Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Evropa slaví, loď Jules Verne ATV se vydala k ISS
Petr Kubala Vytisknout článek

Evropa slaví, loď Jules Verne ATV se vydala k ISS

ATV_to_ISS_L.jpg
Píše se 9. březen 2008, hodiny v Evropě ukazují 5:03 a na druhém konci světa ve Francouzské Guayaně zahřměly motory nosné rakety Ariane-5ESV. Pýcha evropské kosmonautiky se vydává do vesmíru již poněkolikáté, tentokrát ovšem nevynáší na oběžnou dráhu kolem Země jen tak ledajakou družici. K Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) vyráží automatická kosmická loď Jules Verne ATV (Automated Transfer Vehicle). Video ze startu si můžete stáhnout a přehrát zde.

Další evropský příspěvek při budování ISS

Před několika týdny se vydal v nákladovém prostoru raketoplánu Atlantis (STS-122) k ISS evropský vědecký modul Columbus. Nyní posílá Evropská kosmická agentura (ESA) do vesmíru další svůj příspěvek v budování ISS. Automatický kosmický dopravní prostředek Jules Verne ATV je principiálně podobný ruským automatickým lodím Progress, které dopravovaly zásoby pro orbitální stanice Saljut, MIR a nyní tak činí pro ISS.

ATV dopraví k ISS asi 5 500 kg suchého materiálu v podobě potravin, náhradních dílů, vědeckého vybavení apod., dále 840 kg pitné vody, 100 kg vzduchu a 860 kg paliva. Celková hmotnost zásob tak bude asi 7,5 tuny.

Vyzvedne ISS na vyšší oběžnou dráhu

ATV_approach_L.jpg
Kromě dopravy nákladu k ISS bude mít ATV také další úkoly. U vesmírného komplexu bude kotvit asi 6 měsíců, v průběhu této doby loď zvýší svými motory oběžnou dráhu stanice. Proč? Zažitá představa, že družice jsou na oběžné dráze na věčné časy, je chybná. I ve výškách okolo 360 km nad zemským povrchem, ve kterých se ISS pohybuje, jsou stále molekuly vzduchu a ty zpomalují rychlost stanice. Důsledkem toho ISS „padá“ k Zemi. Tento pád pochopitelně není dramatický a pohybuje se řádově v desítkách metrů denně. Občas je ale potřeba stanici vyzvednout na vyšší oběžnou dráhu, v opačném případě by byl její osud zpečetěn, nebo spíš upečen.

ATV je vybavena čtyřmi hlavními motory, každý o tahu 490 N a 28 menšími manévrovacími motorky o tahu 220 N.

Konec v atmosféře

Po půlroce u ISS bude ATV naplněna nepotřebným materiálem o hmotnosti až 6,5 tun. Poté se kosmická loď od ISS odpojí a bude navedena do hustých vrstev atmosféry. Stejně plní funkci „kosmického kontejneru“ také ruský Progress.

Popis

ATV se skládá ze dvou částí – servisní a nákladové. Startovní hmotnost lodi je více než 20 tun. Na délku měří kosmické plavidlo 9,8 m, průměr má 4,5 m a rozpětí slunečních panelů je 22 metrů.

Jules Verne ATV se ke stykovacímu uzlu ruského modulu Zvezda připojí až 3. dubna. Proč tak pozdě? Rozhodně to není proto, že by ATV byla při dohánění ISS pomalejší než ostatní kosmické lodě. Důvod je prozaičtější. Současná mise lodi je první a tak chce ESA několik dní plavidlo testovat. Zkoušet se mimo jiné bude přibližování ke stanici, k čemuž je ATV vybavena laserovým setkávacím systémem. Od ISS se má ATV odpojit 7. srpna.

Další ATV

Prozatím se počítá s misemi 5 lodí ATV. Další kousek se k ISS vydá okolo října 2009 a následně v letech 2011, 2012 a 2015. Speciální úkol by mohla mít loď s označením ATV-6. Motory by v tomto případě nevyzvedly ISS na vyšší oběžnou dráhu, ale naopak by navedly stanici do hustých vrstev atmosféry. Ano, i s koncem a zánikem ISS je potřeba počítat. Tento úkol ale pro ATV určitě nepřijde dříve než po roce 2020.

Potřebuje ESA pilotovanou loď?

V souvislosti se startem prvního exempláře ATV se objevila diskuse, zda ESA potřebuje vlastní kosmickou loď, která by dopravovala evropské astronauty do vesmíru. ATV by totiž teoreticky šla předělat na pilotovanou loď. Někteří experti tak vidí současnou misi jako první krok pro realizaci evropské pilotované lodi. Otázka je, zda Evropa vůbec vlastní pilotovanou loď potřebuje a zda se má pouštět do drahé, riskantní a nepříliš neperspektivní oblasti kosmonautiky, kterou pilotované lety určitě jsou. Tato otázka se bude brzy týkat i nás. Česká republika se v nejbližších měsících stane členem ESA.

Doporučené a použité odkazy





O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »