Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Krmení hvězdného nemluvněte

Krmení hvězdného nemluvněte

Kresba: disk prachu v okolí hvězdy.
Kresba: disk prachu v okolí hvězdy.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (035/2008): Mapování rozložení emise plynů v blízkém okolí mladých hvězd

Interferometr na VLT/ESO umožnil astronomům prostudovat, poprvé ve vysokém rozlišení, velmi mladé hvězdy středních hmotností. Studie kombinuje techniku interferometrie se spektroskopií a poskytuje přesná data o procesech uvnitř disků, ze kterých se formují nové hvězdy. K těmto procesům náleží jak dodávka materiálu z disku na hvězdu, tak vyvržení plynu z disku do okolí.

Hvězdy vznikají z prachoplynného disku, který novou hvězdu obklopuje. Materiál disku může později sloužit také pro vznik planetární soustavy. Nejbližší oblasti, ve kterých nové hvězdy vznikají, jsou od nás vzdáleny 500 světelných let, a proto je potřeba k jejich zobrazení v nejjemnějších detailech použít speciální techniky. Užitečnou je v tomto směru interferometrie - technika, která umožňuje spojit světlo, které zachytí dva nebo i více dalekohledů. Díky ní mohou vyniknout jednotlivé detaily, které bychom jinak viděli pouze s dalekohledem o průměru odpovídajícímu vzdálenosti mezi jednotlivými prvky (dalekohledy) interferometru. V případě VLT se běžné vzdálenosti pohybují mezi 40 až 200 metry. Interferometr na VLT umožňuje astronomům pozorovat s rozlišením okolo 1 tisíciny obloukové vteřiny. Takový úhel odpovídá velikosti tečky na konci této věty, pozorované ze vzdálenosti 50 kilometrů.

"Interferometrie byla dosud většinou vyžívána pouze k průzkumu prachu okolo hvězdy," říká účastník mezinárodního projektu Eric Tatulli z Grenoblu. "Nicméně prach tvoří pouhé jedno procento z celkové hmotnosti disku. Hlavní podíl zaujímá plyn a jeho rozložení může určovat celkovou strukturu vznikajícího planetárního systému." Zmapovat plyn v disku umožnila astronomům spektra získaná na VLTI s přístrojem AMBER. Vědci prostudovali vnitřní oblasti disků okolo šesti mladých hvězd, jež náleží do skupiny typu Herbig Ae/Be. Tyto objekty mají hmotnost několika násobků hmotností Slunce, která stále roste díky nabalování materiálu z okolního disku.

Tým astronomů nám ukazuje, že na základě dat o emisi plynů je možné studovat fyzikální procesy v těsné blízkosti hvězdy. "Původ emise plynů byl až do dnešního dne předmětem různých dohadů, neboť dřívější pozorování neměla dostatečné rozlišení k určení rozložení plynu v těsné blízkosti hvězdy," říká jeden z vedoucích studie Stefan Kraus z německého Bonnu. "Astronomové měli o fyzikálních procesech, které stály za pozorovaným plynem, různé představy. Díky kombinací spektroskopie a interferometrie nám VLT umožnil určit mechanismy, které se za emisí plynu skrývají."

Z šesti pozorovaných hvězd našli astronomové známky dodávky hmoty hvězdě ve dvou případech a výronu hmoty v podobě hvězdného větru či větru disku ve zbylých čtyřech případech. U jedné hvězdy je rovněž možné, že se plynná složka disku nachází blíže, než se očekávalo. Prach se zde totiž vyskytuje v takové vzdálenosti od hvězdy, že by mělo dojít k jeho vypaření, k čemuž ovšem nedošlo. Musí tedy být před zářením hvězdy stíněn plynem.

Provedená pozorování demonstrují nové možnosti při studiu plynných disků okolo mladých hvězd a nabízí širší porozumění této důležité části životního cyklu hvězd. "Budoucí pozorování na VLTI spektro-interferometru nám umožní prostudovat jak prostorové rozložení plynu tak jeho pohyb. Možná určíme, zdali jsou pozorované emisní čáry způsobeny jety materiálu pocházejícího z disků nebo hvězdným větrem," uzavírá Stefan Kraus.

Poznámky:

Tatulli E., Malbet F., Menard F., Gil C.,Testi L., Natta A., Kraus S., Stee P., Robbe-Dubois S., Spatially resolving the hot CO around the young Be star 51 Ophiuchi, Astronomy and Astrophysics 489, 1151 (2008).

Kraus S., Hofmann K.-H., Benisty M., Berger J.-P., Chesneau O., Isella A., Malbet F., Meilland A., Nardetto N., Natta A., Preibisch T., Schertl D., Smith M., Stee P., Tatulli E., Testi L., Weigelt G., The origin of hydrogen line emission for five Herbig Ae/Be stars spatially resolved by VLTI/AMBER spectro-interferometry, Astronomy and Astrophysics 489, 1157 (2008).

Členové týmu: S. Kraus, K.-H. Hofmann, A. Meilland, N. Nardetto, T. Preibisch, D. Schertl, a G. Weigelt (MPI, Bonn, Německo), E. Tatulli (INAF, Itálie a Laboratoire d'Astrophysique de Grenoble, Francie), M. Benisty, J.-P. Berger, F. Malbet, a F. Ménard (Laboratoire d'Astrophysique de Grenoble, Francie), O. Chesneau a P. Stee, (OCA, Francie), A. Natta (INAF, Itálie), M. Smith (Univ. of Kent, VB), C. Gil a L. Testi (ESO), a S. Robbe-Dubois (Université de Nice, Francie).

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 035/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »