Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Před 150 lety se narodil Max Planck – družice
Petr Kubala Vytisknout článek

Před 150 lety se narodil Max Planck – družice

Družice Planck
Družice Planck
Ve třetím a posledním díle miniseriálu, vydaného při příležitosti 150 let od narození Maxe Plancka, se podíváme na připravovanou družici, nesoucí jeho jméno...

Družice Herschel
Družice Herschel
Možná již v říjnu letošního roku se vydá do vesmíru evropská družice Planck. Nosná raketa Evropské kosmické agentury Ariane-5ECA vynese při startu do vesmíru současně hned dvě astronomické družice.

První astronomickou observatoří bude Herschel, určený pro výzkum vesmíru v infračervené části spektra (60 μm až 670 μm). Herschel nebude žádný drobeček, průměr jeho hlavního zrcadla je 3,5 metrů, což z něj udělá největší astronomickou observatoř na oběžné dráze. Cílem výzkumu družice budou především mlhoviny a protoplanetární disky.





Po stopách reliktního záření

Mapa rozložení reliktního záření dle měření družice WMAP
Mapa rozložení reliktního záření dle měření družice WMAP
Přibližně 380 000 let po velkém třesku se volné elektrony sloučily s protony a vznikl vodík - prvek, který dodnes tvoří 2/3 vesmíru. Od této chvíle přestal být vesmír neprůhledný pro elektromagnetické záření a začala postupně vznikat hmota, hvězdy, galaxie… Záření, které v této době vzniklo, se dnes nazývá reliktní. Postupně docházelo k jeho chladnutí až na dnešních 2,7 K (-270°C).

Existence reliktního záření byla předpovězena už ve čtyřicátých letech 20. století, ale objeveno bylo teprve v roce 1965 úplnou náhodou Arno Penziasem a Robertem Wilsonem pomocí trychtýřovité antény o ploše 25 metrů čtverečních. Oba pánové si za objev odnesli v roce 1978 Nobelovou cenu za fyziku.

První kvalitní data o reliktním záření získala kosmická sonda COBE (Cosmic Background Explorer), která odstartovala 18. listopadu 1989 a pracovala až do konce roku 1993. Na COBE navázala dokonalejší sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), která odstartovala do vesmíru 30. června 2001.

Družice Planck

Družice Planck
Družice Planck
Evropská družice Planck odstartuje společně s družicí Herschel. Obě kosmické observatoře bude v útrobách nosné rakety Ariane-5ECA oddělovat speciální „přepážka“. K rozdělení obou družic dojde až po odletu od Země. Herschel i Planck budou navedeny do Lagrangeova bodu L2, vzdáleném asi 1,5 milionů kilometrů od Země.

Družice Planck bude mít průměr a délku asi 4,2 metrů a hmotnost okolo 1 800 kg. Základními vědeckými přístroji jsou dalekohled s primárním zrcadlem o průměru 1,5 metrů a dvojice přístrojů k analýze. Prvním z nich je Nízkofrekvenční přístroj LFI (Low Frequency Instrument), jehož detektory budou chlazeny na teplotu -253°C. Měření bude realizováno v rozsahu 30 až 70 GHz.

Druhým je Vysokofrekvenční přístroj HFI (High Frequency Instrument) a chlazen bude na teplotu -272,9 °C, což je pouhých 0,25 °C nad absolutní nulou! HFI bude pracovat v rozsahu 100 až 857 GHz.

Hlavním cílem mise o předpokládané délce minimálně 21 měsíců bude výzkum anizotropie a fluktuací reliktního záření. Planck v mnohém doplní, rozšíří a zkvalitní výsledky družice WMAP.

Zdroje:


Před 150 lety se narodil Max Planck:




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »