Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hayabusa provedla odběr vzorků z planetky Itokawa!

Hayabusa provedla odběr vzorků z planetky Itokawa!

Hayabusa_261105.jpg
Podle informací japonské kosmické agentury JAXA byl druhý pokus o odběr malého množství vzorku materiálu z povrchu planetky Itokawa úspěšný. Materiál je uložen v hermetickém pouzdru a nyní jej čeká cesta směrem k Zemi.

Dne 25. listopadu 2005 přibližně ve 22 hodin japonského času (JST) sonda Hayabusa zahájila z výšky 1 km přistávací manévr. Kolem 6:00 JST (26. 11. 2005) změnila způsob sestupu na volný pád. Místo pro odběr vzorků se nacházelo v oblasti pojmenované MUSES Sea.

K přesnému určování vzdálenosti sondy od povrchu planetky byl opět využit zaměřovací terčík o průměru 10 cm (target marker), který byl na povrch planetky shozen před několika dny. Na jeho "palubě" se mj. nacházejí jména 877 490 lidí ze 149 států světa.

V 6:53 JST se sonda Hayabusa nacházela ve výšce 35 m. Přistávací rychlost činila 4,5 cm/s. Svoji činnost ukončil laserový výškoměr LIDAR a jeho funkci převzal přístroj LRF (Laser Range Finder). Čtyři laserové paprsky byly z přístroje LRF vysílány k různým místům na povrchu planetky za účelem určení přesné vzdálenosti a sklonu povrchu planetky.

V 7:00 JST se sonda nacházela ve výšce 14 m. V 7:04 JST přešel přístroj LRF z módu určování vzdálenosti do módu kontroly odběru vzorku materiálu. V 7:07 JST byly k povrchu planetky vystřeleny dvě kovové kuličky v intervalu 0,2 sekundy. Vyvržený materiál byl pomocí odběrového zařízení ve tvaru kužele o délce jednoho metru uložen do návratového kontejneru. Po odběru materiálu se sonda vzdálila od povrchu planetky na vzdálenost 7,5 km (27. 11. 2005).

Podrobnější informace budou publikovány později.

Související články:

Hayabusa - první pokus o odběr vzorků z planetky se nepodařil

Hayabusa - přípravy na odběr vzorků z povrchu planetky vrcholí

Japonská sonda Hayabusa přistane na planetce Itokawa

Zdroj: www.isas.jaxa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »