Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (253): Proměnné hvězdy v otevřené hvězdokupě NGC 6791

Výzkumy v ASU AV ČR (253): Proměnné hvězdy v otevřené hvězdokupě NGC 6791

Ukázkové světelné křivky různých typů hvězd identifikovaných v otevřené hvězdokupě NGC 6791. V levém sloupci je zobrazen výsek světelné křivky, v pravém pak její fourierovské spektrum.

Družicové fotometrické kombajny jsou dnes velmi úspěšnými přístroji pracujícími téměř automaticky, schopnými charakterizovat celou řadu hvězd současně s vysokým časovým rozlišením. Práce, na níž se podílel i Péter Németh ze Stelárního oddělení ASU, se zabývala charakterizací proměnných hvězd v neobvyklé otevřené hvězdokupě. 

Otevřené hvězdokupy jsou velmi vhodnými objekty pro současné studium mnoha hvězd. Předpokládá se, že členové kupy jsou příbuzní, že tedy mají stejný nebo velmi podobný věk a stejné nebo podobné chemické složení. Současně se tyto hvězdy nacházejí ve stejné vzdálenosti od Země. Poznání vývojového stádia hvězd v jedné kupě je současně s určením jejich fyzikálních vlastností důležitým údajem pro vývojové modely. 

Hvězdokupa NGC 6791 nacházející se v souhvězdí Lyry je jedním z nejzajímavějších objektů této kategorie. I když je podle všech indicií poměrně stará, různé studie ukazují, že chemické složení členek kupy je spíše bohatší s metalicitou významně vyšší, než je metalicita Slunce. To narušuje obvyklé pravidlo používané pro hvězdy, že starší znamená chemicky chudší. Navíc se zdá, že hvězdy v této kupě nemají tak úplně stejný věk, což odporuje dalšímu obecnému astrofyzikálnímu pravidlu, podle nějž jsou otevřené hvězdokupy hvězdami jedné generace, zatímco více populací se pozoruje spíše ve hvězdokupách kulových. Zvláštnosti NGC 6791 nejsou uspokojivě vysvětleny. 

Tato zajímavá hvězdokupa se shodou okolností dostala do zorného pole primární mise kosmického dalekohledu Kepler. Tento přístroj s hlavním úkolem pátrat po extrasolárních planetách v rámci primární mise 1460 dní pořizoval vysokokadenční fotometrii asi sto padesáti tisíc hvězd, díky níž je možné také systematicky pátrat po světelných změnách jednotlivých hvězd a pátrat po příčinách jejich proměnnosti. Dlouhodobá fotometrie s konstantním časovým krokem je pro takovou úlohu dokonce téměř ideálním výchozím materiálem. 

Autoři představované práce získali data pro oblast hvězdokupy NGC 6791 z veřejně dostupného archivu MAST (Mikulski Archive for Space Telescopes), v jejich případě se jednalo o část zorného pole s rozměrem 800×800 obloukových vteřin, do něhož se vešla centrální část hvězdokupy. Družice Kepler měla během své primární mise poměrně sofistikovanou pozorovací strategii diktovanou především pozicí družice samotné a polohou slunečních panelů vůči Slunci. Mimo jiné proto jsou pozorování k dispozici v tzv. kvartálech, na jejichž konci družice vždy rotovala o 90 stupňů, proto v následujícím kvartálu skončila sledovaná hvězda na jiném elementu velké CCD kamery. Zpracování takových řad není zcela přímočaré kvůli různé citlivosti jednotlivých obrazových bodů a je podobné navazování datových sérií z různých přístrojů bez překryvů. Autoři využili ale všech dostupných redukčních rutin a strategii vědecké analýzy tomuto faktu přizpůsobili.  

Ze zorného pole autoři prohledávali každý pixel zvlášť a určovali, zda se v tomto pixelu nachází hvězda. Pokud tomu tak bylo, pokročili v další analýze. Celkově v zorném poli identifikovali 32 647 potenciálních hvězd, s pomocí aktuálního katalogu družice Gaia ovšem vyloučili cíle, které měly velké nejistoty v paralaxe nebo vlastních pohybech. Po jejich eliminaci zbylo na další analýzu 11 466 cílů. V tomto vzorku hvězd byla nejprve s pomocí statistických metod posuzována fyzická příslušnost k hvězdokupě, a to na základě pěti astrometrických parametrů. Za členy byly pak označeny jen hvězdy, jejichž pravděpodobnost příslušnosti přesáhla hodnotu 50 %. 

Studiem vývoje časových změn bylo s pomocí automatických metod identifikováno 278 proměnných hvězd, z toho 119 bylo takto označeno vůbec poprvé. Na základě tvaru jejich světelné křivky byly tyto hvězdy rozřazeny do typických skupin. Z těchto hvězd nalezených v zorném poli jich 129 překročilo práh pro zařazení do kupy. Z toho autoři nalezli 17 dvojhvězd, 45 pulsujících hvězd, 62 rotačních proměnných (to jsou nejčastěji hvězdy s povrchovou aktivitou, tedy se skvrnami); pět hvězd mělo světelné variace malé, téměř v úrovni přístrojového šumu, že nebylo prakticky možné určit typ proměnnosti. Pro dvojhvězdy autoři určili efemeridu systému a studovali tzv. O−C diagram, tedy systematické odchylky pozorování od předpovědi. Ve třech případech objevili významné změny, které by mohly být způsobeny například přítomností třetího tělesa. Pozorovací materiál ale neumožňuje podrobnější výzkum, budou zde tedy zapotřebí doplňující studie. 

Autoři dále nalezli v archívech spektra 111 hvězd ze zorného pole, z nichž 64 bylo možné analyzovat s pomocí sítě numerických modelů hvězdných atmosfér XTGrid. Ta umožňuje určit fundamentální parametry jednotlivých hvězd, zejména pak radiální rychlost, projektovanou rotační rychlost, efektivní teplotu, povrchové gravitační zrychlení a chemické složení, a to porovnáním měřeného spektra nebo jeho úseků s numerickým modelem. Tyto parametry bylo možné konfrontovat proti vývojovým modelům dostupným v projektu MIST (MESA Isochrones and Stellar Tracks), což umožnilo určit z pozorování věk hvězd a vzdálenost hvězdokupy. Nejlepší shodu s pozorováními dává věk kolem 8,91 miliard let a vzdálenost 4134 parseků. Vzhledem k tomu, že autoři měli k dispozici i astrometrická měření z družice Gaia, i z těchto údajů lze samozřejmě určit charakteristickou vzdálenost členů kupy, která odpovídá 4123 parseků s nejistotou 31 parseků. Obě nezávisle určené vzdálenosti jsou tedy ve vynikající shodě, což podporuje správnost použité metodologie. 

Metalicita studovaných hvězd je obecně vyšší než metalicita Slunce, ale nedá se říci, že by byla stejná pro všechny členy kupy. Pravděpodobným důvodem je existence více hvězdných populací, což je v otevřené hvězdokupě poněkud nezvyklé, vzhledem k vysokému věku se ale dá očekávat. Však věk této hvězdokupy je na tento typ objektů také nezvykle vysoký. To z ní činí skutečně zajímavý objekt. Studium hvězdokup jako je NGC 6791 poskytuje cenné poznatky o procesech tvorby, vývoje a zániku hvězd, stejně jako o složitých dynamikách hvězdných systémů v naší galaxii.

REFERENCE

S. Sanjayan, A. S. Baran, P. Németh a kol., Variable Star Population in the Open Cluster NGC 6791 Observed by the Kepler Spacecraft, Acta Astronomica 72 (2022) 77-102, preprint arXiv:2303.07422

KONTAKT

Dr. Péter Németh
peter.nemeth@asu.cas.cz
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stelární oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: NGC 6791, Družice Kepler, Astronomický ústav AV ČR


40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »