Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Astronomové mají jasno v tom, jak efektní bude zánik Slunce

Astronomové mají jasno v tom, jak efektní bude zánik Slunce

Umělecké ztvárnění podoby planetární mlhoviny
Autor: Sci-News.com

Planetární mlhoviny – impozantní zářící prstence mezihvězdného plynu a prachu – vyznačují konec aktivního života 90 % všech hvězd. Dlouhá léta si však astronomové nebyli zcela jisti, jestli bude i Slunce čekat stejný osud. Nyní profesor Albert Zijlstra z University of Manchester se svými spolupracovníky tvrdí, že Slunce v závěru svého života vytvoří jen slabou planetární mlhovinu. Článek byl publikován 7. května 2018 v časopise Nature Astronomy.

Albert Zijlstra vytvořil se svými spolupracovníky nový model, který předvídá životní cyklus hvězd. Model byl použit k předpovědi jasnosti (svítivosti) vyvržené hvězdné obálky pro hvězdy různých hmotností a stáří. „Když hvězda umírá, vyvrhuje hmotu v podobě plynu a prachu – označovanou jako hvězdná obálka – do okolního prostoru,“ vysvětluje profesor Zijlstra. „Obálka může představovat až polovinu hmotnosti hvězdy. To znamená, že hvězdné jádro, v němž bylo v tomto okamžiku již spotřebováno veškeré palivo pro jaderné reakce, je nakonec odhaleno a postupně chladne.“

Když hvězda odvrhne svoji obálku, vzniklá mlhovina září jasně po dobu zhruba 10 000 roků – což je z hlediska astronomie velmi krátké období. Některé mlhoviny jsou tak jasné, že mohou být pozorovány z mimořádně velkých vzdáleností desítek miliónů světelných roků, odkud by samotné hvězdy byly příliš slabé na to, abychom je mohli spatřit.“

Nový model rovněž řeší další problém, který byl pro astronomy nepochopitelný více než čtvrt století. Přibližně před 25 lety astronomové zjistili, že pokud pozorujeme planetární mlhoviny v sousedních galaxiích, ty nejjasnější mají vždycky stejnou jasnost.

Abell 39 je příkladem planetární mlhoviny Autor: NRAO/AUI/NSF a NOAO/AURA/NSF
Abell 39 je příkladem planetární mlhoviny
Autor: NRAO/AUI/NSF a NOAO/AURA/NSF
Avšak zatímco pozorovatelská data naznačují, že je to tak, počítačové modely tvrdí něco jiného. „Staré, málo hmotné hvězdy by měly vytvořit mnohem slabší planetární mlhoviny než mladé, mnohem hmotnější hvězdy,“ říká Albert Zijlstra. „Z dat vyplývá, že jasné planetární mlhoviny by se mohly vytvořit z hvězd o malé hmotnosti jako Slunce. Z počítačových modelů však vyplývá, že není možné, aby jakákoliv hvězda s hmotností menší než zhruba dvojnásobek hmotnosti Slunce vytvořila planetární mlhovinu příliš slabou na to, abychom ji mohli pozorovat.“

Nový model ukazuje, že po odvržení obálky se hvězda zahřeje více než 3× rychleji, než vyplývalo z dřívějších modelů. To umožňuje málo hmotným hvězdám, jako je naše Slunce, mnohem snadnější vytvoření jasné planetární mlhoviny.

Astronomové zjistili, že podle nového modelu je Slunce téměř přesně na nejnižší hmotnosti hvězdy, která ještě vytváří viditelnou, i když slabou, planetární mlhovinu. Hvězdy dokonce jen o několik procent méně hmotné již pozorovatelnou planetární mlhovinu nevytvoří.

Zjistili jsme, že hvězdy s hmotností méně než 1,1 hmotnosti Slunce vytvářejí nejslabší planetární mlhoviny a hvězdy více než 3× hmotnější než Slunce naopak nejjasnější mlhoviny, avšak pokud jde o zbývající hvězdy, předpokládané jasnosti planetárních mlhovin jsou velmi blízké tomu, co bylo pozorováno,“ říká Albert Zijlstra.

To je příznivý závěr. Nejen že nyní máme způsob k určení přítomnosti hvězd ve věku několika miliard roků ve vzdálených galaxiích, což je oblast, která je mimořádně obtížná pro výzkum a dokonce jsme tak zjistili, jak bude vypadat zánik Slunce zhruba za 10 miliard roků.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planetární mlhovina, Slunce


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »