Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Dlouhověkost Opportunity z pohledu šéfů

Dlouhověkost Opportunity z pohledu šéfů

Opportunity a její stín na okraji kráteru Endurance Autor: NASA/JPL/Cornell
Opportunity a její stín na okraji kráteru Endurance
Autor: NASA/JPL/Cornell
Nedávné deváté výročí výzkumu Marsu robotem Opportunity okomentovali také dva významní šéfové. Pete Theisinger jako manažer Mars Exploration Rover (Spirit, Opportunity) a také současné mise Curiosity a také Steve Squyres, hlavní šéf vědeckých operací vozítek. Z jejich vyjádření vyplynuly zajímavé představy o dalším směřování obou funkčních robotů, a proto se k nim v následujících odstavcích vracíme podrobněji.

Pete Theisinger na tiskovce Curiosity Autor: NASA/Paul E. Alers
Pete Theisinger na tiskovce Curiosity
Autor: NASA/Paul E. Alers
Vozítko NASA Opportunity započalo 24. ledna 10. rok výzkumu povrchu Marsu. Jak se k neuvěřitelným devíti pozemským letům a téměř pěti marsovským vyjádřil Pete Theisinger?

"Je to neuvěřitelné, nikdy jsme ani nesnili o takovém výsledku!" Nenašli byste mezi manažery v JPL chlapíka tak realisticky uvažujícího a opatrného ve vyjadřování, jako je Pete. Přesto prý během asi dvacetiminutového rozhovoru i z jeho úst vyšlo čtyřikrát slovo "velmi", dvakrát "šokující", "úžasné" a "pozoruhodné" či "podivuhodné".

Díky úžasné náhodě, že k přistání došlo v malém kráteru s obnaženým podložím, již po měsíci mohli vítězoslavně oznámit, že Meridiani Planum - lokalita, kde přistáli - byla v minulosti místem, kde se vyskytovala voda v kapalném stavu. Bylo to tedy prostředí vhodné pro život, jak jej známe dnes. Dnes se domníváme, že Opportunity přistála na okraji slaného moře, na jakési pobřežní linii. Jenže od té doby Opportunity pracuje 36krát déle, než se původně očekávalo (minimálně 90ti denní mise) a ujela 50krát větší vzdálenost, než bylo očekáváno - přes 35 kilometrů (plán byl 700 metrů).

Opportunity v JPL Autor: NASA/JPL
Opportunity v JPL
Autor: NASA/JPL
Jak dále popsal Pete, očekávalo se původně, že během první hluboké zimy robotu dojde energie, kterou získává ze solárních panelů. K dlouhověkosti přispělo mnoho postupných vylepšení. Tím hlavním byla nečekaná pomoc přírody v podobě větrných vírů, které čistily solární panely od prachu. Dále se pro zimoviště vybíraly lokality s vhodným sklonem terénu, aby panely byly co nejvíce kolmo ke slunečním paprskům a konečně používala se metoda hibernace vozítka, aby tak přečkalo období s nedostatkem energie.

"Byly to však motory, co nás šokovalo nejvíce", řekl Pete Theisinger. Na každém ze šesti kol je jeden samostatný motor. "Během vývoje jsme šli cestou motorů s kartáčky a díky tomu jsme pociťovali slabinu v jejich opotřebení v průběhu času." To byl nakonec důvod, že se při vývoji většího robota Curiosity dali cestou "bezkartáčkových" motorů. A přitom se ukázalo, že motorky Opportunity si vedly po celou dobu skvěle. Pete podotkl, že mají sice problém s jedním s motorů v předním kole, což je nutí častěji jezdit pozadu, a také s motorem hýbajícím robotickou paží, ale vzhledem k okolnostem, kdy na Marsu panuje extrémní mráz, jde o celkem běžné chování, které odborníky nepřekvapí.

Opportunity u Burns Cliff v kráteru Endurance Autor: NASA/JPL/Cornell
Opportunity u Burns Cliff v kráteru Endurance
Autor: NASA/JPL/Cornell
Pro vědce je asi nejúžasnější fakt, že se jim s vozítkem podařilo vyjet mimo oblast tzv. přistávací elipsy, tedy míst vhodných k přistání, ale občas ne tak úplně ideálních pro výzkum. Možnost výzkumu míst mimo přistávací elipsu, to je něco nepředstavitelného ještě dnes. Stejně tak je úžasné, že první vozítko, které postavili, stále funguje. (Nejprve byla postavena Opportunity, poté teprve Spirit).

Jak se dívá Pete Theisinger na životnost Curiosity? "Byla postavena už od začátku pro dlouhodobý pobyt na Marsu a to jsme ještě neměli zkušenosti, jaké máme nyní s Opportunity. Dokáže přežít 36krát déle, než bylo plánováno (plán 2 roky)? To opravdu nepůjde, ale na druhou stranu nikdo nebude překvapen, když ji uvidí v plné kondici po 5 až 6 letech. Ksakru, dokonce ani já nevím, jestli tu ještě budu za dalších 5-6 let," řekl Pete, veterán výzkumu Marsu v NASA.

Cape Tribulation a kráter Endeavour Autor: NASA/JPL/Cornell
Cape Tribulation a kráter Endeavour
Autor: NASA/JPL/Cornell
Podívejme se také na vybrané odpovědi, které podal stanici CBS Steve Squyres:

Opportunity již od přistání urazila více než 35 km. Co plánujete v následujících měsících?

Pojedeme k jihu. Nyní plánujeme dokončit práce v současné lokalitě, kterou nazýváme Matijevic Hill, a to tak rychle, jak budeme moci. Zdrží nás to nejspíš ještě několik týdnů, protože stále je zde mnoho zajímavého, co máme v plánu prozkoumat. Ale poté se plánujeme vydat na jih. Valy kráteru Endeavour, kde se nyní nacházíme, obsahují horniny na bázi sulfátů, a tak neustálým popojížděním studujeme tyto sedimenty, abychom se dověděli co nejvíce o této lokalitě.
Jižně od současné pozice je nejprve proluka mezi dvěma vyvýšeninami valů kráteru. Toto místo nazýváme Botony Bay a za ní následuje další, vyšší část valu. Jsou zde dva kopce jižně od nás. Jeden jsme nazvali Solander Point a ten vzdálenější, opravdu velký, se jmenuje Cape Tribulation.

Je ve vašich úvahách nějaký dlouhodobý cíl mise Opportunity?

Ano, Cape Tribulation je zhruba stejně velký jako Husband Hill, na který před lety vyšplhalo dvojče Spirit. Takže nás čeká docela dost šplhání do kopce. Kráter Endeavour je tak velký (cca 20 km), je zde tolik zajímavého uvnitř, je zde tak, tak mnoho dalších pahorků v okrajových valech, které můžeme zkoumat. Zkrátka, je toho hodně, co nás může zaměstnat na roky dopředu...

Zdroje a doporučené odkazy:

Spaceflightnow.com
Spaceref.com
Fórum Unmannedspaceflight.com




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Steve Squyres, Pete Theisinger, 9 let na Marsu, Opportunity


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »