Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Snímek pořízený pomocí HST odhaluje dosud neznámá zákoutí ohňostroje hvězdy Eta Carinae
Autor: NASA, ESA, N. Smith (University of Arizona) and J. Morse (BoldlyGo Institute)

Představte si ohňostroj probíhající jako zpomalený film, který započal explozí před 170 roky a stále ještě pokračuje. Tento typ ohňostroje nebyl zažehnut v zemské atmosféře, ale ve vesmíru velmi hmotnou hvězdou odsouzenou ke zkáze s názvem Eta Carinae, která je větší složkou binárního hvězdného systému. Nové snímky pořízené pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST v oboru ultrafialového záření zachycují expandující plyny vyvržené hvězdou znázorněné červenou, bílou a modrou barvou. Eta Carinae je od Země vzdálena 7 500 světelných roků.

Nebeský výbuch vytváří podobu dvojice nafouklých laloků prachu a plynu a další filamenty, které se rozpínají od explodující hvězdy. Stálice mohla mít počáteční hmotnost více než 150 hmotností Slunce. V uplynulých desetiletích astronomové uvažovali o tom, zda se hvězda náhodou nenachází již na pokraji naprosté destrukce.

Pozorovaný ohňostroj započal ve 40. letech 19. století, když Eta Carinae prošla obrovskou explozí nazvanou Velká exploze (Great Eruption), což z ní v průběhu dekády udělalo druhou nejjasnější hvězdu na obloze. Eta Carinae byla ve skutečnosti tak jasná, že se na určitou dobu stala významnou navigační hvězdou pro námořníky plavící se po jižních mořích.

Od té doby hvězda slábla a nyní je stěží viditelná neozbrojeným okem. Avšak ohňostroj ještě není u konce, protože Eta Carinae přežívá. Astronomové využili téměř všechny přístroje na palubě HST v uplynulých 25 letech ke studiu této bouřlivé hvězdy.

Například pomocí kamery Wide Field Camera 3 na palubě HST bylo v oboru ultrafialového světla zmapováno záření hořčíku zanořené v horkém plynu (znázorněné modrou barvou). Astronomové byli překvapeni objevem plynů v místech, kde dříve nebyli schopni nic pozorovat.

Astronomové již dlouho vědí, že vnější vrstvy materiálu odvrženého při erupci ve 40. letech 19. století byly zahřáty rázovou vlnou po srážce s dříve odvrženou hmotou z hvězdy určené k zániku. Vědci předpokládali, že na nových fotografiích objeví záření hořčíku přicházejícího ze stejné složité řady filamentů, pozorovaných v záření dusíku (zobrazeno červeně). Místo toho byly objeveny zcela nové struktury záření hořčíku v prostoru mezi prachovými bipolárními bublinami a vnějšími filamenty bohatými na dusík, které byly zahřáty vnější rázovou vlnou.

Objevili jsme velké množství horkých plynů, které byly vyvrženy při tzv. Velké explozi, avšak dosud nekolidovaly s další látkou obklopující hvězdu Eta Carinae,“ vysvětluje Nathan Smith ze Steward Observatory at the University of Arizona in Tucson, Arizona, hlavní vědecký pracovník Hubbleova teleskopu. „Většina záření se nachází v místě, kde jsme očekávali, že objevíme prázdnou dutinu. Tento dodatečný materiál je velmi rychlý a zvyšuje celkovou energii již tak mohutného hvězdného poryvu.“

Nově objevený plyn je důležitý pro pochopení toho, jak erupce začala, protože představuje rychlé a rázné vyvržení materiálu, který byl hvězdou „vyhoštěn“ krátce před vypuzením bipolárních laloků. Astronomové potřebují mnohem více pozorování k přesnému určení, jak rychle se materiál pohybuje a kdy byl vyvržen.

Tato hvězdná „obluda“ nakonec dospěje do finále tohoto show v podobě ohňostroje, kdy exploduje jako supernova. Možná se to již stalo, avšak gejzír světla z možné oslňující exploze ještě nedoputoval na Zemi.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velká exploze, HST, Eta Carinae


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »