Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice TESS pozorovala supererupce u 400 hvězd slunečního typu

Družice TESS pozorovala supererupce u 400 hvězd slunečního typu

Umělecké ztvárnění supererupce u hvězdy slunečního typu
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center/S. Wiessinger/Swift

Astronomové studující data z astronomické družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) již detekovali 1 216 úkazů – tzv. supererupcí, ke kterým došlo na povrchu 400 hvězd podobných Slunci. Jedna z těchto hvězd pojmenovaná TIC 43472154 uvolňuje v průměru 233 supererupcí za rok. Družice NASA s názvem TESS je primárně určená k objevování planet za hranicemi Sluneční soustavy, avšak zjištěná data se dají využít i k jiným objevům.

Naše Slunce doslova „koupe“ Zemi v uvolňované energii, která mimo jiné podporuje existenci biosféry na naší planetě a udržuje na Zemi teplotu umožňující přetrvávající existenci kapalné vody na jejím povrchu. Nicméně Slunce rovněž může uvolnit občas velké množství energie v podobě slunečních erupcí a výronů koronální hmoty (coronal mass ejections – CME).

Některé hvězdy v Mléčné dráze – zejména mladé stálice – produkují tzv. supererupce, které mohou být svojí intenzitou mnohem silnější než největší sluneční erupce. Tyto jevy mohou mít mimořádný dopad na potenciální obyvatelnost kamenných planet prostřednictvím eroze atmosféry nebo vystavením intenzivní radiaci.

Supererupce jsou mnohem silnější exploze než typické sluneční erupce, s celkově vyzářenou energií v rozsahu od 1033 do 1038 ergů a trvající déle než hodinu,“ říká astronom Zuo-Lin Tu z Nanjing University. „Energie supererupcí je tak vysoká, že mohou přímo způsobit destruktivní útok na blízké živé organismy. Zájem lidí tudíž přitahuje otázka, jestli rovněž Slunce může generovat supererupce, podobně jako hvězdy hlavní posloupnosti nacházející se poblíž Sluneční soustavy a spadající do spektrální třídy F8 až G8.“

Kresba družice NASA s názvem TESS určené k objevování exoplanet Autor: NASA
Kresba družice NASA s názvem TESS určené k objevování exoplanet
Autor: NASA
Na základě dat z astronomické družice TESS se Zuo-Lin Tu se svými spolupracovníky detailně podíval na 25 734 hvězd podobných Slunci (s povrchovou teplotou v rozmezí 5 600 až 6 000 K), které se nacházejí na jižní části oblohy a které sledovala družice TESS. Astronomové detekovali 1 216 supererupcí u 400 hvězd slunečního typu.

Podle statistických údajů o všech hvězdách slunečního typu vykazují teplejší hvězdy (teplota povrchu 5 600-6 000 K) nižší frekvenci supererupcí než chladnější hvězdy (5 100-5 600 K),“ říká Zuo-Lin Tu. „Rychle rotující hvězdy (s periodou kratší než 10 dnů) jsou mnohem aktivnější v porovnání s pomalu rotujícími hvězdami (periody delší než 10 dnů).“

Nejaktivnější hvězda z tohoto souboru – TIC 43472154 – má průměrný výskyt 233,17 supererupce za rok. Další studovaná hvězda – TIC 364588501 – produkovala 63 supererupcí v průběhu prvního roku činnosti mise TESS. Čtyři hvězdy s výskytem supererupcí – TIC 25078924, 44797824, 257605131 a 373844472 – jsou kandidáti na výskyt exoplanet.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdy slunečního typu, Supererupce na hvězdách, Družice TESS


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »