Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice TESS pozorovala supererupce u 400 hvězd slunečního typu

Družice TESS pozorovala supererupce u 400 hvězd slunečního typu

Umělecké ztvárnění supererupce u hvězdy slunečního typu
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center/S. Wiessinger/Swift

Astronomové studující data z astronomické družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) již detekovali 1 216 úkazů – tzv. supererupcí, ke kterým došlo na povrchu 400 hvězd podobných Slunci. Jedna z těchto hvězd pojmenovaná TIC 43472154 uvolňuje v průměru 233 supererupcí za rok. Družice NASA s názvem TESS je primárně určená k objevování planet za hranicemi Sluneční soustavy, avšak zjištěná data se dají využít i k jiným objevům.

Naše Slunce doslova „koupe“ Zemi v uvolňované energii, která mimo jiné podporuje existenci biosféry na naší planetě a udržuje na Zemi teplotu umožňující přetrvávající existenci kapalné vody na jejím povrchu. Nicméně Slunce rovněž může uvolnit občas velké množství energie v podobě slunečních erupcí a výronů koronální hmoty (coronal mass ejections – CME).

Některé hvězdy v Mléčné dráze – zejména mladé stálice – produkují tzv. supererupce, které mohou být svojí intenzitou mnohem silnější než největší sluneční erupce. Tyto jevy mohou mít mimořádný dopad na potenciální obyvatelnost kamenných planet prostřednictvím eroze atmosféry nebo vystavením intenzivní radiaci.

Supererupce jsou mnohem silnější exploze než typické sluneční erupce, s celkově vyzářenou energií v rozsahu od 1033 do 1038 ergů a trvající déle než hodinu,“ říká astronom Zuo-Lin Tu z Nanjing University. „Energie supererupcí je tak vysoká, že mohou přímo způsobit destruktivní útok na blízké živé organismy. Zájem lidí tudíž přitahuje otázka, jestli rovněž Slunce může generovat supererupce, podobně jako hvězdy hlavní posloupnosti nacházející se poblíž Sluneční soustavy a spadající do spektrální třídy F8 až G8.“

Kresba družice NASA s názvem TESS určené k objevování exoplanet Autor: NASA
Kresba družice NASA s názvem TESS určené k objevování exoplanet
Autor: NASA
Na základě dat z astronomické družice TESS se Zuo-Lin Tu se svými spolupracovníky detailně podíval na 25 734 hvězd podobných Slunci (s povrchovou teplotou v rozmezí 5 600 až 6 000 K), které se nacházejí na jižní části oblohy a které sledovala družice TESS. Astronomové detekovali 1 216 supererupcí u 400 hvězd slunečního typu.

Podle statistických údajů o všech hvězdách slunečního typu vykazují teplejší hvězdy (teplota povrchu 5 600-6 000 K) nižší frekvenci supererupcí než chladnější hvězdy (5 100-5 600 K),“ říká Zuo-Lin Tu. „Rychle rotující hvězdy (s periodou kratší než 10 dnů) jsou mnohem aktivnější v porovnání s pomalu rotujícími hvězdami (periody delší než 10 dnů).“

Nejaktivnější hvězda z tohoto souboru – TIC 43472154 – má průměrný výskyt 233,17 supererupce za rok. Další studovaná hvězda – TIC 364588501 – produkovala 63 supererupcí v průběhu prvního roku činnosti mise TESS. Čtyři hvězdy s výskytem supererupcí – TIC 25078924, 44797824, 257605131 a 373844472 – jsou kandidáti na výskyt exoplanet.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdy slunečního typu, Supererupce na hvězdách, Družice TESS


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »