Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda se blíží k Zemi se vzorky z asteroidu

Japonská sonda se blíží k Zemi se vzorky z asteroidu

Počítačová grafika znázorňující sondu Hayabusa 2 nad povrchem planetky Ryugu
Autor: ISAS/JAXA

Japonská sonda Hayabusa 2 se blíží k Zemi poté, co se po jeden rok trvající cestě ze vzdáleného asteroidu vrací na Zemi se vzorky horniny a s daty, která mohou poskytnout klíč k určení původu Sluneční soustavy. Oznámila to Japonská kosmická agentura JAXA.

Kosmická sonda Hayabusa 2 opustila přibližně před rokem planetku Ryugu, nacházející se ve vzdálenosti zhruba 300 miliónů kilometrů od Země. Nyní se očekává její přiblížení k Zemi a odhození přistávacího pouzdra se vzorky, které se podařilo odebrat z povrchu a z podpovrchových vrstev asteroidu. K přistání dojde 6. prosince 2020 na území jižní Austrálie na polygonu základny Woomera.

Vědci z Japonské kosmické výzkumné agentury JAXA jsou přesvědčeni, že vzorky, zejména ty, které byly získány z podpovrchových vrstev planetky, obsahují drahocenná data neovlivněná kosmickou radiací a dalšími faktory kosmického prostředí.

Makoto Yoshikawa, projektový manažer mise, prohlásil, že vědci jsou zainteresovaní zejména na analýze organických látek v odebraných vzorcích z planetky Ryugu.

Organické látky stojí za původem života na Zemi, avšak stále ještě nevíme, odkud se na Zemi dostaly,“ říká Makoto Yoshikawa. „Doufáme, že se nám podaří najít vodítko k původu života na Zemi na základě detailní analýzy organických látek dopravených na Zemi sondou Hayabusa 2.“

Japonská agentura JAXA plánuje přistání pouzdra obsahujícího vzorky ve vzdálené řídce obydlené oblasti Austrálie, což je velká výzva požadující přesné řízení. Přistávací pouzdro chráněné tepelným štítem se změní v ohnivou kouli v průběhu vstupu do atmosféry ve výšce 200 km nad zemským povrchem. Ve výšce 10 km budou otevřeny padáky za účelem měkkého přistání a signál majáku bude sledován k určení jeho polohy.

Zaměstnanci JAXA nastavili satelitní antény v několika oblastech v cílovém regionu k zachycení signálu majáku, mezitím rovněž připravují radiolokátor, drony a helikoptéry, které budou asistovat při vyhledávání a vyzvednutí návratového pouzdra. Bez těchto opatření by pátrání po návratovém pouzdru o průměru 40 centimetrůmohlo být mimořádně obtížné,“ dodává Makoto Yoshikawa.

Pro mateřskou sondu Hayabusa 2 to však není konec její mise zahájené startem v roce 2014. Po odhození návratového pouzdra znovu zamíří do kosmického prostoru a bude putovat k dalšímu vzdálenému malému asteroidu o průměru asi 30 metrů s označením 1998 KY26, a to po cestě trvající 10 roků.

Sonda Hayabusa 2 uskutečnila 22. 2. 2019 první odběr vzorků z povrchu planetky Ryugu Autor: JAXA
Sonda Hayabusa 2 uskutečnila 22. 2. 2019 první odběr vzorků z povrchu planetky Ryugu
Autor: JAXA
Sonda Hayabusa 2 se dotknula planetky Ryugu celkem dvakrát a navzdory jejímu kamenitému povrchu úspěšně shromáždila potřebná data a vzorky horniny v průběhu období 1,5 roku po příletu k asteroidu v červnu 2018.

Při prvním pokusu o odběr vzorků v únoru 2019 sonda shromáždila především prachové částice z povrchu tělesa. V červenci téhož roku odebrala podpovrchové vzorky horniny asteroidu vůbec poprvé v historii kosmického výzkumu. Stalo se tak po přistání v kráteru, který byl uměle vytvořen dříve odpálením výbušniny na povrchu planetky.

Vědci prohlásili, že ve vzorcích horniny z asteroidu budou stopy uhlíku a organické látky. JAXA doufá, že nalezne klíč k tomu, jak byla hmota ve Sluneční soustavě distribuována a jak to souvisí se vznikem života na Zemi.

Asteroidy, které obíhají kolem Slunce, jsou mnohem menší než planety. Patří mezi nejstarší tělesa ve Sluneční soustavě, a proto nám mohou pomoci vysvětlit, jak se vyvíjela nejen Země, ale celý planetární systém.

Kosmické sondě trvalo 3,5 roku, než přiletěla ze Země k planetce Ryugu, avšak cesta domů byla mnohem kratší vzhledem k nynější vzájemné poloze Ryugu a Země na drahách kolem Slunce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vzorky horniny, Planetka Ryugu, Kosmická sonda Hayabusa2


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »