Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Naše Slunce je méně aktivní než jiné hvězdy stejného typu

Naše Slunce je méně aktivní než jiné hvězdy stejného typu

Aktivní regiony na Slunci jsou zvýrazněny na snímku kombinovaných pozorování několika teleskopy
Autor: NASA/JPL-Caltech/GSFC/JAXA

Magnetická aktivita Slunce vede ke vzniku slunečních erupcí, koronálních výronů hmoty a dalších jevů kosmického počasí ovlivňujících naši planetu. Podobná aktivita na jiných hvězdách může vymezit obyvatelnost obíhajících planet. Ve studii publikované v časopise Science mezinárodní tým vědců analyzoval změny jasnosti u 369 hvězd slunečního typu k odvození jejich úrovně aktivity a zjistil, že Slunce je méně aktivní než většina hvězd podobných Slunci ve studovaném vzorku.

Podobně jako jiné hvězdy hlavní posloupnosti Slunce vlastní mohutné magnetické pole, které generuje tmavé sluneční skvrny, jasné sluneční erupce a další pozorovatelné struktury. Tyto magnetické aktivity kolísají s časem a přechodně ovlivňují proměnlivost vyzářeného světla hvězdy, což způsobuje, že Slunce střídá vyšší a nižší aktivitu v průběhu jedenáctiletého cyklu.

Porozumění magnetickému poli Slunce je rozhodující pro předpověď budoucího osudu hvězd, avšak astronomové rovněž diskutují o tom, jestli aktivita Slunce bude slábnout nebo zda se naše hvězda může stát magneticky aktivnější.

Rychlost, jakou hvězdy rotují kolem vlastní rotační osy, je rozhodně různorodá. Rotace hvězd přispívá k vytváření magnetického pole dynamovým efektem v jejich nitru,“ říká spoluautor studie Sami Solanki, vědecký pracovník Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung a School of Space Research at Kyung Hee University. „Magnetické pole je hnací silou zodpovědnou za veškeré fluktuace v aktivitě hvězd.“

Stav magnetického pole určuje, jak hojně Slunce produkuje energetické záření a jak prudce urychluje částice na vysoké rychlosti při směřování do okolního prostoru během mohutných erupcích, jaké množství tmavých slunečních skvrn a jasných oblastí se vyskytuje na povrchu – a tudíž také jak silně Slunce září.

Proměnlivá jasnost Slunce a hvězdy slunečního typu pojmenované KIC 7849521 Autor: Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung/hormesdesign.de
Proměnlivá jasnost Slunce a hvězdy slunečního typu pojmenované KIC 7849521
Autor: Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung/hormesdesign.de
Sami Solanki se svými spolupracovníky porovnával změny jasnosti Slunce vzhledem k pozorováním 369 hvězd slunečního typu podobných hmotností, teplot, složení a rotačních vlastností. Astronomové kombinovali čtyřroční fotometrická pozorování z družice NASA s názvem Kepler Space Telescope s astrometrickými daty ze satelitu Gaia, který provozuje Evropská kosmická agentura ESA. Zjistili, že většina hvězd byla mnohem aktivnější než Slunce, často byly pětkrát více proměnlivé, než bylo Slunce v průběhu uplynulých 140 roků.

Byli jsme velice překvapeni, že většina hvězd slunečního typu je mnohem aktivnější než Slunce,“ říká spoluautor studie Alexander Shapiro z Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung.

Autoři nabídli několik potenciálních vysvětlení pro svá pozorování včetně možnosti, že Slunce může mít vyšší proměnlivost v delším časovém období či se odlišuje od podobných hvězd způsobem, který nebyl doposud rozpoznán.

Přesto všechno je naše hvězda téměř 4,6 miliardy roků stará,“ říká hlavní autor Timo Reinhold, vědecký pracovník na Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung. „Je docela možné, že se Slunce momentálně nachází v docela klidné fázi poslední tisíce roků a že proto tedy máme zkreslený obraz o jeho aktivitě.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdy slunečního typu, Aktivita hvězd, Slunce


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 2264: Detail mlhoviny Vánoční stromeček

Snímek zachycuje centrální část komplexu NGC 2264 v souhvězdí Jednorožce, známého jako mlhovina Vánoční stromeček. Jedná se o aktivní oblast tvorby hvězd vzdálenou přibližně 2 400 světelných let. Dominantou pole je mladá otevřená hvězdokupa, jejíž hvězdy ionizují okolní vodíková mračna a dávají jim charakteristickou narůžovělou záři. Součástí tohoto komplexu je i známá mlhovina Kužel, která se nachází na "vrcholku" stromečku.

Další informace »