Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Curiosity prokázal někdejší obyvatelnost Marsu
Vít Straka Vytisknout článek

Curiosity prokázal někdejší obyvatelnost Marsu

Curiosity při práci na Marsu v představě grafika Autor: NASA
Curiosity při práci na Marsu v představě grafika
Autor: NASA
Rover Curiosity, momentálně se na Rudé planetě zotavující z problémů s hlavním počítačem, před nedávnem pokořil dva velmi podstatné milníky výzkumu Marsu: poprvé získal vzorky z vnitřní části marťanské horniny a rozborem navrtaného prášku objevil chemické látky velmi podstatné pro život na Zemi. Byť si nové informace nesmíme plést s objevem života, padla zde další barikáda mezi námi a tajemstvími Marsu.

„Klíčovou otázkou pro tuto misi je, zda Mars mohl mít obyvatelné prostředí,“ řekl Michael Meyer, vědec z NASA na tiskové konferenci v úterý ve Washingtonu. „Podle toho, co nyní víme, je odpověď ano.“ Mikroskopický život mohl kdysi v prostředí Marsu vzniknout a dokonce se mu zde mohlo dařit.

Snímek prvního
Snímek prvního "vrtu" Curiosity o průměru 1,6 cm do kamene jménem John Klein 8. února 2013
Autor: NASA
Po navrtání hladké horniny, tvořené usazeninami, a přemístění prachu z jejího interiéru do vědeckých přístrojů v útrobách Curiosity přišly ke slovu instrumenty CheMin (Chemistry and Mineralogy) a SAM (Sample Analysis at Mars), které posléze vyslaly k Zemi informaci o detekování síry, dusíku, vodíku, kyslíku, fosforu a uhlíku – mezi látkami snadno rozeznáme základní stavební kameny života, jak ho známe zde na Zemi. Usazeninová hornina se Curiosity „připletla do cesty“ na dně kráteru Gale, jen nedaleko od přistávacího místa roveru, v lokalitě zvané Yellowknife Bay. Prokazatelně zde kdysi bujně tekla a prosakovala voda, nález výše uvedených prvků vědci považují za jakýsi podpis dřívějšího řečiště či jezera.

John Grotzinger, vedoucí vědeckého týmu mise Curiosity, na včerejší tiskovce, kde byl objev oznámen, uvedl: „Našli jsme obyvatelné prostředí tak nezhoubné a příznivé pro život, že kdybyste na tom místě kdysi byli a měli okolo sebe vodu, jež tam kdysi tekla, mohli byste ji zřejmě pít.“

„Už to není jen široký průzkum typu: ‚jé, tady je voda, jé, tady jsou kameny‘. Už víme, že voda zde byla po dlouhou dobu, byla neutrální, nebyla příliš slaná. Byla zde spousta vody pro mikroorganismy, pokud zde nějaké byly,“ pokračuje Meyer.

Pokud se mikroorganismy na Marsu skutečně vyvinuly, mluvíme podle Grotzingera o období před více než 3 miliardami let, tedy (plus mínus pár set milionů let) asi stejný čas, kdy se život začal vyvíjet na Zemi.

Snímek kamene z oblasti Yellowknife Bay, i on obsahuje jemné vodní sedimenty, stopy dávné obyvatelnosti Marsu Autor: NASA
Snímek kamene z oblasti Yellowknife Bay, i on obsahuje jemné vodní sedimenty, stopy dávné obyvatelnosti Marsu
Autor: NASA
Vědecký tým chce pomocí vrtáku Curiosity odebrat ještě alespoň jeden vzorek z vnitřních vrstev místních hornin, aby rozšířil prvotní poznatky a vyloučil původ výsledků v kontaminaci přístrojů Curiosity látkami ze Země. Na další vrtání si však vědci budou muset počkat do května, protože v blízké době začne komplikovat komunikaci s roverem vzájemná poloha Marsu a Země. Technici navíc musí dokončit opravy a vyšetřování nedávného výpadku paměti jednoho ze dvou řídících počítačů roveru na Marsu, vědecké úkoly tím byly samozřejmě pozastaveny. Odborníci však věří ve vyřešení problému v dohledné době.

Vědci by chtěli v následujícím čase nasměrovat Curiosity k systematickému hledání dalších stop organického uhlíku, základního stavebního kamene pozemského života. Také může být opakováno vrtání dalších vzorků, vědecký tým by však již rád zamířil k hlavnímu cíli mise – hoře Aeolis Mons, srdci kráteru Gale. Jde o 5 kilometrů vysoký kopec tvořený převážně usazeninami z dávné minulosti Marsu.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Curiosity, Mars


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »