Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jak jsou urychlovány částice ve slunečních erupcích?
Jan Herzig Vytisknout článek

Jak jsou urychlovány částice ve slunečních erupcích?

Snímek sluneční erupce z radioteleskopu EOVSA, oblast urychlování částic vyznačena tmavě modře, přerušovanou čarou směr urychlování částic
Autor: Sijie Yu, NJIT/CSTR, NOAA GOES-16/SUVI

Sluneční erupce patří mezi nejsilnější exploze, s jakými se můžeme v našem planetárním systému setkat. Jejich energie odpovídá stovkám miliard atomových bomb vybuchlých najednou. Navzdory tomu ale fyzici stále nejsou schopni říci, jak jsou tyto ohromné erupce schopny urychlit částice natolik, že se k Zemi, vzdálené zhruba 150 milionů kilometrů, dostanou za méně než hodinu času.

V nové studii vědci z New Jersey Institute of Technology (NJIT) přesně lokalizovali, kde sluneční erupce urychluje nabité částice na rychlosti blízké rychlost světla. Využili k tomu pozorování jedné z erupcí kategorie X, tedy té nejsilnější, která nastala roku 2017. Pozorovali ji radioteleskopem Expanded Owens Valley Solar Array (EOVSA), který patří právě NJIT. Odhalili vysoce účinný urychlovač částic nalézající se na špičce nejjasnějšího bodu sluneční erupce ve vnější atmosféře Slunce. V tomto místě o objemu asi dvou Zemí, označovaném jako “hrot” erupce, je plazma z jejího okolí přeměňováno na vysoko energetické elektrony. To podle výzkumníků může otevřít nové dveře zkoumání ve vesmíru všudypřítomného urychlování částic.

“Erupce uvolňují svoji energii v mnohem rozsáhlejší oblasti, než bylo předpokládáno v klasických modelech slunečních erupcí. Ačkoli bylo předpokládáno, že se to takto děje, nyní je to poprvé, kdy byla specifikována velikost, tvar a lokace tohoto místa a změřena účinnost přeměny energie na zrychlení částic uvnitř erupce”, objasnil Gregory Fleishman, spoluautor studie. “Původně jsme odhalili magnetickou strukturu tvaru lahve v místě, které obsahuje mnohem více elektronů než kterékoliv jiné místo erupce. S novými měřeními můžeme s větší jistotou říci, že se jedná o urychlovač částic”, doplnil jeho kolega Bin Chen.

Na záznamu sluneční eupce z 10. 9. 2017 vidíme v levé části modře vyznačenou oblast s vysoce efektivním urychlováním elektronů a v pravé části záznam této erupce v ultrafialovém oboru (opět s vyznačenou oblastí nejvíce urychlených elektronů). Autor: NJIT/CSTR; NASA SDO/AIA
Na záznamu sluneční eupce z 10. 9. 2017 vidíme v levé části modře vyznačenou oblast s vysoce efektivním urychlováním elektronů a v pravé části záznam této erupce v ultrafialovém oboru (opět s vyznačenou oblastí nejvíce urychlených elektronů).
Autor: NJIT/CSTR; NASA SDO/AIA

Pozoruhodná zobrazovací schopnost teleskopu EOVSA v mikrovlnné části spektra umožnila astronomům změřit energetické spektrum elektronů na stovkách míst této sluneční erupce. Ze získaných spekter vědci sestavili obsáhlou mapu zobrazující vývoj termálního plazmatu erupce sekundu po sekundě. Při tom odhalili tajemnou díru v tomto plazmatu, která se začala vyvíjet na hrotu erupce. S tím, jak termální částice mizely, bylo toto místo hustě zaplňováno netermálními, vysokoenergetickými částicemi.

Analýza tohoto místa odhalila extrémně účinný proces přeměny energie ve slunečním urychlovači částic. Energie se zde přeměňuje s takřka stoprocentní účinností. Konkrétně je velmi rychle uvolňována energie slunečního magnetického pole, jež se vzápětí transformuje na energii kinetickou. Z dat získaných v ultrafialové části spektra vyplývá, že v tomto místě nezůstaly prakticky žádné částice s teplotou menší než několik milionů Kelvinů. To odpovídá měřením teleskopu EOVSA, který zjistil, že všechny částice byly urychleny na netepelné energie vyšší než sto milionů Kelvinů.

Tento výzkum velmi pomůže studiu fundamentálních otázek částicové fyziky, které není možné simulovat na Zemi. Již nyní astronomové z NJIT vyvíjejí nový radioteleskop pro výzkum Slunce, který bude desetkrát větší než ten současný. Vedle částicové fyziky je studieum urychlování slunečních částic také velmi důležité pro zkoumání vlivu těchto částic na Zemi a kosmického počasí jako takového.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Sluneční erupce, Slunce, Aktivita Slunce


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »