< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Návrat raket Minotaur do služby
Zdeněk Jánský Vytisknout článek

Návrat raket Minotaur do služby

Raketa Minotaur IV odlétá vstříc obloze na misi NROL-174.
Autor: Defence Industry Europe

V posledních letech začala dříve velmi známá rodina nosných raket Minotaur upadat do zapomnění. Dne 16. dubna 2025 ve 21:33 SELČ nastal její „návrat“ na scénu orbitálních nosičů, a to při misi NROL-174 pro americký úřad National Reconnaissance Office (NRO).

Žádný nosič Minotaur se nezvedl k obloze od roku 2021, přesněji od 15. června toho roku, kdy naposledy proběhl start z kosmodromu Wallops ve Virginii v USA. Z Vandenbergovy základny v Kalifornii (VSFB) neodstartovala žádná raketa Minotaur neuvěřitelných 14 let!

Armádní náklady byly v průběhu těch 14 let vynášeny především raketami společnosti United Launch Alliance (ULA) – tedy Atlas V nebo dnes již bohužel vyřazenými Delta IV (Heavy) a raketami rodiny Falcon komerční firmy SpaceX. Nosiče Falcon 9 a Falcon Heavy se postupem času začínaly stávat více a více atraktivní volbou pro americké kosmické síly, jelikož z hlediska spolehlivosti a nízké ceny startu jsou zkrátka bezkonkurenční.

Minotaur je naproti tomu mnoho let ověřený nosič vycházející z dnes již zastaralých mezikontinentálních balistických raket, kterému zpočátku armáda svěřila svoje zakázky raději než komerčním společnostem. Jak zde ale již bylo zmíněno, dnes už vynáší většinu těchto zakázek komerční nosiče.

Logo mise NROL-174. Autor: NRO
Logo mise NROL-174.
Autor: NRO

Mise NROL-174 znamenala, že po více než dekádě z Vandenbergovy základny odstartovala raketa z rodiny Minotaur, konkrétně Minotaur IV. Podle dostupných informací bylo vyneseno na oběžnou dráhu několik nákladů pro Americký úřad národní bezpečnosti. Žádné přesné ani oficiální informace nejsou známy, jelikož při startech s vojenskými účely se tyto bližší specifikace nákladu záměrně neuvádějí.

Start skončil úspěchem a náklady (není to však oficiálně potvrzeno) dorazily na svou cílovou dráhu. Nešlo o poslední let pro raketu Minotaur IV – v plánu jsou minimálně dvě mise do konce tohoto roku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflight Now
[2] Defence Industry Europe



O autorovi

Zdeněk Jánský

Zdeněk Jánský

Narodil se roku 2011 v Hradci Králové a studuje na osmiletém gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích. Zajímá ho převážně kosmonautika ale i astronomie, IT a fotografie – fotografuje především detailní makrofotografie hmyzu, krajinářskou astrofotografii a v poslední době ho fascinuje filmová fotografie. Dosahuje úspěchů v mnoha fotografických soutěžích. Je držitelem 3. místa v krajském kole Astronomické Olympiády kategorie GH 2024 v Pardubickém kraji. V roce 2025 se umístil na 5. místě v celostátním finále Astronomické olympiády rovněž kategorie GH. Na vesmíru obecně ho fascinuje jeho nikdy nekončící tajemství, která lidstvo nikdy všechna nepozná. Na kosmonautice ho fascinují neuvěřitelné technologie, které stále posouvají lidstvo dál. Je také redaktorem webu Kosmonautix.cz. Kromě tvorby článků se podílí i na obsahu pro Instagramový účet ČAS, spravuje oficiální profil webu Kosmonautix na sociální síti Threads a je členem administrátorského týmu Discord serveru AstroConnect a členem Astronomické společnosti v Hradci Králové (ASHK).

Další články autora (14)

Štítky: Vandenberg, Minotaur IV, NRO, NROL-174

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »