Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  OSIRIS-REx uloží nabraný vzorek dříve

OSIRIS-REx uloží nabraný vzorek dříve

Kresba ukazující, jak vypadá ukládání vzorků do útrob sondy OSIRIS-REx
Autor: NASA/University of Arizona, Tucson

NASA rozhodla, že vzorek materiálu z povrchu planetky Bennu, který byl odebrán 20. října, bude uložen dříve než se plánovalo, protože odběrná nádoba není zcela uzavřena a na snímcích bylo vidět, že kamínky odletují z nádoby pryč. Původně bylo v plánu udělat dynamický test, který by pomohl odhadnout množství odebrané horniny. Nyní je v plánu raději vzorky uložit co nejdříve do návratové schránky, než o ně přijít. Má to být provedeno v úterý 27. 10. 2020

22. října obdržel tým mise OSIRIS-REx snímky, které ukázaly, že odběrná hlava spíše přeteká materiálem shromážděným z povrchu Bennu, než že by ho bylo málo. Podle všeho se podařilo odebrat mnohem více než požadovaných 60 gramů. Na snímcích totiž bylo vidět, jak některé částice pomalu unikají z odběrné hlavy zvané TAGSAM (Touch-And-Go Sample Acquisition Mechanism).

Mylarová klapka na TAGSAM umožňuje materiálu snadno vstoupit do hlavy sběrače a po průchodu částic by se měla zavřít. Zdá se však, že větší kameny, které plně neprošly klapkou do TAGSAMU, se tam zaklínily a umožnily únikat kouskům odebraných vzorků.

Vzhledem k tomu, že první pokus o odběr vzorků se zřejmě vydařil, rozhodlo vědecké řízení mise, že může být přistoupeno k urychlenému uložení vzorků, původně plánovaného na 2. listopadu, do kapsle SRC (Sample Return Capsule) uvnitř sondy, aby se minimalizovala další ztráta vzorků.

„Množství materiálu, které jsme shromáždili z povrchu Bennu, umožnilo urychlit naše rozhodnutí o jeho uložení,“ uvedl Dante Lauretta, vedoucí mise OSIRIS-REx na Arizonské univerzitě v Tucsonu. „Tým nyní nepřetržitě pracuje na urychlení uložení, abychom zachránili co nejvíce materiálu pro návrat na Zemi.“

Na rozdíl od jiných operací prováděných sondou OSIRIS-REx autonomně, ukládání vzorku je rozděleno do sekvence kroků, které je třeba kontrolovat a posílat další pokyny k jejímu pokračování. Tým pošle příkazy kosmické sondě, aby zahájila ukládací sekvenci, a jakmile OSIRIS-REx dokončí každý krok v pořadí, pošle zpět telemetrii a obrázky a čeká na potvrzení týmu, aby pokračovala s dalším krokem.

Signálu v současné době trvá cesta mezi Zemí a sondou jedním směrem něco málo přes 18,5 minuty, takže každý krok sekvence obnáší minimálně 37 minut času. V průběhu celého procesu bude tým průběžně kontrolovat správné natočení kloubu TAGSAM, aby bylo zajištěno, že hlava sběrače je správně umístěna vůči SRC. Do procesu byla také přidána nová zobrazovací sekvence, která sleduje materiál unikající z hlavy sběrače a ověřuje, že procesu uskladnění nebrání žádné částice. Předpokládá se, že celý proces uložení bude trvat několik dní.

„Jsem hrdý na dosavadní úžasnou práci a úspěch týmu OSIRIS-REx,“ řekl vědecký pracovník NASA Thomas Zurbuchen. "Tato mise má dobře nakročeno k tomu, aby přinesla na Zemi historický a poměrně velký vzorek asteroidu."

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA / OSIRIS-REx Spacecraft Goes for Early Stow of Asteroid Sample
[2] Astro.cz / OSIRIS-REx provedla pokus o odběr vzorků z planetky Bennu
[3] Kosmonautix.cz / OSIRIS-REx odebrala opravdu hodně materiálu



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Bennu, OSIRIS-REx


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »