Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Malá družice bojuje s lesními požáry
Vít Straka Vytisknout článek

Malá družice bojuje s lesními požáry

Lesní požáry v Kalifornii na konci léta 2014, jak je zachytila družice Suomi ve vysokém rozlišení
Autor: NASA

Představte si, že jste požárník a vaše červené auto s majáčkem vás právě přivezlo k rozsáhlému lesnímu požáru – ohnivé peklo zde ničí hektary a hektary lesa, pomalu se blíží k obydleným oblastem, tuto uzdu fantazie raději už utáhněme. Snadnou práci ale nemají ani lidé v úřadě, kteří práci požárníků na místě koordinují a řídí. A právě oni brzy dostanou nového pomocníka – bystré oko vysoko ve vesmíru.  

Požáry lesů a ohně ve volné přírodě jen v USA zdecimují a spálí každý rok až 7 milionů akrů krajiny, když je horké a suché počasí, rostoucí žár se stává prakticky nekontrolovatelným a nedej bůh, když se začne přibližovat k lidským příbytkům. Je proto životně důležité plameny zlikvidovat co možná nejrychleji. Co by v takovém případě pomohlo? Systém včasné výstrahy? Předpověď dalšího chování požáru? No ale přesně to nyní nabízí nový projekt NASA, meteorologů a lesní služby.

Hlavní roli v dramatu hraje družice Suomi NPP, stroj byl připraven ve spolupráci NASA s NOAA (američtí meteorologové) a vypuštěn v roce 2011 na polární oběžnou dráhu více než 800 kilometrů vysoko, družice váží asi 2,2 tuny. Suomi je vybavena vědeckými přístroji pro studium dějů v zemské atmosféře, pozorování hurikánů, měření teploty oceánů, studium ledovců a v neposlední řadě pro detekci lesních požárů.

Animace sondy Suomi NPP v kosmickém prostoru Autor: wikipedia
Animace sondy Suomi NPP v kosmickém prostoru
Autor: wikipedia
Systém včasné výstrahy, který mise Suomi NPP nabízí, funguje asi takto: satelit oblétává každých zhruba 100 minut planetu Zemi a je schopen každých 12 hodin (nebo v případě potřeby i rychleji) odhalit s rozlišením 375 metrů plameny nově vzniklých požárů pomocí svých citlivých senzorů, které pracují s viditelným a infračerveným světlem. Detektor Suomi není první svého druhu, podobné přístroje, létající vesmírem počátkem tisíciletí, však poskytovaly detekci požárů jen s kilometrovým rozlišením.

Systém VIIRS na sondě Suomi je schopen sledování požárů jednak detailnějšího a druhak více kontinuálního oproti starším přístrojům na družicích.

Suomi „uvidí“ světlo nově rozhořelého lesního požáru, už za pouhých pár minut po jejím přeletu nad postiženou oblastí mají informace v ruce pracovníci lesní služby ministerstva zemědělství USA díky technologii přenosu dat, kterou vyvinuli pracovníci Goddardova střediska NASA v Marylandu (řídí odtud i Hubbleův teleskop!), a mohou zahájit včasnou likvidaci požáru, než se vymkne kontrole.

Lesní požáry v jižní Africe v září 2014, první opravdové nasazení dat sondy Suomi Autor: NASA
Lesní požáry v jižní Africe v září 2014, první opravdové nasazení dat sondy Suomi
Autor: NASA
Aby v tom ale Suomi nebyla sama, vědci z National Center for Atmospheric Research ve státě Colorado zase připravili počítačový software, který za pomoci dat z družice dokáže na 12 – 18 hodin dopředu předpovědět, zda požár lesa změní směr (případně kam) v závislosti na počasí a povaze okolního terénu. Spojenectví Suomi – software prošlo testy na jedničku a v příštím roce se již má stát regulérním pomocníkem lesní požární služby ve státě Colorado.

Křest ohněm ostatně nově vyvinutý postup podstoupil v září 2014 v Jihoafrické republice při ničivých požárech v Krugerově národním parku, kde s ním byli velmi spokojeni.

Potěšující novinkou je samozřejmě i to, že NASA a Ministerstvo zemědělství USA letos v červenci uzavřely dohodu o další budoucí pomoci kosmické agentury, co se týče studia a pozorování Země, sdílení technologií a pomoci na poli koordinace obdělávání půdy.

V tomto směru není marné ani třeba pěstování rostlin na stanici ISS, které přináší nové zemědělské dovednosti pro místa ne úplně vhodná k plození ovoce a zeleniny.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA (16. 7. 2015)
[2] Mise Suomi NPP na anglické wikipedii



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Suomi NPP, Přínosy kosmické technologie, Přírodní katastrofy


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »