Hvězda ztracená po 432 let byla opět nalezena

Za posledních 1000 let známe z naší vlastní galaxie jen šest supernov. Historicky dokladovaných je jich pět. Supernova z roku 1006 ve Vlku, z roku 1054 - Krabí mlhovina, z roku 1181 - pozorovaná v Číně a Japonsku, z roku 1572 - Tychova supernova a z roku 1604 - Keplerova supernova. Dodatečně byl nalezen ještě zbytek supernovy, která vybuchla ve druhé polovině 17. století a je totožná s rádiovým zdrojem Cas A.

Tychova supernova, jak byla později nazvaná, byla navíc jednou z těch rozhodujících událostí vědy, které vyvrátily po mnoho století přetrvávající Aristotelův pohled na statické nebe.

Teprve nyní tedy astronomové prokázali, co se tehdy stalo. Horká, hustá a umírající hvězda typu bílého trpaslíka vysávala hmotu ze svého společníka, normální, běžné hvězdy. Nový materiál zahustil hmotu bílého trpaslíka tak, že byla spuštěna termonukleární exploze, jejíž jas po určitou dobu překonal miliardy sluncí.

Touto explozí však nebyl nebohý souputník explodujícího bílého trpaslíka úplně zničen, ale byl jen odmrštěn na novou dráhu. Vědecký tým, který vede Pilar Ruiz Lapuente z Barcelonské univerzity, nedávno našel zbytky tohoto společníka. Jeho dráha, rychlost a skutečnost, že není daleko od centra pozorovatelného expandujícího zbytku po výbuchu dokládají, že byl skutečně zapojen do systému vedoucího k výbuchu supernovy. K jeho objevu přispělo zejména to, že se rychlostí dostatečně odlišuje od dalších hvězd tohoto regionu.Celá scéna se odehrává asi 10.000 světelných roků od Země a byla ověřena na datech z Hubblova vesmírného teleskopu i dalších observatoří. Detaily nálezu byly uveřejněny minulý týden v časopisu NATURE.

Nalezení souputníka Tychovy supernovy bude pomáhat lépe porozumět podmínkám za kterých probíhají tyto typy hvězdných explozí. Někteří astronomové totiž předpokládají, že typ supernov označený jako 1a, tedy zřejmě varianta, kterou pozoroval Tycho Brahe, by mohl být spíše výsledkem srážky dvou bílých trpaslíků, než výsledkem přesunu hmoty z "normální" hvězdy na bílého trpaslíka. Pokud tedy přijmeme, fakt, že společník Tychovy supernovy byl skutečně identifikován, pak se poprvé dozvídáme, že ne všechny typy supernov 1a, jsou výsledkem srážky bílých trpaslíků, napsal fyzik David Branch z Oklahomské univerzity pro časopis NATURE v analýze uveřejněného nálezu.

Důležitým zjištěním je to také proto, že supernovy typu 1a jsou v naší galaxii vzácné, zatím co jinak jsou ve vesmíru celkem běžné. Všechny tyto supernovy totiž dosáhnou téměř identického maximálního jasu, pak pohasínají také po téměř stejné křivce. Proto je astronomové využívají jako "standardní svíčku" a jejich pomocí měří vzdálenosti k dalekým galaxiím.

Koncem devadesátých let minulého století, studium těchto supernov odhalilo také to, že expanze vesmíru se zrychluje. Závažné kosmologické důsledky takového zjištění jsou motivací pro astronomy, aby se snažili lépe porozumět právě této třídě supernov.

Podle: Space.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod