Vzplanutí temných oblaků

Hustá oblaka kosmického prachu a plynu jsou místem zrodu nových hvězd. Ve viditelném světle je prach temný a zakrývá hvězdy ukryté v pozadí. Když astronom William Herschel v roce 1774 jeden takový oblak v souhvězdí Štíra pozoroval, domníval se, že se jedná o oblast bez hvězd. Prý dokonce prohlásil: “Tady je opravdu díra v obloze!” [1]

Aby astronomové lépe pochopili vznik hvězd, potřebují dalekohledy, které mohou pozorovat delší elektromagnetické vlny, například v submilimetrovém pásmu, kde jinak temný prach vyzařuje více energie než pohlcuje. Dalekohled APEX pracující na planině Chajnantor v Chilských Andách je největším teleskopem pro submilimetrové pásmo s jednou parabolou na jižní polokouli. Je ideálním nástrojem pro astronomy studující tímto způsobem zrod hvězd.    

Komplex molekulárních oblaků v souhvězdí Orion se nachází asi 1 500 světelných let od Země a je to nejbližší oblast s mohutnou tvorbou hvězd. Najdeme zde pokladnici jasných mlhovin, temných oblaků a mladých hvězd. Nový snímek zachycuje pouze část tohoto mohutného komplexu ve viditelném světle, proložený jasně oranžovými skvrnami – pozorováním pomocí přístroje APEX – díky kterým temná oblaka jako by vzplála. Zářící uzlíky zaznamenané dalekohledem APEX často korespondují s temnějšími skvrnami ve viditelném světle. To je typická známka hustého oblaku prachu, který absorbuje viditelné světlo, ale září na submilimetrových vlnových délkách, a může tedy být místem zrodu hvězd.   

Jasná bílá skvrna pod středem snímku je mlhovina NGC 1999. Tuto oblast – ve viditelném světle – astronomové označují jako reflexní mlhovinu, ve které se modrobílé světlo hvězd v pozadí rozptyluje na částicích prachu. Mlhovinu osvětluje především mladá proměnná hvězda V380 Orionis [2] ukrytá v jejím srdci. Uprostřed mlhoviny je patrná malá tmavá skvrnka, která je dobře známá z tohoto snímku, pořízeného Hubbleovým kosmickým dalekohledem (NASA/ESA HST).  

Temné skvrny jako tato obvykle ukazují na hustý oblak prachu zakrývající hvězdy a mlhoviny v pozadí. Na tomto záběru je však jasně patrné, že malá skvrnka zůstala nápadně tmavá, i když jsou použita pozorování získaná přístrojem APEX. I díky dalším pozorováním pomocí infračervených teleskopů se astronomové domnívají, že tato skvrnka je ve skutečnosti dutinou v mlhovině, kterou vyhloubila hmota proudící z hvězdy V380 Orionis. Toto je skutečná díra v obloze!

Oblast zachycená na snímku se nachází asi dva stupně jižně od známé Velké mlhoviny v Orionu (Messier 42, M 42). Její okraj je možné spatřit v horní části širokoúhlého pohledu ve viditelném světle, který pochází z přehlídky Digitized Sky Survey.

Pozorování přístrojem APEX použitá na tomto snímku vedli Thomas Stanke (ESO), Tom Megeath (University of Toledo, USA) a Amy Stutz (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo). Teleskop APEX je společným projektem Max Planck Institute for Radio Astronomy (MPIfR), Onsala Space Observatory (OSO) a ESO. Provoz dalekohledu na planině Chajnantor zajišťuje ESO.

Zdroj

Poznámky

[1] Německy: "Hier ist wahrhaftig ein Loch im Himmel!"

[2] Hvězda V380 Orionis má vysokou povrchovou teplotu, která dosahuje asi 10 000 K. To je téměř dvojnásobek povrchové teploty Slunce. Hmotnost této hvězdy se odhaduje na 3,5násobek Slunce.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

Odkazy

Výzkum temné skvrnky v mlhovině NGC 1999 je popsán v článku autorů T. Stanke a kol., který byl publikován v odborném časopise A&A (518, L94 (2010), preprint).

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Thomas Stanke; ESO; Garching, Germany; Tel.: +49 89 3200 6116; Email: tstanke@eso.org

Douglas Pierce-Price; ESO ALMA/APEX Public Information Officer; Garching, Germany; Tel.: +49 89 3200 6759; Email: dpiercep@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1304. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.