Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Problematický Proton

Problematický Proton

Raketa Proton M během předstartovních příprav 28. června 2013  Autor: Roskosmos
Raketa Proton M během předstartovních příprav 28. června 2013
Autor: Roskosmos
Ruská kosmonautika se potýká s další havárií nosné rakety Proton. V polovině května letošního roku odstartovala raketa se svým nákladem z kazašského kosmodromu Bajkonur. V průběhu letu ale došlo k další havárii tohoto nosiče, tentokrát nedlouho po jeho startu. Havárií byl zničen i drahocenný náklad - spojovací družice, která měla být vynesena na oběžnou dráhu.

Dne 16. května se uskutečnil krátce před druhou hodinou ráno místního času (u nás byl čtvrtek před půlnocí) na kazašském kosmodromu Bajkonur další start ruské těžké nosné rakety Proton M. Ta měla na oběžnou dráhu kolem Země vynést nejvýkonnější ruskou spojovací družici. Proton odstartoval a zpočátku let probíhal podle plánu. Problém nastal až v pozdější fázi letu, po 545 sekundách (asi po devíti minutách) letu, kdy došlo k zážehu motorů 3. stupně rakety. Motory třetího stupně selhaly, raketa tak nedosáhla potřebné rychlosti a došlo k jejímu zřícení. K problému došlo ve výšce kolem 160 km nad zemským povrchem. Většina rakety shořela v hustých vrstvách atmosféry. Některé drobné trosky rakety mohly podle ruské agentury Roskosmos dopadnout do oblasti Altaje při ruských hranicích s Kazachstánem a Čínou. Podle došlých hlášení ale ve skutečnosti část trosek dopadla až na území severovýchodní Číny, kde byly nalezeny pravděpodobně části vynášené spojovací družice. Jako po každé kosmické havárii budou další lety tohoto typu raket pozastaveny a budou se vyšetřovat příčiny, proč k havárii vlastně došlo. V okamžiku psaní tohoto článku však nebyla dosud známa příčina tohoto selhání. Uvažuje se dokonce o možné sabotáži.

Raketa Proton-M jede ke startovní rampě Autor: alexpgp, Flickr
Raketa Proton-M jede ke startovní rampě
Autor: alexpgp, Flickr
V případě nosné rakety Proton se nejedná o první havárii. V posledních letech došlo k několika havarijním situacím, které od roku 2010 vytváří jakousi sérii. Zpočátku se ale jednalo o problémy na horním stupni rakety.

Raketa Proton-M na startovní rampě. Autor: alexpgp, Flickr
Raketa Proton-M na startovní rampě.
Autor: alexpgp, Flickr
K první nehodě v této sérii došlo 5. 12. 2010. Raketa Proton-M/DM-03 odstartovala se třemi navigačními družicemi typu Glonass. Z důvodů chyby na horním stupni rakety, bloku DM, nedosáhla raketa své oběžné dráhy a zřítila se. Všechny tři družice skončily Pacifiku.

K další podobné nehodě došlo 17. 8. 2011 po startu nosiče Proton-M/Briz-M, který měl vynést družici Express AM4. Opět chybou horního stupně rakety Briz M raketa s družicí nedosáhla plánované výšky dráhy.

I další situaci zavinil horní stupeň rakety Briz M. Nedošlo sice přímo k havárii, ale proti plánu byla dosažena pouze nižší dráha. Jednalo se o start rakety Proton-M/Briz-M, který se uskutečnil 6. 8. 2012. Účelem startu bylo vynést na geostacionární dráhu dvě družice: Telkom-3 a Express-MD-2.

Další nespolehlivý let přišel ještě na konci stejného roku a to 8. 12. 2012. Raketový nosič Proton-M/Briz-M měl vynést telekomunikační družici Jamal-402. Opět ne úplně spolehlivou funkcí horního stupně rakety Briz M byla družice vynesena pouze na nižší oběžnou dráhu, než bylo původně plánováno. Chybu se podařilo částečně napravit a družice nakonec na geostacionární dráhu dosáhla. Nicméně přechod na ni nebyl zadarmo. Družice musela spotřebovat více paliva. Tím se ale zkrátila aktivní doba její životnosti z původně naplánovaných patnácti let asi na 11,45 roku.

Hořící trosky Protonu těsně před dopadem na Bajkonur Autor: RussianSpaceWeb.com
Hořící trosky Protonu těsně před dopadem na Bajkonur
Autor: RussianSpaceWeb.com
V minulém roce došlo k další, tentokrát vážné havarijní situaci. Po startu Protonu-M/DM-03, který se uskutečnil 2. 7. 2013, došlo k selhání 1. stupně rakety. Ta se sice odpoutala od startovací rampy, ale po několika sekundách letu se začala vychylovat a kývat. Nakonec se překlopila a po pádu explodovala. Na její palubě se opět nacházely tři navigační družice Glonass-M. Při vyšetřování příčin nehody se přišlo na dosti neuvěřitelnou záležitost. Pohybová čidla byla namontována nesprávně. Měla obrácenou polohu, a to přesto, že mechanicky by nemělo být možné takto montáž vůbec uskutečnit. Havárií způsobená ztráta byla ruskými experty vyčíslena na hodnotu 4,4 miliardy rublů.

Zkáza nosiče Proton 2. července 2013 nad Bajkonurem Autor: Spaceflightnow.com
Zkáza nosiče Proton 2. července 2013 nad Bajkonurem
Autor: Spaceflightnow.com
Při posledním selhání rakety 16. 5. 2014 selhal 3. stupeň. Při tomto startu Proton vynášel na oběžnou dráhu kolem Země nejvýkonnější ruskou telekomunikační družici Express-AM4R. Tu pro ruskou kosmickou agenturu Roskosmos nechalo vyrobit evropské konsorcium EADS Astrium. Komunikační družice o hmotnosti necelých šesti tun měla pokrýt svým signálem nejen celé území Ruska, ale i bývalých sovětských republik. Pomocí družice mělo být zajištěno několik služeb: satelitní televize, širokopásmový internet, telefonní a další mobilní služby. Podle agentury ITAR-TASS byla spojovací družice pojištěna na vysokou částku dosahující 2,5 miliardy rublů (asi 1,4 miliardy korun).

Pro ruskou kosmonautiku představuje série havárií raketového nosiče Proton značný problém, neboť se v posledním období ukazuje značná nespolehlivost této rakety.

Je to velmi podivné, zvláště když si uvědomíme, že raketový nosič Proton poprvé startoval již v roce 1965 (16. 7. ve dvoustupňové verzi) a uskutečnilo se kolem 400 startů. Nespolehlivost rakety může odradit potenciální zákazníky. Ti mohou hledat alternativu jinde a tím může přijít ruská kosmická agentura Roskosmos o část finančních zdrojů. A pokud si uvědomíme i možné důsledky vyplývající z krizové situace na Ukrajině, může se celkově dostat Roskosmos do ještě více problematické situace než ve které se momentálně nachází.

Převzato z hvezdarnaplzen.cz.

Související:

Kosmický nosič Proton
Start rakety Proton se změnil v děsivou havárii
Zkáza rakety Proton – 13 dní poté
Kolize při přepravě rakety
Havárie Progressu




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »