Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Curiosity brzy přistane na rudé planetě

Curiosity brzy přistane na rudé planetě

Pojízdná laboratoř Curiosity na povrchu Marsu - kresba
Pojízdná laboratoř Curiosity na povrchu Marsu - kresba
Korekce dráhy, která byla provedena v úterý 26. 6. 2012, přizpůsobila letovou dráhu kosmické sondy NASA s názvem Mars Science Laboratory tak, aby dopravila pojízdnou výzkumnou laboratoř Curiosity přesně do cílového místa přistání ve vybrané oblasti Marsu.

Pojízdná laboratoř o velikosti automobilu a hmotnosti téměř jedné tuny směřuje na přistání ve večerních hodinách 5. 8. 2012 kolem 10:31 p.m. PDT (tj. 6. 8. 2012 ráno v 7:31 SELČ). Přistáním začne základní dvouletá výzkumná mise za účelem výzkumu, zda jedno z vůbec nejzajímavějších míst na povrchu Marsu poskytovalo v minulosti příznivé prostředí pro mikrobiální život.

Poslední uskutečněná korekce dráhy, třetí a nejmenší od startu 26. 11. 2011, byla provedena korekčními raketovými motory, které byly v činnosti pouze 40 sekund. Data vyslaná sondou a změny rádiového signálu v důsledku Dopplerova jevu potvrdila, že manévr byl úspěšný. Jak navrhovali technici NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie, manévr způsobil, že místo, kde kosmická sonda vstoupí do atmosféry Marsu, bude posunuto o 200 km a okamžik vstupu asi o 70 sekund.

Elipsa přistávací oblasti sondy Mars Science Laboratory
Elipsa přistávací oblasti sondy Mars Science Laboratory
"To nás posune blíže ke středu cílové oblasti přistání, takže pokud budou potřebné další korekce dráhy, předpokládáme, že budou mnohem menší," říká Thomas Martin-Mur, vedoucí navigačního týmu JPL. Vhodné okamžiky pro tři další korekce dráhy jsou naplánovány na posledních 8 dnů závěrečné fáze letu.

Manévr posloužil ke korekci odchylky letové dráhy od plánované, která ještě nebyla odstraněna při dřívějších korekcích dráhy a k realizaci rozhodnutí posunout místo přistání o 7 km blíže k pohoří, které se nachází uvnitř kráteru Gale (průměr 154 km). Tato oblast bude cílem dlouhodobého výzkumu.

Korekce dráhy změnila rychlost sondy zhruba o 50 milimetrů za sekundu. První a druhá korekce dráhy vedly ke změnám zhruba 150krát větším (11. ledna) a 20krát větším (26. března).

Posunutí místa přistání blíže k pohoří neoficiálně pojmenovanému Mount Sharp může ušetřit několik měsíců času potřebného k přejezdu z místa přistání do vybrané oblasti hledání hydrofilních minerálů na svahu pohoří.

Závěrečná fáze přistání laboratoře Curiosity
Závěrečná fáze přistání laboratoře Curiosity
Cesta k Marsu vstoupila do "přibližovací fáze" směřující k vlastnímu přistání. Letový manažer Arthur Amador z JPL říká: "V příštích 40 dnech bude letový tým průběžně sledovat trajektorii sondy a stav a funkčnost palubních systémů. Se sondou bude průběžně komunikovat prostřednictvím sítě NASA DSN (Deep Space Network). Všichni nyní budeme v napětí. Sonda zatím funguje velmi dobře, letový tým je připraven řešit případné problémy."

Přistávací manévr na trase od horních vrstev atmosféry až po dopad na povrch bude realizován pomocí odvážné techniky (tzv. Sky Crane - létajícího jeřábu) umožňující přesněji zamířit do cílové oblasti a dopravit na povrch Marsu těžší náklad, než umožňovaly dřívější výpravy na Mars. Tato nová metoda, pokud bude úspěšná (a všichni věří, že ano), umožní velmi přesnou dopravu dobře vybavené mobilní laboratoře do lokality vybrané pro její objevitelskou misi. Totožné inovace prosazuje NASA i pro realizaci pilotovaných letů na rudou planetu.

Porovnání velikosti robota Curiosity s předcházejícími laboratořemi
Porovnání velikosti robota Curiosity s předcházejícími laboratořemi
Základní parametry pojízdné laboratoře Curiosity:

Velikost a hmotnost: délka cca 3 m, hmotnost 900 kg (z toho 80 kg vědeckých přístrojů).
Rychlost pohybu: maximální rychlost pohybu je 90 m/h; předpokládá se, že za 2 roky překoná vzdálenost 19 km; schopnost překonání překážek vysokých 75 cm.
Zdroj energie: radioizotopový termoelektrický generátor (RTG) - jeho minimální životnost je 14 let.
Teplota v místě přistání: předpokládaná teplota v rozmezí +30 až -127 °C.
Zpoždění signálu: informace o přistání sondy na povrchu Marsu doletí na Zemi se zpožděním 13 minut a 46 sekund.

Zdroj: phys.org.news a en.wikipedia.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars, Curiosity


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »