Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  ESA schválila misi LISA, podílet se na ní budou i čeští vědci!
Adam Denko Vytisknout článek

ESA schválila misi LISA, podílet se na ní budou i čeští vědci!

Umělecké dílo inspirované misí LISA
Autor: ESA

Evropská kosmická agentura (ESA) minulý čtvrtek 25. ledna schválila tzv. adopci mise LISA (Laser Interferometer Space Antenna), jejímž cílem bude detekce a výzkum gravitačních vln z kosmického prostoru. Jedná se tak o vůbec první vědeckou sondu v historii, která se o to pokusí. ESA tuto misi s rozpočtem 1,75 miliardy euro nyní posunula na další úroveň. Schválením adopce se vývoj LISA dostává do fáze, během níž bude probíhat realizace samotného projektu. Start observatoře je zatím plánován na rok 2035. Do kosmu ji vynese nosná raketa Ariane 6, která má nahradit legendární Ariane 5.

Gravitační vlny

Jak již bylo zmíněno, LISA se vydá prozkoumat gravitační vlny. Ty vznikají pohybem hmoty v gravitačním poli. Mezi známé zdroje patří binární hmotné černé díry a neutronové hvězdy těsně předtím, než se společně srazí. Vlny ale mohou vznikat i rotací neutronové hvězdy, jejíž tvar není dokonalou koulí, a nesymetrickou explozí supernovy. 

Gravitační vlny předpověděl v roce 1916 známý fyzik Albert Einstein v jeho obecné teorii relativity. O téměř jedno století později, dne 14. září 2015, byl americkým systémem LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) pořízen vůbec první přímý důkaz existence gravitačních vln. Tato detekce otevřela novou éru v pozorování a zkoumání vesmíru. 

Gravitační vlny se šíří rychlostí světla a ohýbají časoprostor, představují v něm malé záhyby. Podobně jako elektromagnetické záření, mají i své spektrum. Pozemní observatoře, například LIGO (USA) a VIRGO (Itálie), jsou schopny zachytit vlnění o frekvenci zhruba 1-100 Hz, průchod vln tedy trvá několik milisekund až jednu sekundu. Na to, abychom mohli zaznamenat i slabší gravitační vlny, tvořené například supermasivními černými dírami v centrech vzdálených galaxií, potřebujeme detektory o velikostech několika milionů kilometrů. Proto na svět přichází mise LISA.

Spektrum gravitačních vln a způsoby jejich detekce v závislosti na frekvenci Autor: ESA
Spektrum gravitačních vln a způsoby jejich detekce v závislosti na frekvenci
Autor: ESA

LASER Interferometer Space Antenna - LISA

Observatoř LISA byla původně společným projektem Evropské kosmické agentury (ESA) a Národního úřadu pro letectví a vesmír, zkráceně NASA. NASA však v roce 2011 oznámila, že v partnerství nebude schopna pokračovat z důvodu nedostatku financí. O dva roky později ESA zvolila jako jedno z hlavních témat největších misí 30. let 21. století “The Gravitational Universe”. V roce 2017 se LISA stala jednou z primárních výzkumných misí ESA a nedávno, konkrétně ve čtvrtek 25. ledna 2024, byla formálně přijata, což značí, že technologie jsou dostatečně pokročilé na realizaci a konstrukci sondy. 

Významným krokem ke schválení adopce LISA byla testovací mise LISA Pathfinder, v překladu Průkopník LISA, která odstartovala v roce 2015. Jejím úkolem bylo vyzkoušet a demonstrovat technologie potřebné pro detekci gravitačních vln v kosmickém prostoru. Mimo jiné otestovala tzv. koloidní mikrotrysky sloužící pro udržení přesné polohy v prostoru. Výsledky měření byly až 10× lepší, než byl minimální požadavek.

Vůbec první kosmickou past na gravitační vlny budou tvořit celkem tři družice umístěné do rovnostranného trojúhelníku, jehož strany budou měřit přes 2,5 milionu kilometrů, tedy 6× více než vzdálenost Měsíce od Země. Satelity budou mezi sebou vysílat velmi přesné lasery a sledovat jejich fáze, které se kvůli průletu vlny budou nepatrně měnit. Gravitační vlna totiž ohne časoprostor, a změní tak vzdálenost mezi jednotlivými družicemi. To se právě projeví na fázi vysílaných paprsků. 

Na podobném principu pracují i pozemské detektory jako například LIGO (USA) a VIRGO (Itálie). Ty jsou ale velikostně velmi omezené, jejich ramena měří v řádech jednotek kilometrů. V kosmickém prostoru však lze nastražit past značně větší. Se špičkovými technologiemi a rameny o velikosti 2,5 milionu kilometrů, kterými bude LISA disponovat, budeme schopni detekovat vlny s výrazně nižšími frekvencemi, jež vznikají například při srážkách supermasivních černých děr v jádrech galaxií vzdálených několik miliard světelných let od nás. Data budou také poskytovat údaje o vzdálenostech těchto událostí a dokonce i o jejich umístění. Díky tomu budou vědci moci zkoumat původ masivních černých děr a roli, již hrají v galaktické evoluci. Protože gravitační vlny nesou informace o vzdálenostech objektů, kterými byly vyslány, budou pozorování z LISA i jakousi “oporou”  při měření změny rychlosti rozpínání vesmíru během expanze,  které mimo jiné provádí dalekohled Euclid.

Česká republika je významnou součástí

Na každé družici bude umístěno celkem 12 laserů a záložní jednotka pro případ, že hlavní laser selže. Mezi těmito systémy bude možné přepínat pomocí tzv. Fibre Switching Unit Assembly (FSUA). Právě toto nezbytné zařízení bude vyvíjeno českými vědci z Astronomického ústavu, Fyzikálního ústavu, Ústavu fyziky atmosféry a Ústavu termomechaniky. Česká republika je tak nedílnou součástí tohoto projektu.

Funkční prototyp mechanismu na přepínání laserových paprsků vyvíjený českými vědci Autor: Jan Ebr, Fyzikální ústav AV ČR
Funkční prototyp mechanismu na přepínání laserových paprsků vyvíjený českými vědci
Autor: Jan Ebr, Fyzikální ústav AV ČR

„Jsme velice rádi, že v posledních letech se Česká republika stále výrazněji zapojuje do výzkumu gravitačních vln. Zapojení do špičkového vesmírného projektu je tak pro nás velmi důležité a to, že nám byla svěřena výroba klíčového komponentu pro sondy LISA, je velmi dobrou vizitkou kvality české vědy,“ říká ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR Michael Prouza.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] phys.org
[3] avcr.cz
[4] aldebaran.cz
[5] en.wikipedia.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Akademie věd ČR, ESA, Černé díry , Gravitační vlny, LISA Pathfinder


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »