Blízká supernova možná ovlivnila vývoj lidstva

Důkaz se našel ve formě železa-60, radioaktivního izotopu železa, který se normálně dostává na Zemi jen v malých množstvích. Vědci jej našli, jako zbytek supernovy, ve vrstvách půdy datovaných do období před 2,8 miliony let. Výzkum trval dlouhých pět let.

Hvězda, která explodovala nedaleko Země, byla několikrát hmotnější než naše Slunce. V krátkém čase její výbuch uvolnil tolik světla a energie jako celá galaxie. Většina pozůstatků výbuchu a nově vytvořené prvky z jejího nitra se staly součástí mezihvězdného prachu a plynu. Menší část se ale dostala až do naší sluneční soustavy.

Tatáž výzkumná skupina, která před pěti lety našla významná množství izotopu železa-60, získala nedávno nové nálezy na místě vzdáleném od původního objevu téměř 5.000 kilometrů a navíc v geologických vrstvách, které byly daleko přesněji datované. Výsledky výzkumu byly zveřejněny ve vydání Physical Review Letters z 22. října. Podle jiného článku v online vydání britského časopisu Nature, který objev hodnotí, se jedná o objev znamenající triumf experimentu a milník v této oblasti vědy. Tak jej charakterizoval astrofyzik Brian Fields z Illinoiské univerzity, když nový objev označil jako "zrození archeologie supernov".

Vědci odhadují, že v naší galaxii by měla v průměru vybuchnout jedna až tři supernovy každých 100 let. Pravděpodobnost, že se tak stane v blízkosti naší sluneční soustavy pak vychází jako jedna supernova každých pět až deset milionů let. Nyní tedy byly poprvé nalezeny důkazy, že k tomu skutečně došlo a že tento výbuch byl tak jasný, že jej muselo být snadné uvidět i během dne.Supernova vzplála někde v prostoru, ve vzdálenosti od 30 do 300 světelných roků od Země. Takto hrubý odhad vzdálenosti je dán tím, že neznáme přesnou hmotnost explodující hvězdy, ani přesné množství vyprodukovaného izotopu železa-60. Existuje ale jeden pěkný a opravdu pevný záchytný bod. Ten stanoví minimální vzdálenost výbuchu, protože naši předci výbuch nejen přežili, ale nakonec z něj dokonce profitovali. Pokud by totiž hvězda vybuchla blíže, nejspíš už by nikdo tento článek nečetl. Astronomové zatím nemohou přesně popsat místní efekty supernovy, mohou o nich jen spekulovat.

Ernst Dorfi z Vídeňské university vypočítal, že tato supernova znamenala zvýšení kosmického záření, pravděpodobně o několik procent po dobu několika set tisíc let.Jiní vědci věří, že vyšší množství kosmických paprsků znamenalo, kromě jiného i zvětšenou oblačnost a pokles teplot, ačkoli tento předpoklad potřebuje ještě další výzkum. Pokles teploty ovšem lze vysledovat v geologických záznamech té doby. Teoretikové evolučního vývoje proto předpokládají, že supernovou vyvolaná změna klimatu tehdy přinutila naše předky opustit vysychající Afriku a pátrat po vlhčím klimatu. Je tedy možné, že právě tato supernova byla jedním z klíčových momentů naši existence.

Zdroj: Space.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod