Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeveny dvě nové třídy málo hmotných červených obrů

Objeveny dvě nové třídy málo hmotných červených obrů

Hvězdy typu červených obrů
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center/Chris Smith, KBRwyle

Ztráta hmotnosti u hvězd typu červeného obra je jednou z hlavních neurčitostí ve stelární astrofyzice. Červení obři jsou vyvinuté hvězdy, které již spotřebovaly veškerý vodík ve svém jádru a přeměnily jej na hélium prostřednictvím procesu jaderné fúze a místo toho spalují vodík ve své obálce. Při směřování ke konci svého života tyto hvězdy rovněž zahájily spalování hélia v jádru.

Existují milióny červených obrů objevených v naší Galaxii – Mléčné dráze. Tyto velmi jasné hvězdy jsou tím, čím se naše Slunce stane zhruba za 4 miliardy roků. Ne všechny jsou stejně velké. Astronomové předpovídali existenci "hubenějších" variant červených obrů už před nějakou dobou.

Celé houfy těchto stálic objevil astronom Yaguang Li a jeho kolegové z University of Sydney.

Je to podobné jako hledat jehlu v kupce sena. Byli jsme mimořádně šťastní, když jsme objevili 39 hubených červených obřích hvězd ukrývajících se mezi spoustou běžných jedinců. Hvězdy typu hubených červených obrů mají buď menší průměr nebo mají nižší hmotnost v porovnání s běžnými červenými obry,“ vysvětluje Yaguang Li. „Jak a proč tyto hvězdy takto zhubly? Většina hvězd na obloze jsou binární systémy – dvě hvězdy jsou gravitačně svázány jedna s druhou. Když tyto hvězdy v těsném binárním systému s přibývajícím věkem expandují, část materiálu může dosáhnout gravitační meze jejich průvodců a být vysáta pryč.“

Využitím techniky nazvané astroseismologie Yaguang Li a jeho spolupracovníci analyzovali archivní data u celkem 7 538 hélium spalujících červených obrů pozorovaných Keplerovým kosmickým dalekohledem. Byly odhaleny dva typy neobvyklých hvězd: červení obři s velmi nízkou hmotností a málo svítiví červení obři.

Hvězdy s velmi nízkou hmotností „váží“ pouhých 0,5 až 0,7 hmotností Slunce. To ale odporuje teoriím hvězdného vývoje. Takovéto hvězdy by musely být starší než je věk vesmíru, což je nemožné.

Když jsme poprvé určili hmotnosti těchto hvězd, domnívali jsme se, že něco bylo při měření chybně. Avšak ukázalo se, že tomu tak není,“ říká Yaguang Li.

Málo svítivé hvězdy mají naproti tomu normální hmotnosti v rozmezí 0,8 až 2,0 hmotností Slunce. „Nicméně se jedná o mnohem menší ´obry´, než jsme předpokládali,“ říká Simon Murphy, astronom na University of Southern Queensland. „Hvězdy poněkud zhubly a protože jsou menší, jsou i méně svítivé v porovnání s obvyklými červenými obry.“

Bylo objeveno pouhých 7 takovýchto méně svítivých hvězd a astronomové mají podezření, že se jich v pozorovaném vzorku ukrývá mnohem více. „Problém je, že většina z nich je velmi dobře promíchána s ostatními hvězdami. Jejich nalezení bylo velmi obtížné,“ říká Simon Murphy.

Článek byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Astroseismologie, Družice Kepler, Červení obři


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »