< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Messenger podruhé u Merkuru
Petr Kubala Vytisknout článek

Messenger podruhé u Merkuru

Messenger-1.jpg
Kosmická sonda Messenger dnes v 10:41:22 prolétla okolo Merkuru. Jedná se o druhý ze tří průletů okolo nejmenší planety sluneční soustavy. Messenger se k povrchu Merkuru přiblížil na nejmenší vzdálenost 200 km. Další průlet je naplánován na 29. září 2009. V březnu 2011 bude Messenger jako první sonda v historii naveden na oběžnou dráhu okolo Merkuru.

Mise sondy Messenger:

  • Start: 3. srpna 2004
  • Průlet okolo Země: 2. srpna 2005
  • První průlet okolo Venuše: 24. října 2006
  • Druhý průlet okolo Venuše: 6. června 2007
  • První průlet okolo Merkuru: 14. ledna 2008
  • Druhý průlet okolo Merkuru: 6. října 2008
  • Třetí průlet okolo Merkuru: 30. září 2009
  • Navedení na oběžnou dráhu Merkuru: 18. března 2011

Aktuálně:

Úterý 7. října 2008:

Merkur ze vzdálenosti 17 100 kilometrů
Merkur ze vzdálenosti 17 100 kilometrů
 Snímek byl pořízen asi 58 minut před nejtěsnějším přiblížením k povrchu Merkuru ze vzdálenosti 17 100 kilometrů.
Kráter Boethius
Kráter Boethius
 Snímek byl pořízen 9 minut a 14 sekund po nejtěsnějším přiblížení k Merkuru ze vzdálenosti 1 800 km. Jedná se údajně nejpodrobnější snímek povrchu Merkuru v historii. Velký kráter nahoře se jmenuje Boethius a má průměr asi 133 km.
Merkur ze vzdálenosti 27 000 kilometrů
Merkur ze vzdálenosti 27 000 kilometrů
Snímek vlevo byl pořízen ze vzdálenosti 27 000 km. Na fotografii vyniká jasný kráter s názvem Kuiper (směrem dolů od středu snímku). Velká část povrchu byla zachycena z blízka vůbec poprvé.


Pondělí 6. října 2008: První snímky z průletu se sice objeví na internetu nejdříve v úterý dopoledne, ale zajímavé jsou i fotografie z uplynulých dní. Messenger má provádět pozorování a měření zhruba do úterních 6. hodin ráno našeho času. Krátce na to začne získaná data postupně posílat k Zemi.

Merkur ze vzdálenosti 270 000 kilometrů
Merkur ze vzdálenosti 270 000 kilometrů
Fotografie vlevo byla pořízena asi 14,5 hodin před nejtěsnějším přiblížením ze vzdálenosti 270 tisíc kilometrů. Velká část povrchu je sice ve tmě, přesto je fotografie unikátní. Na záběru je totiž část povrchu, kterou jsme z blízka ještě nikdy nemohli spatřit. Tuto část Merkuru nepozorovala v letech 1974 a 1975 při třech průletech sonda Mariner 10, ani samotný Messenger při lednovém průletu. Více informací získáte po kliknutí na obrázek, popis je v češtině!


Autoři snímků: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington

Zdroj a další fotografie: messenger.jhuapl.edu


Související články:




O autorovi

Petr Kubala

V letech 2008 a 2009 byl vedoucím redaktorem astro.cz.

Další články autora (104)

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »