Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Cassini/Huygens zachycen Saturnem

Cassini/Huygens zachycen Saturnem

Cassini_5.jpg
Dnes ráno sonda Cassini úspěšně dorazila k Saturnu. Podle prvních zpráv se zdá, že úspěšně a bez poškození prolétla mezi prstenci a přiblížila se planetě na necelých 20.000 km. To je mnohem méně než se v minulosti přiblížily sondy Voyager a je to také 10x blíže k prstencům, než tomu bude v budoucnu při dalším pokračování mise.

rea.jpg
K navedení na oběžnou dráhu musela sonda podstatně zpomalit. K tomu sloužilo zažehnutí hlavního raketového motoru na 96 minut trvající manévr. Aby jej sonda za 3,3 miliardy dolarů skutečně a hlavně bezchybně vykonala byl tento klíčový prvek zdvojen. Z důvodu zvýšení bezpečnosti má sonda dva raketové motory, označované jako REA-A a REA-B (Rocket Engine Assembly A a B). Motor B nebyl nikdy v činnosti a sloužil pouze jako záloha při případném selhání motoru A. Ten naopak za celou dobu letu, od 15. října 1997, provedl 15 nebo 16 zážehů, kterými byla korigována dráha letu. Jeho poslední manévr musel být velmi přesný, protože sonda musela na konci své, téměř 1,5 miliardy kilometrů dlouhé cesty proletět úzkou štěrbinou mezi prsteny F a G.

Poslední hodinu a 23 minut, protože tak dlouho trvá radiovému signálu, než dorazil od Saturnu k Zemi, panovalo v řídícím centru napětí, které se uvolnilo až v okamžiku dokončení motorového manévru. Potlesk a oslavné výkřiky se v řídícím centru v JPL ozvaly v okamžiku, kdy přišlo potvrzení o navedení na správnou dráhu.

Sonda by teď měla být zachycena gravitačním polem Saturnu a mělo by být dokončeno navedení na oběžnou dráhu okolo planety. První snímky se očekávají okolo 14 hodiny našeho času. Mezi tím bude ověřeno, jak přesný byl poslední manévr a zda se misi podaří navést přesně na plánovanou orbitu.

Šest a tři čtvrti metru dlouhá, 4 metry široká a při startu téměř 6 tun těžká sonda, vybavená nukleárním zdrojem tepla, více než dvaceti různými izolačními vrstvami chránícími v jejím nitru citlivé vědecké přístroje proti kosmickému chladu i mikrometeoritům, nese na palubě kromě vědecké výbavy i DVD se zobrazením 616,400 rukou psaných podpisů lidí z 81 zemí celého světa, včetně dopisů jmenovců mise ze 17. století, Jeana Dominika Cassiniho a Christiana Huygense.

Během své nejméně čtyřleté mise udělá 52 blízkých setkání s rodinou 31 Saturnových měsíců. Pro dosažení maximální spolehlivosti návrháři odstranili většinu pohyblivých dílů, důležité systémy zdvojili až ztrojili, místo harddisků a magnetofonů pro záznam dat použili výhradně polovodiče, gyroskopy nemají rotující součásti. Elektronika sondy obsahuje vysoce sofistikovaný počítač řídící její pohyb, který užívá na dobu svého vzniku relativně novou rodinu integrovaných obvodů, tehdy první civilní aplikaci této technologie, 10 krát výkonnější, než na předchozích kosmických plavidlech a mnohonásobně menší.Zdroj: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »