Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda se blíží k Zemi se vzorky z asteroidu

Japonská sonda se blíží k Zemi se vzorky z asteroidu

Počítačová grafika znázorňující sondu Hayabusa 2 nad povrchem planetky Ryugu
Autor: ISAS/JAXA

Japonská sonda Hayabusa 2 se blíží k Zemi poté, co se po jeden rok trvající cestě ze vzdáleného asteroidu vrací na Zemi se vzorky horniny a s daty, která mohou poskytnout klíč k určení původu Sluneční soustavy. Oznámila to Japonská kosmická agentura JAXA.

Kosmická sonda Hayabusa 2 opustila přibližně před rokem planetku Ryugu, nacházející se ve vzdálenosti zhruba 300 miliónů kilometrů od Země. Nyní se očekává její přiblížení k Zemi a odhození přistávacího pouzdra se vzorky, které se podařilo odebrat z povrchu a z podpovrchových vrstev asteroidu. K přistání dojde 6. prosince 2020 na území jižní Austrálie na polygonu základny Woomera.

Vědci z Japonské kosmické výzkumné agentury JAXA jsou přesvědčeni, že vzorky, zejména ty, které byly získány z podpovrchových vrstev planetky, obsahují drahocenná data neovlivněná kosmickou radiací a dalšími faktory kosmického prostředí.

Makoto Yoshikawa, projektový manažer mise, prohlásil, že vědci jsou zainteresovaní zejména na analýze organických látek v odebraných vzorcích z planetky Ryugu.

Organické látky stojí za původem života na Zemi, avšak stále ještě nevíme, odkud se na Zemi dostaly,“ říká Makoto Yoshikawa. „Doufáme, že se nám podaří najít vodítko k původu života na Zemi na základě detailní analýzy organických látek dopravených na Zemi sondou Hayabusa 2.“

Japonská agentura JAXA plánuje přistání pouzdra obsahujícího vzorky ve vzdálené řídce obydlené oblasti Austrálie, což je velká výzva požadující přesné řízení. Přistávací pouzdro chráněné tepelným štítem se změní v ohnivou kouli v průběhu vstupu do atmosféry ve výšce 200 km nad zemským povrchem. Ve výšce 10 km budou otevřeny padáky za účelem měkkého přistání a signál majáku bude sledován k určení jeho polohy.

Zaměstnanci JAXA nastavili satelitní antény v několika oblastech v cílovém regionu k zachycení signálu majáku, mezitím rovněž připravují radiolokátor, drony a helikoptéry, které budou asistovat při vyhledávání a vyzvednutí návratového pouzdra. Bez těchto opatření by pátrání po návratovém pouzdru o průměru 40 centimetrůmohlo být mimořádně obtížné,“ dodává Makoto Yoshikawa.

Pro mateřskou sondu Hayabusa 2 to však není konec její mise zahájené startem v roce 2014. Po odhození návratového pouzdra znovu zamíří do kosmického prostoru a bude putovat k dalšímu vzdálenému malému asteroidu o průměru asi 30 metrů s označením 1998 KY26, a to po cestě trvající 10 roků.

Sonda Hayabusa 2 uskutečnila 22. 2. 2019 první odběr vzorků z povrchu planetky Ryugu Autor: JAXA
Sonda Hayabusa 2 uskutečnila 22. 2. 2019 první odběr vzorků z povrchu planetky Ryugu
Autor: JAXA
Sonda Hayabusa 2 se dotknula planetky Ryugu celkem dvakrát a navzdory jejímu kamenitému povrchu úspěšně shromáždila potřebná data a vzorky horniny v průběhu období 1,5 roku po příletu k asteroidu v červnu 2018.

Při prvním pokusu o odběr vzorků v únoru 2019 sonda shromáždila především prachové částice z povrchu tělesa. V červenci téhož roku odebrala podpovrchové vzorky horniny asteroidu vůbec poprvé v historii kosmického výzkumu. Stalo se tak po přistání v kráteru, který byl uměle vytvořen dříve odpálením výbušniny na povrchu planetky.

Vědci prohlásili, že ve vzorcích horniny z asteroidu budou stopy uhlíku a organické látky. JAXA doufá, že nalezne klíč k tomu, jak byla hmota ve Sluneční soustavě distribuována a jak to souvisí se vznikem života na Zemi.

Asteroidy, které obíhají kolem Slunce, jsou mnohem menší než planety. Patří mezi nejstarší tělesa ve Sluneční soustavě, a proto nám mohou pomoci vysvětlit, jak se vyvíjela nejen Země, ale celý planetární systém.

Kosmické sondě trvalo 3,5 roku, než přiletěla ze Země k planetce Ryugu, avšak cesta domů byla mnohem kratší vzhledem k nynější vzájemné poloze Ryugu a Země na drahách kolem Slunce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vzorky horniny, Planetka Ryugu, Kosmická sonda Hayabusa2


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »