Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  New Horizons se přepnula do nouzového režimu

New Horizons se přepnula do nouzového režimu

New Horizons zaznaenala anomálii 4. 7. 2015. Kresba: Martin Gembec

Sondě New Horizons zbývá na cestě k systému Pluta a jeho měsíců necelých 9 dnů cesty a nadšencům do kosmonautiky jistě neušla nečekaná událost, která byla zaznamenána v noci na neděli. 

Událost nebude mít žádný vliv na trajektorii, po které sonda proletí kolem Pluta. Nyní se dá očekávat, že návrat k normálním operacím můžeme očekávat v průběhu jednoho nebo maximálně několika dnů a nebude to zřejmě znamenat téměř žádný dopad ani na vědecká data, která je třeba získat ještě před nejtěsnějším průletem 14. července.

Vyjádření NASA

New Horizons zaznamenala 4. července večer (středoevropského času) anomálii, kvůli které přerušila komunikaci se Zemí. Krátce poté byla komunikace opět obnovena a sonda je v pořádku.

Středisko řízení letu v Laboratořích aplikované fyziky John Hopkins University (JHU-APL) ztratilo kontakt se sondou v 19:54 SELČ, tedy zhruba deset dnů před plánovaným průletem kolem Pluta. Komunikace byla obnovena ve 21:15 SELČ, standardně, pomocí sítě antén Deep Space Network.

Během této fáze letu autopilot rozpoznal problém a přesně podle běžných instrukcí pro takové situace, přepnul řízení sondy na záložní počítač. Zároveň ji uvedl do nouzového režimu a předal pokyny pro obnovení komunikace sondy se Zemí. V bezpečnostním „safe módu“ vysílala sonda jen v řádu jednotek bitů za sekundu, namísto obvyklých jednotek kbit. Během této doby byla přijímána telemetrická data, na jejichž základě mohou operátoři sondy určit příčinu problému a podle toho vyslat k sondě pokyny, které ji navrátí k běžné vědecké práci a zabezpečí, aby se podobná situace už neopakovala.

V neděli v 10 hodin našeho času byla ustavena komise pro vyšetření anomálie a přípravu pokynů, které bude třeba na sondu zaslat. Nyní jsou tedy vyhodnocována zaslaná data a budou zaslány pokyny. Situaci komplikuje pouze vzdálenost mezi Plutem a Zemí, která činí asi 4 miliardy a 770 miliónů km, signál tedy putuje tam a zpět za necelých 9 hodin. Úměrně tomu bude sonda navrácena k běžnému provozu v řádu jednoho až několika dnů.

Dopady na příjem vědeckých dat

Tolik oficiální zpráva. Není důvod k panice. Jak píše šéf mise Alan Stern, „Jakékoli nepodložené zvěsti o závažných problémech jsou zcestné, ptáček komunikuje nominálně.“ Samozřejmě, není to něco, co by si tým přál zažít krátce před samotným průletem kolem Pluta a jeho měsíců. Některé reakce od fanoušků v panice hovořily o tom, ať vrátí New Horizons k původnímu letovému plánu. To ovšem není nutné, protože po poslední nedávné drobné korekci dráhy letí sonda po přesně dané trajektorii a bez ohledu na problém se z ní nemůže odchýlit. 14. července tedy proletí po předem vypočítané dráze.

Pluto a Charon 3. 7. 2015 Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Dan Macháček
Pluto a Charon 3. 7. 2015
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Dan Macháček

Pokud jde o narušený původní plán, jde především o pravidelné sledování zvětšujících se kotoučků Pluta a Charona a jasu měsíčků (malé nepravidelné měsíce Nix, Hydra, Kerberos a Styx). Sledování jasu umožní lépe poznat jejich tvar (konkrétně Nixe a Hydry) ještě před nejbližším průletem a stále detailnější snímky Pluta jsou vám jistě dobře známy z dalších našich článků. Konkrétní situace je taková, že na 4. červenec nebylo v plánu žádné detailní snímkování. Několik jich bylo v plánu 5. a pouze jediný na 6. července. Případná ztráta dat tak není z vědeckého hlediska tak velká. Může dojít jen k drobnému narušení kontinuity křivek jasu měsíčků a nadšenci přijdou o další o něco detailnější snímky.

Jak dlouhá tedy bude pauza v příjmu vědeckých dat? Jak bylo řečeno, vše je odvislé od doby komunikace – obousměrná komunikace trvá téměř devět hodin. A tak zatímco technici mezitím připravují možné scénáře, co způsobilo anomálii, přijímají se další data, na základě kterých se dovědí, který scénář je ten správný. Potom budou moci situaci rychle analyzovat a zaslat správné pokyny  k sondě. Potvrzení, že je vše zase v pořádku se tak můžeme dočkat nejdříve během neděle navečer. Pokud si však operátoři nebudou jisti, můžeme očekávat další nejméně devítihodinovou proluku, než budou zaslány ověřovací pokyny na sondu a zpět a tím se vše oddálí nejspíš do pondělí. Můžeme doufat, že pondělí bude nejzazším termínem a od úterka budou k dispozici nové snímky.

Nouzový režim, ať už nastal u jakékoli vesmírné sondy, může působit děsivě a otravně pro fanoušky kosmonautiky, ale není vlastně ničím až tak neobvyklým. Rozhodně není třeba podléhat panice, ačkoli do průletu zbývá už jen něco málo přes jeden týden. Asi každý, kdo se o problému v neděli dozvěděl, se trochu vyděsil, ale když se ohlédneme za podobnými problémy jiných sond, nebo vozítek na Marsu, můžeme věřit, že tým, který sondu řídí, situaci bez obtíží zvládne a samotný průlet proběhne bez podobných infarktových okamžiků.

Závěrem ještě aktuální informace z neděle v 15 hodin našeho času: New Horizons nyní komunikuje se Zemí rychlostí 999 bit/s. To je bezpochyby nadějná zpráva.

Pochopitelně se vynasnažíme vás informovat o dalším vývoji, nebo o tom, že sonda je zpět v provozu hned, jak to bude možné.

Zdroje informací:

https://www.nasa.gov/
http://www.planetary.org/

Převzato z www.kosmonautix.cz




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: New horizons, Pluto a Charon


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »