Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Spojí NASA a ESA síly k pátraní po životě na měsíci Europa?

Spojí NASA a ESA síly k pátraní po životě na měsíci Europa?

Pohled na část povrchu Jupiterova měsíce Europa
Autor: NASA/JPL/Ted Stryk

Bude to vyžadovat více než šest let přípravy. Avšak pokud budou dlouho očekávané stopy života na Europě nalezeny, nově navrhované spojení americko-evropské cesty k tajemnému měsíci planety Jupiter bude stát za to. Plán s názvem „Joint Europa Mission“ (společná mise k Europě) byl představen 24. dubna 2017 ve Vídni (Rakousko) na výročním zasedání European Geoscience Union. Jestliže se na tom obě organizace dohodnou a NASA a Evropská kosmická agentura ESA spojí své síly k uskutečnění plánované mise, její start by mohl být realizován kolem roku 2025.

Celá myšlenka spočívá v tom, že pokud budeme předpokládat, že hledání života na Europě je důležité, mělo by být uskutečněno v mezinárodní spolupráci,“ říká Michel Blanc, France’s Research Institute in Astrophysics and Planetology, Toulouse. „Konečným cílem je přistát na povrchu satelitu a pátrat po biologických stopách života.“

Europa je předpokládaným potenciálním „kotlem“ života. Oceán, kde se může život vyvíjet, se ukrývá pod ledovou kůrou na povrchu. Objev gejzírů vody tryskajících z povrchu v roce 2013 vyvolal další vzrušení a byl podpořen dříve zaznamenanými obdobnými gejzíry na Saturnově měsíci Enceladus, které objevila americká sonda Cassini.

Michel Blanc říká, že projekt Joint Europa Mission by měl obsahovat tři hlavní součásti. Nejdůležitější by bylo vysazení přistávacího modulu (landeru) na povrch měsíce Europa, kde by po dobu 35 dnů prováděl odběry vzorků a výzkum materiálu za účelem pátrání po stopách života, jako je hledání biologických molekul a projevů metabolismu.

Zatímco lander přistane na povrchu měsíce, hlavní část sondy na oběžné dráze (orbiter) bude trávit tři měsíce prováděním laserových, magnetických a seismických měření k objasnění základní struktury tělesa. Výzkum bude zaměřen na určení složení a hloubky oceánu, který může být podle předpokladu bohatý na soli hořčíku, což bylo zjištěno při předcházejících pozorováních průsaků na povrch, která uskutečnily při blízkých průletech dřívější sondy.

Nakonec orbitální sonda dopadne na povrch měsíce, avšak při sestupu k povrchu bude shromažďovat a předávat na Zemi data o složení řídké atmosféry měsíce Europa za účelem registrace se životem souvisejících plynů, jako je oxid uhličitý a kyslík.

Pokud bude všechno postupovat tak, jak předpokládáme, může mise trvat 6,5 roku. Sondě bude trvat téměř pět let, než dosáhne planety Jupiter a uskuteční další manévry na oběžné dráze ke konečnému dosažení Europy. Bude rovněž potřeba vyřešit dvě klíčová nebezpečí při konstrukci vědeckého vybavení: ochranu před intenzivní radiaci v okolí planety Jupiter, a dále potřebu vyvarovat se kontaminaci Europy „černými pasažéry“ v podobě organismů zavlečených ze Země.

Michel Blanc předpokládá, že výrobu landeru zajistí NASA a že obě kosmické agentury spojí své síly k zajištění dalších dílčích součástí při využití svých vlastních sil. NASA již oznámila minulý měsíc, že pracuje na vývoji mise k Jupiteru – oficiálně pojmenované Europa Clipper – avšak bude se jednat pouze o průzkum Europy během průletů, nikoliv o přistání.

Obdobně ESA plánuje misi k měsíci Ganymed, k dalšímu z velkých měsíců planety Jupiter, pod názvem JUICE (JUpiter ICy moons Explorer). Plán představený tento týden je prvním konkrétním případem hledání života zvažujícím přistání na povrchu zkoumaného měsíce.

Ačkoliv tento záměr je zcela nový, staví na dřívějších návrzích výzkumu Europy včetně toho z počátku letošního roku. „Nyní čekáme na to, jaká bude odpověď na naše návrhy ze strany NASA,“ říká Luigi Colangeli, vedoucí výzkumu Sluneční soustavy v ESA, který měl rovněž na starosti průběh zasedání.

Na obou stranách panuje velké nadšení pro tento projekt,“ říká Jakob van Zyl, ředitel výzkumu Sluneční soustavy na NASA’s Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie. Záležet bude především na tom, zda se podaří získat potřebné finanční prostředky.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newscientist.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Jupiterův měsíc Europa, ESA


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »