RAD - letový model a schéma umístění. NASA/JPLDnes nás čeká přístroj, kterému začala služba krátce po startu. Ani nemusel čekat na přistání na Marsu aby mohl sbírat cenná data. Ten přístroj se jmenuje RAD a jeho úkolem je sbírat informace o vysokoenergetických atomárních a subatomárních částicích, které přichází ze Slunce a dalších zdrojů jako třeba vybuchující supernovy. Tím vytváří přirozenou radiaci, která má vliv jak na vznik života, tak i v budoucnu na pilotovanou výpravu k Marsu. Díky datům z tohoto přístroje bude možné určit, jak silnou protiradiační stěnu bude kosmická loď potřebovat.
RAD - co vše bude zkoumat. NASA/JPLRAD váží jen asi 1,7 kg a jedná se o širokoúhlý teleskop umístěný na horní desce roveru a hledící na nebe. Každou hodinu se tento přístroj na 15 minut aktivuje a provede potřebná měření. Za teleskopem jsou detektory citlivé na měření nabitých částic – poradí si i s ionty železa. Kromě toho RAD zvládne detekovat i neutrony a gamma záření. Na Zemi si s těmito pro život nebezpečnými kousky nemusíme lámat hlavu – chrání nás před nimi hustá atmosféra a před některými také magnetické pole. Na Marsu ale tento ochranný štít chybí a proto může záření pronikat až na jeho povrch. Připočtěme k tomu fakt, že atmosféra rudé planety dosahuje pouze 1% hustoty pozemské a vyjde nám, že na Marsu opravdu nabitým částicím nestojí nic v cestě. Jelikož je Země chráněná, byl docela problém, jak RAD kalibrovat. Nakonec tvůrčí tým využil laboratoří, které zkoumají výsledky z urychlovačů částic v USA, Evropě, Japonsku a Jihoafrické republice.
RAD - spektrální rozsah. NASA/JPL-SwRILidstvo má zatím o radiaci na Marsu jen velmi mlhavé představy. Sonda Mars Odyssey sice v rámci výzkumu Mars Radiation Environment Experiment prováděla měření, ale vzniklé modely pracovaly s poměrně vysokou mírou nejistoty. Navíc nevíme, jaké částice vůbec na povrch dopadají. Jediná vysokoenergetická částice se může vysoko v atmosféře rozpadnout na mnoho nízkoenergetických částic, které v důsledku mohou způsobit větší problémy než mateřská částice. Pokud budeme vědět, co přesně na povrch Marsu dopadá, budeme moci zpřesnit i naše znalosti o atmosféře a podmínkách ve Sluneční soustavě vůbec. Očekává se, že radiace bude tak silná, aby nedovolila vznik povrchového života (samozřejmě, že na Zemi existují organismy, kterým radiace nevadí, ale to jsou extrémy). Data z přístroje RAD tak pomohou získat hodnoty, které nám po dosazení do vzorců poví, jak hluboko záření proniká a kde už jsou jeho hodnoty tak slabé, že by dovolovaly vznik života. Až bude tohle lidstvo vědět, budeme moci vyslat na Mars robota, který se do této hloubky provrtá.
Dnešní díl byl o trochu kratší, ale snad to nevadí. Zítra nás čeká přístroj DAN.
Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
