Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sonda Mars Reconnaissance Orbiter v závěrečné fázi úpravy dráhy

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter v závěrečné fázi úpravy dráhy

mroaerobraking.jpg
Americká kosmická sonda Mars Reconnaissance Orbiter (start 12. 8. 2005) zahájila poslední a nejrychlejší část tzv. aerobrakingu, což je proces, při němž využívá tření při průletu horními vrstvami atmosféry Marsu ke snižování výšky oběžné dráhy na požadovanou hodnotu.

Po absolvování téměř 400 oběhů kolem planety, kdy se na každém z nich "ponořila" do atmosféry v době největšího přiblížení k povrchu Marsu (tj. při průletu pericentrem dráhy), došlo ke snížení tzv. apocentra (bod na dráze, kdy je sonda nejdále od planety) na vzdálenost 1100 km. Dne 25. srpna 2006 absolvovala sonda jeden oběh kolem rudé planety za 2 hodiny a 7 minut. Od navedení na oběžnou dráhu 10. 3. 2006 došlo k její podstatné změně. Porovnejte sami: v době zahájení aerobrakingu počátkem dubna 2006 apocentrum dráhy sondy leželo ve vzdálenosti 43 000 km od povrchu planety a jeden oběh sondy trval přibližně 35 hodin. Použitím metody aerobrakingu k úpravě dráhy sonda "ušetřila" zhruba 600 kg pohonných látek, které by jinak musela nést na své palubě k zajištění navedení na požadovanou dráhu.

V nejnižší části své dráhy se sonda při každém průletu atmosférou přibližuje k povrchu planety na vzdálenost 100 km. Tato hodnot kolísá v rozsahu několika procent nahoru či dolů v důsledku nehomogenit v gravitačním poli Marsu a v důsledku přizpůsobování dráhy pomocí malých korekcí, které udržují rovnováhu mezi intenzitou atmosférického brždění a ohřevem sondy při průletu atmosférou s proměnlivou hustotou.

Při každém průletu atmosférou zaznamenává sonda její hustotu, a to na příletové i odletové části dráhy v průběhu aerobrakingu. Tyto informace jsou využívány k určení charakteristických změn atmosféry, které pomohou letovému týmu navrhovat potřebné manévry při řízení sondy. Tato data budou rovněž analyzována za účelem pochopení struktury a charakteru proudění v horních vrstvách atmosféry Marsu.

Požadovaná oběžná dráha pro systematický výzkum Marsu pomocí šesti vědeckých přístrojů na palubě sondy se bude nacházet ve výšce 320 km nad severním pólem planety a 255 km nad jižním pólem. Jedná se tedy o tzv. polární heliosynchronní dráhu. To mj. znamená, že dráha sondy nad zkoumaným povrchem Marsu povede vždy za stejných světelných podmínek (ve 3 hodiny odpoledne místního času při průletu nad rovníkem). Jeden oběh sonda vykoná za 1 hodinu a 53 minuty. Za jeden den absolvuje 12 oběhů kolem planety. První etapa výzkumu by měla skončit v listopadu 2008. Na základě dlouhodobého detailního snímkování bude možné odhalit i drobné změny na povrchu planety Mars.

Řídící tým předpokládá, že na dráhu v požadované vzdálenosti a tvaru se sonda dostane v polovině září. Budou k tomu zapotřebí ještě dva korekční manévry za účelem zvýšení pericentra dráhy na požadovanou hodnotu. Hlavní fáze vědeckého výzkumu bude zahájena počátkem listopadu, po období přerušeného spojení se sondou v důsledku přiblížení Marsu ke Slunci při pohledu ze Země (23. října 2006 nastává konjunkce Marsu se Sluncem).

Vzhledem k dokonalému vědeckému vybavení (například kamera HiRISE s vysokou rozlišovací schopností), se máme na co těšit. Ostatně první zkušební snímky již byly pořízeny, jak jsme informovali například v článku Kosmická sonda MRO pořídila další detailní fotografie Marsu.

Seznam všech doposud pořízených fotografií pomocí kamery HiRISE najdete zde.

Zdroj: www.spaceref
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »