Kosmický prach se formuje při explozích supernov
Autor: Cardiff University
Astronomové oznámili, že se jim podařilo vyřešit dlouhodobou záhadu, pokud se týká vzniku hvězdného prachu, který tvoří základní stavební materiál hvězd a planet ve vesmíru. Kosmický prach obsahuje nepatrné částečky hmoty a organický materiál a je rozptýlen napříč celým vesmírem. Je vytvářen především ve hvězdách a následně je rozfoukán pomalým hvězdným větrem či při explozích hmotných hvězd.
Až doposud měli astronomové jen malé znalosti o tom, proč existuje tak velké množství prachu v mezihvězdném prostoru. Z teoretických odhadů vyplývá, že by měl při explozích supernov zaniknout.
Exploze supernovy je událost, která nastává při náhlé smrti hvězdy a je jednou z nejvíce energetických událostí ve vesmíru vytvářejících rázovou vlnu, která ničí téměř všechno, co jí stojí v cestě. Přesto při novém výzkumu publikovaném v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society byl pozorován přežívající kosmický prach v okolí nejbližší supernovy 1987A.
Autor: NASA
Z výsledků pozorování vyplývá, že zde dochází k prudké produkci kosmického prachu uvnitř prstenců, což vedlo vědecký tým k představě, že prach může být ve skutečnosti znovu vytvářen po jeho zničení bezprostředně po průchodu rázové vlny.
Tato představa – kdy prostředí po průchodu rázové vlny může být vhodné k vytvoření nebo k přetvoření prachu – nebyla nikdy dříve zvažována a může být rozhodující pro plné pochopení, jak je kosmický prach ničen a znovu vytvářen.
„Již víme o pozvolna se pohybujícím prachu v srdci supernovy 1987A,“ říká Mikako Matsuura, hlavní autorka článku ze School of Physics and Astronomy. „Vznikl z těžkých prvků vytvořených v jádru umírající hvězdy. Avšak pozorování pomocí létající observatoře SOFIA nám říkají něco naprosto nového.“
Částice kosmického prachu mohou být zahřáty z desítek na stovky stupňů, což vede k tomu, že vyzařují v oboru infračerveného záření a milimetrových vln. Pozorování emise prachu v oblasti milimetrových vln může být uskutečněno pomocí pozemských teleskopů. Nicméně pozorování v oboru infračerveného záření je téměř nemožné kvůli interferenci v důsledku přítomnosti vodní páry a oxidu uhličitého v zemské atmosféře.
Protože se observatoř SOFIA nacházela při pozorování nad většinou „překážejících“ molekul, poskytuje přístup k části infračerveného záření, které není dostupné při sledování ze zemského povrchu.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] cardiff.ac.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
