Objev unikátní šestihvězdy s českým přispěním

Autor: NASA
Kolik znáte šestihvězd? Neboli šestice gravitačně vázaných hvězd obíhajících kolem společného těžiště? Možná většina z vás neví, že třeba Castor v souhvězdí Blíženců právě takovou šestihvězdou je. Obecně ale není ve vesmíru zatím známo mnoho šestinásobných systémů. Dle aktuální statistiky publikované v tzv. MSC (Multiple star catalog) je jich pouze 13.
Obecně většinu šestihvězd tvoří těsný vnitřní pár, doprovázený vzdálenější komponentou, nebo případně dalším párem, přičemž jejich vzájemný oběh je velice pozvolný, někdy dokonce nepozorovatelný. Další složky systému jsou v podobné konfiguraci k této vnitřní čtyřhvězdě. Tato tzv. hierarchická struktura systému je pak dlouhodobě stabilní, a proto i takovéto systémy pozorujeme. Občas ale může být architektura také v uspořádání (2+2)+2.
Autor: Brian P. Powell et al., A Sextuply-Eclipsing Sextuple Star System
Unikátní šestihvězda
Studie pojednává o šestihvězdě s celkem třemi páry zákrytových dvojhvězd. Neboli gravitačně vázaný systém, v němž obíhají kolem sebe celkem tři dvojhvězdy u nichž jsme velmi blízko rovině oběhu a ze směru ze Země vidíme pravidelně se střídající zákryty složek. Díky této unikátní konfiguraci jsme schopni jen na základě fotometrických dat odhalit, že se jedná o šestihvězdu. A právě fakt, že se jedná o šest hvězd se třemi zákrytovými páry je naprosto unikátní. Žádný takový jiný systém na celé obloze zatím neznáme. Na obr. 1 je vidět struktura systému.
Hvězda s označením TIC 168789840 je bohužel na jižní obloze v souhvězdí Eridanus (RA 04 14 04.9, DE -31 55 22.4), naštěsí ale poměrně jasná (cca 11 mag). Proto ji lze pozorovat i s poměrně malými dalekohledy. Vidět na datovém souboru fotometrie střídání šesti různých typů zákrytů (od každého páru jsou primární i sekundární zákryty odlišné) je opravdu jedinečné. Na obr. 2 je ukázáno, jak vypadá fotometrie v čase právě z dat satelitu TESS, střídání všech typů zákrytů je krásně vidět.
Všechny zákrytové periody jsou navíc velmi příjemně krátké, 1,57 dne, 8,22 dne a 1,31 dne. Tedy prakticky každou noc dochází k nějakému zákrytu. Sice nejsou hluboké (na úrovni setin magnitudy), ale kromě páru C dobře pozorovatelné.
Hlavní charakteristiky soustavy
Autor: Brian P. Powell et al., A Sextuply-Eclipsing Sextuple Star System
Hlavní díl analýzy byl založen na Monte-Carlo simulacích existujících dat (SED, fotometrie, spektra) Saulem Rappaportem z MIT ve Spojených státech, společně s fotodynamickou analýzou celého systému pomocí speciálního softwaru provedeného Tamásem Borkovitsem (Baja & Konkoly & ELTE observatory, Maďarsko). Toto se ukázalo jako velice efektivní nástroj k určení fyzikálních parametrů soustavy vedoucí k přesvědčivým a konzistentním výsledkům i přesto, že nemáme například právě spektra sekundárních složek. Celá analýza byla opravdu netriviální, trvajcí několik měsíců intenzivní práce a komunikace uvnitř autorského týmu, který za tu dobu narostl na úctyhodných 50 členů.
Česká účast na projektu
Česká stopa v celém tomto příběhu byla založena na dvou příspěvcích. Jednak na alternativní analýze světelných křivek tří zákrytových párů (Petr Zasche, Matematicko-fyzikální fakulta UK), a jednak na naměření nových dat dalekohledem FRAM (Martin Mašek, Fyzikální ústav AV ČR).
Autor: FZU - Fyzikální ústav AV ČR
Takováto spouúčast na analýze takto komplikovaných systémů se může do budoucna ukázat jako životaschopná a již se rozjíždí na dalších vícenásobných systémech, které byly také detekovány v obrovských databázích projektu TESS. Můžeme se snad těšit na další podobné unikátní soustavy.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Článek v Astronomical Journal