Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Napínavý příběh z paluby lodi ATV-3 podruhé: Kde vzít elektřinu?
Vít Straka Vytisknout článek

Napínavý příběh z paluby lodi ATV-3 podruhé: Kde vzít elektřinu?

ATV-3 při příletu ke stanici. Autor: NASA/Expedice 30
ATV-3 při příletu ke stanici.
Autor: NASA/Expedice 30
Před týdnem jsme vám přinesli článek o problémech s anténou lodi ATV-3 Edoardo Amaldi, toho času ještě samostatně kroužící po oběžné dráze. Tehdy jsme si řekli, že máloco se obejde bez nějakých zádrhelů, což platí trojnásob o misi tak složitého stroje. Další, tentokrát už daleko závažnější problémy na sebe nenechaly dlouho čekat po připojení lodi ke kosmické stanici. Problémy, které hrozily urychleným odletem lodi od stanice a velmi předčasným ukončením celé mise.

Čtěte také: Záznam přenosu startu, Problémy po startu


Řídící středisko v Houstonu sleduje přílet ATV-3 ke kosmické stanici. Autor: NASA/Expedice 30
Řídící středisko v Houstonu sleduje přílet ATV-3 ke kosmické stanici.
Autor: NASA/Expedice 30
Evropský bezpilotní kosmický náklaďák ATV-3 Edoardo Amaldi, pokřtěný po věhlasném italském fyzikovi, se ke stanici ISS připojil ve čtvrtek 29. března v 00:31 našeho času, celý závěrečný manévr, který završil skoro šest dní samostatného letu a dohánění vesmírné stanice, proběhl v automatickém režimu v naprostém pořádku a loď se na jeho konci ukotvila na zadní port modulu Zvezda ruského segmentu stanice. O deset minut později zabezpečily zámky a západky stykovacího uzlu svým uzavřením pevné spojení obou plavidel. Všechno šlo jako po másle, půlroční pobyt lodi ATV-3 začal. Příslovečného másla se však chod věcí příliš dlouho nedržel.


Videozáznam příletu ATV-3 k ISS. Zdroj: youtube.com/NASA


Nedlouho po příletu Amaldiho se posádka ISS odebrala ke spánku a následujícího dne, tedy ve čtvrtek, otevřela poklop vedoucí do nové lodi. Ještě než však kosmonauti mohli začít z lodi vynášet přivezený náklad, bylo třeba profiltrovat vzduch uvnitř ATV, nedají se totiž vyloučit z úvahy nějaké malé částečky, létající ve stavu beztíže nákladním modulem lodi a pokud by některý kosmonaut takovou částečku vdechl, nemuselo by to dopadnout dobře (připomeňme, že kosmonauti jsou vycvičeni k základní pomoci zraněnému či nemocnému kolegovi, na stanici se nacházejí lékařské pomůcky i léky, v nejhorším případě mohou nasednout do záchranné lodi Sojuz a do 15 hodin být i s postiženým na Zemi).

Kosmonaut Oleg Kononěnko poprvé v ATV, pro jistotu v plynové masce. Autor: ESA
Kosmonaut Oleg Kononěnko poprvé v ATV, pro jistotu v plynové masce.
Autor: ESA
Ve čtvrtek tedy posádka ISS do lodi ATV vstoupila pouze v plynových maskách a nainstalovala zde zařízení pro filtraci vzduchu, jehož činnosti bylo v plánu až osm hodin. Co se však nestalo po asi dvou hodinách jeho provozu? Došlo k selhání a výpadku ruského systému RECS, jež dodává elektrický proud ze stanice do lodi ATV, jejíž vlastní solární panely již byly vypnuty. (RECS = Russian Equipment Control System)

Okamžité řešení bylo nasnadě - znova zapnout solární panely ATV. Jenže - v pondělí 2. dubna vstupuje stanice ISS do takového úhlu vůči Slunci, že by solární panely lodi ATV nebyly osvětlené dostatečně pro výrobu požadovaného množství proudu, který je samozřejmě pro fungování základních systémů lodi ATV životně důležitý. Takže co teď? Mrtvá loď u stanice zůstat nemůže. Rusové přišli s nápadem aktivovat záložní kanál systému RECS pro přenos energie ze stanice do lodi Amaldi.

V pátek 30. března v noci dostal letový ředitel v Houstonu Jerry Jason instrukce od manažerů programu ISS: se stanicí se manévrovat nebude, naděje na výrobu vlastní energie lodí ATV i od pondělka tedy padly. Místo toho budeme soustředit všechny síly na aktivaci záložního kanálu RECS, pokud se toto nepovede, v pondělí 2. dubna počítáme s nouzovým odpojením lodi od stanice a s předčasným ukončením mise. Aktivace záložní energetické cesty RECS se vlastně zadařila již předtím - v pátek okolo 17:30 SELČ, tím však zdaleka nebylo vyhráno, ještě zbýval neméně důležitý úkol, a sice napojit tuto záložní cestu do ATV. V sobotu 31. března drama pokračovalo, posádka stanice ISS zapomněla, že měla mít volno a začala z lodi ATV, které zbývaly dva dny možnosti vytvářet vlastní proud, vykládat co nejvíce důležitého nákladu typu jídlo, oblečení, léky, náhradní díly atd. kdyby plán se záložním kanálem RECSu nevyšel a loď by musela v pondělí 2. dubna večer skutečně odletět (pro srovnání: celkový kumulovaný čas úplného vyložení ATV-3 má být asi 44 hodin). V sobotu večer poté přišla chvíle pravdy - letoví kontroloři v Houstonu, Moskvě a Toulouse (Francie) zapojili záložní kanál ruského systému RECS do příslušné sběrnice, vedoucí do lodi Edoardo Amaldi, a uzavřeli všechny obvody… a ono to fungovalo! Od soboty 31. března, 19:03 SELČ, ATV opět po dvou dnech začalo dostávat elektřinu ze zdrojů kosmické stanice. Situace je zachráněna.

Astronaut André Kuipers se snaží z lodi vynést co nejvíce věcí před jejím možným odletem. Autor: ESA
Astronaut André Kuipers se snaží z lodi vynést co nejvíce věcí před jejím možným odletem.
Autor: ESA
Letová ředitelka v Houstonu Ginger Kerrick okamžitě instruovala posádku stanice, že může zatím skončit s nošením nákladu a vzít si dva dny volna, letové kontrolory v Houstonu zase instruovala, ať přestanou plánovat pondělní nouzový odlet ATV od ISS.

Jako oslavu úspěchu ještě v sobotu (ve 23:54 SELČ) provedla loď Amaldi první manévr se stanicí - zvýšení perigea její dráhy o asi 3 kilometry, čehož bylo dosaženo 4 minutami a 51 vteřinami činnosti hlavních motorů ATV. Šlo o test schopností tohoto exempláře ATV a také o přípravu na blížící se mise lodí Progress a Sojuz.


Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »