Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Curiosity 6. díl: SAM

Curiosity 6. díl: SAM

SAM - schema jednotlivých částí, NASA/JPL-Caltech
SAM - schema jednotlivých částí, NASA/JPL-Caltech
Dnes se budeme věnovat největšímu vědeckém přístroji, který můžeme na roveru Curiosity najít. Je to v podstatě samočinná laboratoř a nese název SAM. Což je zkratka z výrazu Sample Analysis at Mars. Jeho úkolem je pátrat po chemických důkazech dřívější existence života – třeba po uhlíkatých sloučeninách.

SAM bude rozebírat složení plynů, které jsou přítomné v atmosféře Marsu i těch, které se vypaří ze zkoumaného vzorku. Robotická paže odebere materiál (prášek vzniklý třeba odbroušením) a přemístí jej do jednoho ze dvou násypných trychtýřů na přední části těla roveru. Tyto trychtýře jsou speciálně leštěné a navíc vibrují aby na nich neulpíval materiál. Atmosférické vzorky projdou přes filtrační soupravu na boku vozítka. Srdcem přístroje jsou dvě pece, které mohou vzorek ohřát na 1000°C. SAM dokáže odhalit složení přesněji, než kterýkoliv přístroj, který doposud pracoval na Marsu. Jedním z přístrojů, které se podílejí na studiu vzorků v laboratoři SAM je hmotnostní spektrometr (který možná znáte s nejrůznějších krimi-seriálů). Ten rozpoznává vypařené plyny podle jejich molekulárních hmotností a elektrického náboje v ionizovaných stavech. Díky tomu dokáže odhalit biogenní prvky jako dusík, fosfor, síru, kyslík, vodík a uhlík.

Další částí je laserový spektrometr, který na základě absorpce specifických vlnových délek světla měří koncentrace metanu, oxidu uhličitého a vodní páry. Také si poradí s odhalením různých izotopů. Využití tak najde třeba při rozlišování uhlíku 12 a 13, nebo kyslíku 18 a 16. To je další střípek do mozaiky, díky které poznáme, jak Mars vypadal dřív a jestli měl třeba atmosféru. Třetí zajímavou součástí je plynový chromatograf, který ze vzorku odděluje jednotlivé plyny za účelem jejich určení. Spolupracuje přitom s již představeným hmotnostním spektrometrem – chromatogram rozdělí směs na jednotlivé části, které pak prozkoumá spektrometr.

Instalace laboratoře SAM do roveru Curiosity, NASA/JPL-Caltech
Instalace laboratoře SAM do roveru Curiosity, NASA/JPL-Caltech
Dalo by se říci, že SAM je svou velikostí srovnatelný s větší mikrovlnnou troubou. Jen tak pro zajímavost – v tomto prostoru bychom našli více než 600 metrů kabelů a drátů. Na vzorky je připraveno 74 misek – každá o objemu cca. šestiny čajové lžičky (0,78 cm3). Tyto misky jsou znovupoužitelné. 59 těchto misek je vyrobeno z křemene a zvládnou tak i vysoké teploty. Vnitřní manipulační systém přesune misku se vzorkem do pece, kde se zahřeje ne již zmíněných 1000°C. Tím pádem se ze vzorku vypaří různé plyny. O jejich správnou cestu se stará 52 speciálně vyvinutých ventilů. Aby vědecké přístroje správně pracovaly, potřebují mít optimální tlak – o ten se stará vakuová pumpa se 100 000 otáčkami za minutu. Misky se navíc po odstranění vzorku nechají „vypéct“, aby nedocházelo k ovlivňování příštích měření. Šest misek bylo naplněno už na Zemi známými materiály a slouží ke kalibraci. Zbylých 9 misek slouží k takzvané derivatizaci – tyto vzorky nečeká žádné prudké zahřívání. Pokud se podaří najít nějaké místo bohaté na organické látky, poputují vzorky právě sem. Každá z těchto misek je rozpouštědlo a chemická látka, která po styku s požadovanou složkou zareaguje a plyny vzniklé touto reakcí zamíří do plynového chromatografu. Vzorky jsou pod fólií a manipulační systém vždy odebere část vzorku a přemístí jej do reakční kapaliny. Přitom je možné vzorek lehce ohřívat – tímto způsobem se podaří odhalit mnohem více organických látek, než při zkoumání v peci – třeba aminokyseliny, nebo části proteinů. Pokud by se podařilo odhalit ve vzorcích organické látky, byl by to velký posun vpřed. Ano, mohou vznikat bez přispění života – třeba dopadem meteoritů, či jinak, ale život (alespoň tak, jak jej známe) bez nich existovat nemůže.

Průzkum, zda se na Marsu nachází organické látky začal už v rámci projektu Viking – tehdy byly výsledky negativní. Curiosity má ale v rukávu hned tři trumfy. Prvním z nich je znalost prostředí – ta se díky tomu, že na oběžné dráze krouží několik družic, posunula o několik tříd vpřed. Přistání MSL bylo plánováno tak, aby rover zamířil do oblastí, které se nám zdají zajímavé – jsou zde usazeniny, jíly a sirné sloučeniny. Curiosity je navíc pojízdná, takže zvládne prozkoumat mnohem více vzorků než třeba Vikingy, které byly odkázány jen na dosah svého ramene. Ty byly navíc odkázány jen na již zvětralý prach, Curiosity si může odstranit zvětralé vrstvy a v SAM zkoumat nedegradovaný materiál uvnitř kamenů. Druhou výhodou je vylepšená citlivost SAM. V některých případech je možné odhalit i jednu části v miliardě ostatních. Třetí výhodou je již zmíněná derivatizace – o té se Vikingům ani nezdálo. I kdyby SAM žádné organické látky nenašla, bude to cenné poznání. Pak budeme moci s mnohem větší jistotou než dnes tvrdit, že tam opravdu nejsou – tedy alespoň na povrchu. Další mise by tedy musely mířit hlouběji pod povrch. Pokud se naopak podaří organické látky objevit, bude potřeba prokázat, že se nejedná o kontaminaci ze Země – že jsou tyto látky skutečně Marsovského původu. K tomu slouží pět keramických cihliček z oxidu křemičitého, které obsahují drobné množství syntetických organických látek s obsahem fluoru, které se nenachází na Zemi, ani se neočekávají na Marsu. Tyto kalibrační vzorky projdou stejným broušením, nasypáním a zpracováním jako klasické vzorky nasbírané na Marsu. Pokud se v tomto kontrolním odběru potvrdí organické látky jiné než tyto obsahující fluor, dá se očekávat, že ke kontaminaci opravdu došlo. Pokud přístroje odhalí pouze tyto předem připravené chemikálie, bude to znamenat, že k žádné kontaminaci pozemskými látkami nedošlo. Tento zkušební test je možné během celého fungování roveru provést 5x – pokaždé se využije jedna cihlička. Průzkumu bude podrobena i atmosféra – v ní se bude hledat metan – nejjednodušší uhlovodík, jehož přítomnost by znamenala, že na Marsu může být život – tato sloučenina se totiž poměrně rychle rozkládá a musí být průběžně doplňována. Ano, existují i jiné cesty než biologická, ale pokud jej laserový spektrograf odhalí, budeme opět o krok blíže. Pak bude možné sledovat třeba změny jeho koncentrace- budeme vědět jak jeho obsah v atmosféře kolísá, co ho ovlivňuje.

Po dnešku máme za sebou největší vědecký přístroj na palubě roveru. Bylo to místy trochu hutné čtení, ale snažil jsem se všechno maximálně zjednodušit. Snad se to podařilo. Na zítřek se můžete také těšit – čeká nás přístroj REMS.

Přeložil Dušan Majer, doplnil Martin Gembec

Převzato z facebookové stránky Diskuzního fóra o kosmonautice vesmir.thos.cz

Všechny části:
1. díl: MastCam
2. díl: ChemCam
3. díl: APXS
4. díl: MAHLI
5. díl: CheMin
6. díl: SAM
7. díl: REMS
8. díl: RAD
9. díl: DAN
10. díl: MARDI




O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Curiosity, Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »