50 let od mise Apollo-Sojuz

Autor: NASA/Robert McCall
Tento měsíc si připomínáme výročí od pomyslné „první vlaštovky“ spolupráce velmocí na poli pilotované kosmonautiky a zároveň posledního letu legendární kosmické lodě Apollo, která dostala lidstvo až na Měsíc.
V polovině 70. let se studená válka mezi Spojenými státy a tehdejším Sovětským svazem nacházela ve fázi částečného uvolnění napětí. Přestože mezi oběma velmocemi přetrvávalo soupeření, především ve vojenské a technologické oblasti, začala se objevovat ochota ke spolupráci i na poli kosmického výzkumu. Po skončení hlavní fáze vesmírného závodu – symbolicky uzavřené americkým přistáním na Měsíci – se Sovětská akademie věd a americká kosmická agentura NASA pustily do jednání o společné misi. Ta měla představovat důležitý diplomatický krok a projev dobré vůle mezi USA a SSSR. Jednání nebyla jednoduchá, ale nakonec byla dohodnuta mise, při níž se na oběžné dráze spojí americká loď Apollo se sovětskou lodí Sojuz. Projekt dostal jméno Apollo–Sojuz Test Project (ASTP).
Autor: NASA/JSC
Do křesel v lodi Apollo usedli astronauti Thomas P. Stafford, Vance D. Brand a Donald "Deke" Slayton. Jejich osudy byly poměrně odlišné. Velitel mise, Thomas Stafford se do vesmíru podíval celkem čtyřikrát, dvakrát v programu Gemini a dvakrát v lodi Apollo a dokonce navštívil i naši jedinou přirozenou družici. Zatímco Stafford byl zkušený veterán, tak pro zbytek posádky to byla jejich kosmická premiéra. Přitom Deke Slyton byl paradoxně jedním ze sedmi prvních astronautů vybraných v začátcích americké kosmonautiky do tzv. Mercury Seven. Kvůli nalezené fibrilaci srdeční předsíně byl nakonec dlouhá léta uzemněn a podporoval posádky z řídícího střediska. Nakonec tedy letěl alespoň na sklonku kariéry v lodi Apollo. Vance Brand, nováček z tohoto letu, se nakonec do kosmu vydal ještě třikrát v raketoplánu.
Posádku Sojuzu tvořili kosmonauti Alexej Leonov a Valerij Kubasov. Prvního zmíněného můžete znát především proto, že jako historicky první člověk provedl výstup do volného kosmického prostoru (EVA). Kubasov předtím letěl v Sojuzu 6 při simultánním letu tří kosmických lodí. Mise Apollo-Sojuz byla pro oba jejich druhým a závěrečným kosmickým letem.
Loď Apollo musela být vybavena speciálním dokovacím modulem ve tvaru válce, který umožňoval spojení s lodí Sojuz. Důvodem byl jednak odlišný dokovací adaptér používaný k připojení se stanicemi Saljut a hlavně odlišná atmosféra obou lodí.
Také loď Sojuz musela být pro účely mise modifikována – servisní modul byl osazen solárními panely, které umožnily delší let bez nutností spojení s jednou ze stanic Saljut, k nimž Sojuzy tehdy běžně létaly. Všechny úpravy lodi byly dopředu otestovány při misi Sojuz 16.
Výzvou pro techniky byla také rozdílná atmosféra a tlak v kabinách – zatímco loď Apollo měla vnitřní tlak o hodnotě 34 kPa (čistá kyslíková atmosféra), tak v lodi Sojuz byl tlak okolo 100 kPa (tedy kyslík s dusíkem jako při hladině moře). Dokovací adaptér o hmotnosti něco přes dvě tuny tak sloužil svým způsobem i jako přechodová komora umožňující volný pohyb astronautů. Nacházely se v něm i vědecké experimenty.
Raketa Sojuz-U s lodí Sojuz 19 odstartovala dne 15. července 1975 v 12:20 UTC z „Gagarinovy rampy“ na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu, který má dodnes Rusko v dlouhodobém pronájmu. Saturn-1B s kosmickou lodí Apollo odstartoval o několik hodin později, a to 15. července 1975 v 19:50 UTC z rampy LC-36B na floridském Kennedyho kosmickém středisku (KSC).
Autor: NASA
Samotné spojení obou lodí se uskutečnilo dva dny po jejich startu, tedy 17. července 1975 v 16:09:09 UTC. Tři hodiny po dokování proběhlo historicky první mezinárodní potřesení rukou ve vesmíru, když se setkali velitelé obou lodí Thomas Stafford a Alexej Leonov, během průletu nad městem Mety v severovýchodní části Francie. Toto symbolické potřesení rukou mělo obrovský politický význam, neboť symbolizovalo uvolnění vztahů mezi USA a tehdejším SSSR na poli pilotované kosmonautiky.
Astronauti a kosmonauti společně přečetli vzkaz od generálního tajemníka komunistické strany Sovětského svazu Leonida Brežněva a obdrželi telefonický hovor od prezidenta Spojených států Geralda Forda. Provedli společné vědecké experimenty a navzájem si vyměnili vlajky a rozdali různé dárky, jako třeba semena stromů vypěstovaná v obou zemích. Poslechli si i několik amerických a ruských písniček. Zajímavostí je, že bylo rozhodnuto, aby společně muži mluvili vždy tím opačným jazykem – Sověti tedy mluvili s Američany anglicky a Američané se Sověty zase rusky. Rodilý mluvčí totiž porozumí i neobratnému sdělení ve svém jazyce, naopak cizinec, který sice jazyk umí, by nemusel rozumět některým vyjádřením hovorové řeči.
Odpojení proběhlo 19. července 1975 v 15:26 UTC a po něm byl proveden ještě jeden experiment – vzdalující loď Apollo manévrovala tak, že vytvořila částečné umělé zatmění Slunce. Umožnila tak posádce Sojuzu fotografovat vrstvu jeho vnější atmosféry zvanou koróna. Poté se uskutečnilo ještě jedno závěrečné spojení a lodě Apollo se Sojuz pokračovaly každá svou vlastní cestou. Američané strávili ve vesmíru potom ještě pět dní, Sověti dva.
Autor: NASA
Celkově vzato byla mise Apollo-Sojuz více než úspěšná a je dodnes považována za první krok k mezinárodní spolupráci v kosmonautice. Přistání Sojuzu v kazašské stepi 21. července proběhlo bez sebemenších potíží. Přistání lodi Apollo o tři dny později ztížila chyba posádky při sestupové fázi návratu, kvůli níž do kabiny vnikl vysoce toxický oxid dusičitý z trysek systému RCS (Reaction Control Systém). Brand dokonce ztratil na chvíli vědomí. Nikdo z astronautů nebyl zraněn, nicméně po přistání byli po dobu dvou týdnů hospitalizování ve vojenské nemocnici na Havaji.
Poté, co ze startovní rampy LC-39B na Kennedyho kosmickém středisku odstartovala poslední raketa Saturn 1B s poslední lodí Apollo pro tuto misi, začaly okamžitě práce na přestavbě rampy pro program raketoplánů Space Shuttle, v rámci něhož měla být loď Apollo pro potřeby pilotovaných letů plně nahrazena. Začala tak nová éra americké kosmonautiky.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Apollo-Soyuz - Wikipedia (EN)
[2] Sojuz-Apollo - Wikipedie (CS)