Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Nejbližší hyper-rychlá hvězda byla vyvržena z mladé kulové hvězdokupy

Nejbližší hyper-rychlá hvězda byla vyvržena z mladé kulové hvězdokupy

Umělecké ztvárnění hyperrychlé hvězdy LAMOST-HVS1 vyvržené z naší Galaxie
Autor: Ben Bromley/University of Utah

Hyperrychlé hvězdy jsou osamělé stálice pohybující se rychlostí dostatečnou k úniku z dosahu gravitačního působení naší Galaxie – Mléčné dráhy. V roce 2014 byla objevena velmi hmotná hyperrychlá hvězda označená LAMOST-HVS1 nacházející se mnohem blíže Slunci než předcházející objekty stejného druhu. Hvězda je 8,3× hmotnější než Slunce, 4× teplejší a 3 400× jasnější (pokud by obě hvězdy byly stejně daleko). Při pozorování dalekohledem Magellan Telescope v Chile jakož i použitím dat z evropské družice Gaia astronomové určili trajektorii hvězdy LAMOST-HVS1 v naší Galaxii. Z výzkumu vyplývá, že hvězda byla vyvržena z vnitřní oblasti disku Mléčné dráhy zhruba před 33 milióny roků – nikoliv z centra naší Galaxie, jak se donedávna soudilo.

Naše Galaxie obsahuje miliardy hvězd. Většina z nich se nachází v oblasti hvězdného galaktického disku, jehož tvar vzdáleně připomíná pizzu. V roce 2005 astronomové objevili první rychle se pohybující hvězdu, jejíž rychlost pohybu byla více než dvakrát vyšší v porovnání s většinou ostatních hvězd – pohybovala se rychlostí více než 500 km/s. Doposud bylo objeveno téměř 30 těchto hyperrychlých hvězd.

Když se dvojhvězda přiblíží příliš blízko k černé díře, jedna z hvězd binárního systému je její gravitací zachycena, zatímco druhá je gravitačním prakem vymrštěna pryč,“ vysvětluje astronom Kohei Hattori se svými spolupracovníky z University of Michigan. „Aby dosáhla takovéto rychlosti, jakou jsme naměřili, černá díra musela být velmi hmotná.“

Protože máme důkazy, že v centru naší Galaxie se nachází supermasivní černá díra, mnoho astronomů se domnívá, že většina hyperrychlých hvězd byla vyvržena právě při přiblížení k tomuto monstru v Mléčné dráze,“ dodává Kohei Hattori.

Astronomové se zabývali sledováním trajektorie hvězdy LAMOST-HVS1, která je od Země vzdálena 42 400 světelných roků, zatímco od středu Galaxie, odkud byla vymrštěna, ji dělí vzdálenost 62 000 světelných roků.

Na základě určení současné polohy a současné rychlosti hvězdy LAMOST-HVS1 odvozených z pozorování dalekohledem Magellan a družicí Gaia byli astronomové schopni vystopovat zpětně její dráhu. K jejich překvapení to vypadá, že hvězda byla vyvržena z oblasti hvězdného disku a nikoliv z centra naší Galaxie.

Domnívali jsme se, že hvězda přilétla z galaktického centra. Avšak pokud se díváme na její trajektorii, je jasné, že nemá přímý vztah se středem Galaxie. Zvažovali jsme i další možnosti původu této hvězdy,“ dodává Kohei Hattori.

Astronomové předpokládají, že vyvržení této hmotné hvězdy z oblasti hvězdného (galaktického) disku se mohlo uskutečnit v důsledku těsného přiblížení k vícenásobné soustavě hmotných hvězd nebo k černé díře střední hmotnosti uvnitř kulové hvězdokupy.

Teoretické modely pro prchající hvězdy, které zahrnují vícenásobné soustavy hmotných hvězd, velmi zřídka vedou k dosažení tak extrémně vysokých rychlostí, z čehož vyplývá mnohem exotičtější předpoklad – setkání s černou dírou střední velikosti,“ říká Kohei Hattori. „Vypočítaná dráha hvězdy LAMOST-HVS1 má svůj původ v malém spirálním ramenu ve vnitřní části naší Galaxie označované Norma (podle souhvězdí Pravítko), které není spojováno s doposud známými hmotnými kulovými hvězdokupami.“

Nicméně pokud tato hypotetická hvězdokupa existuje, může být ukrytá za oblaky prachu v galaktickém disku. Pokud ji najdeme, může poskytnout první příležitost k přímému odhalení černé díry střední velikosti ve hvězdném disku Mléčné dráhy.

Rovněž skutečnost, že tato hvězda mohla být vyvržena z hmotné hvězdokupy v galaktickém hvězdném disku naznačuje, že existuje možnost mnoha dalších rychle se pohybujících hvězd, které byly rovněž vyvrženy z podobných hvězdokup.

Studie byla publikována v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kulová hvězdokupa, Hvězda LAMOST-HVS1, Hyperrychlá hvězda


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »