Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Simonyi podruhé kosmickým turistou

Simonyi podruhé kosmickým turistou

Posádka Sojuzu TMA-14
Posádka Sojuzu TMA-14
Ve čtvrtek 26. března 2009 v 11:49:18 UT [1] odstartovala z kazašského kosmodromu Bajkonur ruská kosmická loď Sojuz TMA-14. Jedná se o první letošní misi pilotované lodi Sojuz k Mezinárodní kosmické stanici ISS. Na palubě je jeden ruský a jeden americký kosmonaut, které doprovází kosmický turista Charles Simonyi s americkým občanstvím, ale maďarskými kořeny. K Mezinárodní kosmické stanici ISS by se měl Sojuz TMA-14 připojit v sobotu 28. března 2009 ve 12:14 UT.

Na Mezinárodní kosmické stanici ISS v současné působí Expedice 18 ve složení Jurij Valentinovič Lončakov, Edward Michael Fincke a Koichi Wakata. První dva kosmonauty dopravil na stanici Sojuz TMA-13 v polovině října 2008 a japonského kosmonauta Wakatu raketoplán Discovery při misi STS-119. Po příletu Sojuzu TMA-14 k Mezinárodní kosmické stanici ISS se rozšíří počet jejich obyvatel na šest o Gennadije Ivanoviče Padalku, Michaela Reeda Barratta a Charlese Simonyiho. Nejde však o stálý stav, neboť dojde k předání stanice nové dlouhodobé posádce Expedici 19 ve složení Padalka, Barratt a Wakata. Zbylí tři kosmonauti se vrátí na zpět na Zemi 7. dubna na palubě kosmické lodi Sojuz TMA-13. Expedice 19 je poslední, kdy na Mezinárodní kosmické stanici ISS bude působit tříčlenná dlouhodobá posádka. Od června letošního roku by na stanici mělo trvale pracovat šest osob. Těmi prvními budou Gennadij Padalka, Michael Barratt, Koichi Wakata, Frank De Winne, Roman Romaněnko a Robert Thirks. Posádka to bude vskutku mezinárodní, protože to půjde o dva Rusy, Američana, Japonce, Kanaďana a zástupce Evropské kosmické agentury (Belgie).

Pojďme si nyní v krátkosti představit tři kosmonauty z lodi Sojuz TMA-14.

  • Gennadij Ivanovič Padalka se narodil 21. června 1958 ve městě Krasnodar. Je ženatý s Irinou Anatolievnou a mají spolu tři dcery. Po vystudování vojenské školy v roce 1979 nastoupil a vojenskému letectvu, kde nalétal přes 1 500 hodin na osmi typech letadel. Padalka je také instruktorem pro seskoky padákem a na svém kontě jich má již přes 300. Do týmu ruských, tehdy ještě sovětských, kosmonautů byl vybrán v lednu 1989. Od června téhož roku až do ledna 1991 prodělal výcvik ve Hvězdném městečku a byl kvalifikován na kosmonauta. Svůj první kosmický let zahájil v srpnu 1998 a hned se jednalo o dlouhodobý pobyt na ruské orbitální stanici Mir. Zde pobýval 198 dní 16 hodin a 31 minut. Na Zemi se vracel na konci února 1999 v Sojuzu TM-28 spolu s doposud jediným slovenským kosmonautem Ivanem Bellou. Druhý kosmický let Gennadije Padalky byl také dlouhodobý pobyt, tentokrát však na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS, kam se vypravil v dubnu 2004 na palubě Sojuzu TMA-4. Na stanici byl členem dlouhodobé posádky Expedice 9 a zpět na Zemi se vrátil v Sojuzu TMA-4 v říjnu 2004 po 187 dnech 21 hodinách a 17 minutách. Celkem tak má na svém kontě přes jeden rok ve vesmíru a navíc provedl pět výstupů do volného prostoru a jeden výstup do dehermetizovaného prostoru modulu Spektr o celkové délce 22 hodin a 41 minut. [2, 3]
  • Michael Reed Barratt se narodil 16. dubna 1959 ve městě Vancouver v americkém státě Washington. Je ženatý s Michelle Lynne Sasynuik a mají spolu pět dětí. V roce 1988 dokončil studium interní medicíny na Northwestern University a o tři roky později si jej rozšířil o aerokosmickou medicínu na Wright State University. Mezi astronauty americké NASA byl vybrán v červnu 2000. Mise Sojuzu TMA-14 je první kosmická zkušenost Michale Barratta. [4]
  • Charles Simonyi se narodil 10. září 1948 v Budapešti, je ženatý s Lisou Persdotter. Již v 17 letech opustil domov a odešel pracovat do Kodaně a později se přesunul do Spojených států amerických. Zde vystudoval matematiku na University of California. Doktorát z počítačových věd získal na Stanford University a poté začal pracovat pro několik soukromých firem. Simonyi vlastní leteckou licenci na vícemotorové (i proudové) letouny a vrtulníky. Celkem má nalétáno přes 2 000 hodin. V roce 2007 se stal Charles Simonyi pátým kosmickým turistou, když si zaplatil kosmický let v kosmické lodi Sojuz TMA-10 a pobýval také na Mezinárodní kosmické stanici ISS. Zpět na Zemi se vrátil po 13 dnech a 19 hodinách. Letos se Simonyi zapsal do historie kosmonautiky ještě jednou, neboť při se při misi Sojuzu TMA-14 podívá do vesmíru podruhé a stane se tak prvním kosmickým turistou, který uskutečnil dva kosmické lety. [5, 6]

Pro úplnost jenom dodejme, že záložní posádku Sojuzu TMA-14 tvořil Maksim Viktorovič Surajev, Jeffrey Nels Williams a náhradní turistka Esther Dyson.

Převzato z Hvězdárny Vsetín

[1] SFN, Soyuz TMA-14 Mission Status Center. Dostupné z: http://www.spaceflightnow.com/station/exp19/status.html.
[2] MEK - Padalka, G. I. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/bio/rusko/00381.htm.
[3] Падалка Геннадий Иванович (командир). Dostupné z: http://www.roscosmos.ru/NewsDoSele.asp?NEWSID=5625.
[4] Astronaut Bio: Michael R. Barratt. Dostupné z: http://www11.jsc.nasa.gov/Bios/htmlbios/barratt-mr.html.
[5] MEK - Simonyi, Ch. Dostupné z: http://mek.kosmo.cz/bio/usa/00453.htm.
[6] NASA biography of Charles Simonyi. Dostupné z: http://www.nasa.gov/pdf/163534main_simonyi.pdf.




O autorovi

Michal Václavík

Michal Václavík

Michal Václavík (*1985) studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Od roku 2007 spolupracuje s Fakultou strojní ČVUT na výuce předmětů Základy kosmonautiky, Kosmický prostor, Nosiče a družice a Kosmické systémy. V roce 2004 se stal zakládajícím členem Kosmo Klubu, který sdružuje profesionální i amatérské zájemce o kosmonautiku nejenom z České republiky. Od roku 2008 pracuje v České kosmické kanceláři a věnuje se oblastem výzkumu v podmínkách mikrogravitace, průzkumu sluneční soustavy a kosmické vědě. Od roku 2009 je českým zástupcem v tematických výborech Evropské kosmické agentury. Působil také jako poradce v OSN a podílí se na rozvoji iniciativy HSTI. V roce 2013 se stal členem Evropské asociace pro výzkum v podmínkách nízké gravitace (ELGRA).



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »