Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vzorky asteroidu obsahují „klíč k původu života“, říkají japonští vědci

Vzorky asteroidu obsahují „klíč k původu života“, říkají japonští vědci

Pradávný materiál z asteroidu Ryugu byl na Zemi dopraven v roce 2020 sondou Hayabusa 2
Autor: JAXA

Vzorky prachu odebrané z asteroidu Ryugu japonskou kosmickou sondou Hayabusa 2 obsahují organický materiál, který ukazuje, že některé stavební bloky života na Zemi se mohly zformovat ve vesmíru. Hayabusa 2 zkoumala planetku od června 2018 do července 2019. Pouzdro se vzorky poté úspěšně přistálo 6. prosince 2020, zatímco sonda zamířila k další planetce.

Starodávný materiál z asteroidu Ryugu byl dopraven na Zemi v roce 2020 po šest roků trvající misi k nebeskému tělesu vzdálenému zhruba 300 miliónů kilometrů. V první studii bylo z odebraných vzorků prozkoumáno malé množství o hmotnosti 5,4 gramu tvořené prachem a tmavými drobounkými úlomky horniny, takže vědci jsou teprve na počátku odhalení jeho tajemství.

V publikovaném článku popisuje tým pod vedením pracovníků z Okayama University na západě Japonska, že objevil „aminokyseliny a další organické látky, které mohou poskytnout klíč k původu života na naší Zemi.“

Objev biogenních aminokyselin je důležitý, protože asteroid Ryugu nebyl oproti meteoritům vystaven působení zemské biosféry, a tak jejich detekce dokazuje, že přinejmenším některé ze stavebních bloků života na Zemi se mohly vytvořit v kosmickém prostředí,“ uvádí se v odborném článku.

Vědci oznámili, že při zkoumání vzorků odebraných sondou Hayabusa 2 v roce 2019 objevili 23 rozdílných aminokyselin. Tato směs prachu a hornin byla získána tak, že sonda pomocí impaktoru vymrštila tyto částice z povrchu asteroidu a následně je zachytila.

Vzorky z asteroidu Ryuguměly velmi primitivní charakteristiky oproti jakýmkoliv přirozeným vzorkům, které mělo dosud lidstvo k dispozici, včetně meteoritů,“ píše se v prohlášení Japonské vesmírné agentury JAXA.

Vědci se domnívají, že část z tohoto materiálu byla vytvořena zhruba pět milionů roků po zrodu našeho planetárního systému a nikdy nebyla zahřáta na teplotu vyšší než 100 °C.

Jiná studie publikovaná v americkém časopise Science uvádí, že materiál má „chemické složení, které se mnohem více podobá sluneční fotosféře než jiné přírodní vzorky.“

Kensei Kobayashi, odborník na astrobiologii a emeritní profesor na Yokohama National University, přivítal tento objev.

Astronomové si kladou otázku, jak byl organický materiál – včetně aminokyselin – vytvořen nebo odkud pochází. To, že v odebraném vzorku byly objeveny aminokyseliny, nabízí důvod se domnívat, že aminokyseliny byly dopraveny na Zemi z kosmického prostoru,“ říká Kensei Kobayashi.

Další mainstreamová teorie o původu aminokyselin předpokládá, že byly po ochlazení naší planety vytvořeny v primitivní atmosféře Země například působením výbojů blesku.

Vzorky nyní obdrží také vědecké týmy z celého světa a měl by mezi nimi být také Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského. 

Mise Hayabusa 2 ještě nekončí. Pouzdro se vzorky vypustila sonda v prosinci 2020, ale poté byla provedena korekce její dráhy a nyní míří k setkání s blízkozemní planetkou 1998 KY26 v roce 2031.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Aminokyseliny, Hayabusa 2, Planetka Ryugu


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »