Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Fatální chyba nosné rakety ukončila zásobovací misi ke stanici ISS
Vít Straka Vytisknout článek

Fatální chyba nosné rakety ukončila zásobovací misi ke stanici ISS

Start Progressu M-12M, zatím je vše v pořádku. Autor: Energia.ru
Start Progressu M-12M, zatím je vše v pořádku.
Autor: Energia.ru
Ve středu 24. srpna 2011 v 15 hodin našeho času vzlétla z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu raketa Sojuz-U, na jejímž vrcholku mířila na oběžnou dráhu kosmická loď Progress, napěchovaná téměř třemi tunami zásob a výbavy pro posádku Mezinárodní vesmírné stanice. Oběžné dráhy však Progress nedosáhl, neboť kvůli předčasnému vypnutí posledního stupně nosné rakety velmi záhy skončil svou pouť dopadem na území Sibiře. Jaké to bude mít důsledky? Ztráta tří tun nákladu se nyní nejeví jako hlavní problém.

Na úvod nepříliš optimistického čtení jeden citát:
"V Progressu, který teprve před několika dny odstartoval z Bajkonuru, jsou nějaké velmi očekávané věci. Například veze čokoládu! Dospěl jsem k názoru, že kromě všech mých takových neřestí, čokoláda je hlavní ingredience k úspěšné dlouhodobé misi."

Americký astronaut Gregory Chamitoff, dlouhodobě pracující na stanici ISS roku 2008.

Šest astronautů, tvořících v současné době 28. dlouhodobou posádku kosmické stanice, se tentokrát čokolády bohužel nedočká.

Osudová chyba

Nepříliš dlouhá cesta Progressu. Autor: Google maps
Nepříliš dlouhá cesta Progressu.
Autor: Google maps
Je středa 24. srpna, na kosmodromu Bajkonur je 19:00 (o 4 hodiny více než u nás), nádherný letní večer, nebe bez mráčku. Na startovací rampě zaburácely motory rakety Sojuz-U a ta se o několik vteřin později zvedla ze země a zamířila k blankytně modrému nebi. Vše šlo bezvadně až do 325. sekundy letu. Asi pět minut po startu došlo přesně podle plánu k oddělení druhého stupně nosné rakety a zážehu třetího, posledního stupně, jehož úkolem bylo vynést Progress na výchozí oběžnou dráhu a devět minut po startu vypnout své motory.

Navedení na dráhu se ovšem nezdařilo. Moskva ohlásila abnormální situaci, spojení a tok telemetrických dat z rakety i lodě Progress byl ztracen.

Krátce o Progressu

Progress je ruská bezpilotní kosmická loď, odvozená od pilotovaného Sojuzu, dlouhá asi 7,5 metru, a jejím úkolem je v automatickém režimu, řízená počítači a plná nákladu, se připojit ke kosmické stanici ISS (více o lodi Progress čtěte ve starším článku).

Každoročně se k ISS vydává lodí Progress asi pět. Středeční nešťastný start měl zahájit letos již čtvrtou, celkově 44. misi Progressu ke stanici ISS. Poprvé se loď Progress do kosmu vydala roku 1978, kdy její první exemplář zamířil k sovětské stanici Saljut 6. Celkově se jednalo o 175. start lodi Progress a o její vůbec první havárii v historii.

A co se vlastně stalo?

Třetí stupeň rakety Sojuz-U s lodí Progress v montážní hale. Tato sestava dopadla do Altaje. Autor: Energia.ru
Třetí stupeň rakety Sojuz-U s lodí Progress v montážní hale. Tato sestava dopadla do Altaje.
Autor: Energia.ru
Asi dvě hodiny po vypuštění Progressu vysílala TV NASA každodenní zpravodajství ze stanice ISS, ve kterém komentátor řídícího střediska v Houstonu stále ještě mluvil o MOŽNÉ ztrátě lodi a o stálých pokusech ruského střediska o kontakt s ní. Vysvětlení situace podal na následné tiskové konferenci jeden z manažerů programu ISS z NASA Mike Suffredini:
Necelou půlminutu po zážehu třetího, posledního stupně nosné rakety, konkrétně 5 minut a 25 sekund po startu, zaznamenal řídící systém anomálii v chodu motorů třetího stupně a motory okamžitě vypnul, o více než tři a půl minuty dříve oproti plánu. Tím pádem loď Progress, připojená k třetímu stupni, samozřejmě nedosáhla požadované výšky a rychlosti a opět nad ní zvítězila zemská gravitace. Do atmosféry loď se třetím stupněm vstoupila nad východním Ruskem a podle dráhy a dosažené rychlosti následně dopadla někde v oblasti Altaj na Sibiři. Přesné místo určeno být nemohlo, protože veškerý kontakt s lodí byl ztracen záhy po vypnutí motorů. Rusové nyní ustanoví komisi k vyšetření přesných příčin havárie.

A jaké budou následky?

Červnový přílet Progressu M-11M k ISS, jeho následník se tak daleko nedostal. Autor: NASA
Červnový přílet Progressu M-11M k ISS, jeho následník se tak daleko nedostal.
Autor: NASA
Tři tuny nákladu pro provoz kosmické stanice skončily svou misi dopadem do asijské stepi. V Progressu M-12M bychom celkem nalezli nákladu asi 2,9 tuny, z toho 1,2 tuny "suchého" nákladu ve formě jídla, oblečení, léků, náhradních dílů a výbavy pro astronauty, dále 930 kg paliva pro motory stanice, 50 kg kyslíku a 420 kg vody. Ztráta tohoto nákladu je jistě politováníhodná ale není tím hlavním problémem. Podle Mika Suffrediniho by stanice v nejhorším případě vydržela bez zásobování až do března 2012. V červenci sem dopravil raketoplán Atlantis modul plný nákladu a zásob, navíc každoročně ke stanici míří také evropská a japonská loď, schopné pojmout až deset tun nákladu.

Horší je situace z tohoto hlediska: ruské lodě Sojuz, které se po ukončení letů raketoplánů staly jediným dopravním prostředkem pro posádky stanice, užívají téměř identické nosné rakety jako Progress. Blízká budoucnost cest lidí na stanici ISS je proto všelijaká, protože provoz nosných raket Sojuz bude možná nyní na nějaký čas přerušen kvůli vyšetřování příčin havárie.

Na stanici ISS nyní pracuje šestičlenná posádka. Tři její členové se mají vrátit na Zemi 8. září a 22. září má být z Bajkonuru vypuštěna čerstvá trojice. Jaké budou dopady havárie na zářijový start nových kosmonautů zatím není jasné. Kdyby musel být odložen, trojice, která se má počátkem září vrátit na Zemi, by si mohla svůj pobyt na stanici prodloužit o 40 až 50 dní, aby dlouhým úbytkem členů posádky netrpěly staniční vědecké aktivity. Toto trio se bude muset vrátit na Zemi v říjnu, protože lodě Sojuz působení kosmu vydrží jen asi 200 až 210 dní. Trojice, zanechaná jimi na stanici, se má vrátit 16. listopadu ale taktéž by si mohla pobyt prodloužit až o šest týdnů. Manažeři NASA, s pohledem na vysoké procento úspěšnosti raket Sojuz, ale vyjádřili optimismus, že Rusové problém vyřeší, než bude nutné redukovat posádku kosmické stanice.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »