Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice TESS pozorovala supererupce u 400 hvězd slunečního typu

Družice TESS pozorovala supererupce u 400 hvězd slunečního typu

Umělecké ztvárnění supererupce u hvězdy slunečního typu
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center/S. Wiessinger/Swift

Astronomové studující data z astronomické družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) již detekovali 1 216 úkazů – tzv. supererupcí, ke kterým došlo na povrchu 400 hvězd podobných Slunci. Jedna z těchto hvězd pojmenovaná TIC 43472154 uvolňuje v průměru 233 supererupcí za rok. Družice NASA s názvem TESS je primárně určená k objevování planet za hranicemi Sluneční soustavy, avšak zjištěná data se dají využít i k jiným objevům.

Naše Slunce doslova „koupe“ Zemi v uvolňované energii, která mimo jiné podporuje existenci biosféry na naší planetě a udržuje na Zemi teplotu umožňující přetrvávající existenci kapalné vody na jejím povrchu. Nicméně Slunce rovněž může uvolnit občas velké množství energie v podobě slunečních erupcí a výronů koronální hmoty (coronal mass ejections – CME).

Některé hvězdy v Mléčné dráze – zejména mladé stálice – produkují tzv. supererupce, které mohou být svojí intenzitou mnohem silnější než největší sluneční erupce. Tyto jevy mohou mít mimořádný dopad na potenciální obyvatelnost kamenných planet prostřednictvím eroze atmosféry nebo vystavením intenzivní radiaci.

Supererupce jsou mnohem silnější exploze než typické sluneční erupce, s celkově vyzářenou energií v rozsahu od 1033 do 1038 ergů a trvající déle než hodinu,“ říká astronom Zuo-Lin Tu z Nanjing University. „Energie supererupcí je tak vysoká, že mohou přímo způsobit destruktivní útok na blízké živé organismy. Zájem lidí tudíž přitahuje otázka, jestli rovněž Slunce může generovat supererupce, podobně jako hvězdy hlavní posloupnosti nacházející se poblíž Sluneční soustavy a spadající do spektrální třídy F8 až G8.“

Kresba družice NASA s názvem TESS určené k objevování exoplanet Autor: NASA
Kresba družice NASA s názvem TESS určené k objevování exoplanet
Autor: NASA
Na základě dat z astronomické družice TESS se Zuo-Lin Tu se svými spolupracovníky detailně podíval na 25 734 hvězd podobných Slunci (s povrchovou teplotou v rozmezí 5 600 až 6 000 K), které se nacházejí na jižní části oblohy a které sledovala družice TESS. Astronomové detekovali 1 216 supererupcí u 400 hvězd slunečního typu.

Podle statistických údajů o všech hvězdách slunečního typu vykazují teplejší hvězdy (teplota povrchu 5 600-6 000 K) nižší frekvenci supererupcí než chladnější hvězdy (5 100-5 600 K),“ říká Zuo-Lin Tu. „Rychle rotující hvězdy (s periodou kratší než 10 dnů) jsou mnohem aktivnější v porovnání s pomalu rotujícími hvězdami (periody delší než 10 dnů).“

Nejaktivnější hvězda z tohoto souboru – TIC 43472154 – má průměrný výskyt 233,17 supererupce za rok. Další studovaná hvězda – TIC 364588501 – produkovala 63 supererupcí v průběhu prvního roku činnosti mise TESS. Čtyři hvězdy s výskytem supererupcí – TIC 25078924, 44797824, 257605131 a 373844472 – jsou kandidáti na výskyt exoplanet.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdy slunečního typu, Supererupce na hvězdách, Družice TESS


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »