Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Spojí NASA a ESA síly k pátraní po životě na měsíci Europa?

Spojí NASA a ESA síly k pátraní po životě na měsíci Europa?

Pohled na část povrchu Jupiterova měsíce Europa
Autor: NASA/JPL/Ted Stryk

Bude to vyžadovat více než šest let přípravy. Avšak pokud budou dlouho očekávané stopy života na Europě nalezeny, nově navrhované spojení americko-evropské cesty k tajemnému měsíci planety Jupiter bude stát za to. Plán s názvem „Joint Europa Mission“ (společná mise k Europě) byl představen 24. dubna 2017 ve Vídni (Rakousko) na výročním zasedání European Geoscience Union. Jestliže se na tom obě organizace dohodnou a NASA a Evropská kosmická agentura ESA spojí své síly k uskutečnění plánované mise, její start by mohl být realizován kolem roku 2025.

Celá myšlenka spočívá v tom, že pokud budeme předpokládat, že hledání života na Europě je důležité, mělo by být uskutečněno v mezinárodní spolupráci,“ říká Michel Blanc, France’s Research Institute in Astrophysics and Planetology, Toulouse. „Konečným cílem je přistát na povrchu satelitu a pátrat po biologických stopách života.“

Europa je předpokládaným potenciálním „kotlem“ života. Oceán, kde se může život vyvíjet, se ukrývá pod ledovou kůrou na povrchu. Objev gejzírů vody tryskajících z povrchu v roce 2013 vyvolal další vzrušení a byl podpořen dříve zaznamenanými obdobnými gejzíry na Saturnově měsíci Enceladus, které objevila americká sonda Cassini.

Michel Blanc říká, že projekt Joint Europa Mission by měl obsahovat tři hlavní součásti. Nejdůležitější by bylo vysazení přistávacího modulu (landeru) na povrch měsíce Europa, kde by po dobu 35 dnů prováděl odběry vzorků a výzkum materiálu za účelem pátrání po stopách života, jako je hledání biologických molekul a projevů metabolismu.

Zatímco lander přistane na povrchu měsíce, hlavní část sondy na oběžné dráze (orbiter) bude trávit tři měsíce prováděním laserových, magnetických a seismických měření k objasnění základní struktury tělesa. Výzkum bude zaměřen na určení složení a hloubky oceánu, který může být podle předpokladu bohatý na soli hořčíku, což bylo zjištěno při předcházejících pozorováních průsaků na povrch, která uskutečnily při blízkých průletech dřívější sondy.

Nakonec orbitální sonda dopadne na povrch měsíce, avšak při sestupu k povrchu bude shromažďovat a předávat na Zemi data o složení řídké atmosféry měsíce Europa za účelem registrace se životem souvisejících plynů, jako je oxid uhličitý a kyslík.

Pokud bude všechno postupovat tak, jak předpokládáme, může mise trvat 6,5 roku. Sondě bude trvat téměř pět let, než dosáhne planety Jupiter a uskuteční další manévry na oběžné dráze ke konečnému dosažení Europy. Bude rovněž potřeba vyřešit dvě klíčová nebezpečí při konstrukci vědeckého vybavení: ochranu před intenzivní radiaci v okolí planety Jupiter, a dále potřebu vyvarovat se kontaminaci Europy „černými pasažéry“ v podobě organismů zavlečených ze Země.

Michel Blanc předpokládá, že výrobu landeru zajistí NASA a že obě kosmické agentury spojí své síly k zajištění dalších dílčích součástí při využití svých vlastních sil. NASA již oznámila minulý měsíc, že pracuje na vývoji mise k Jupiteru – oficiálně pojmenované Europa Clipper – avšak bude se jednat pouze o průzkum Europy během průletů, nikoliv o přistání.

Obdobně ESA plánuje misi k měsíci Ganymed, k dalšímu z velkých měsíců planety Jupiter, pod názvem JUICE (JUpiter ICy moons Explorer). Plán představený tento týden je prvním konkrétním případem hledání života zvažujícím přistání na povrchu zkoumaného měsíce.

Ačkoliv tento záměr je zcela nový, staví na dřívějších návrzích výzkumu Europy včetně toho z počátku letošního roku. „Nyní čekáme na to, jaká bude odpověď na naše návrhy ze strany NASA,“ říká Luigi Colangeli, vedoucí výzkumu Sluneční soustavy v ESA, který měl rovněž na starosti průběh zasedání.

Na obou stranách panuje velké nadšení pro tento projekt,“ říká Jakob van Zyl, ředitel výzkumu Sluneční soustavy na NASA’s Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie. Záležet bude především na tom, zda se podaří získat potřebné finanční prostředky.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newscientist.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Jupiterův měsíc Europa, ESA


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »