Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Šťastné narozeniny HST!

Šťastné narozeniny HST!

ring_galaxy_am_0644-741.jpg
Prstenec modrých hvězd okolo namodralého jádra bývalé spirální galaxie na snímku upoutá pozornost na první pohled. Snímek byl uveřejněn v rámci 14. výročí startu HST, který proběhl 24. dubna 1990 a jeho oddělení od raketoplánu o den později.

Modrý prstenec má v průměru 150 000 světelných let, což je více než průměr naší Mléčné dráhy. Galaxie na snímku by si určitě zasloužila nějaké pěkné jméno, ale tak tomu bohužel není. V katalozích ji najdeme pod fádním označením AM 0644-741 ve skupině galaxií s výraznou prstencovou strukturou. Leží ve vzdálenosti asi 300 milionů světelných let na jižní obloze v souhvězdí Mečouna.

Tyto galaxie nám ukazují, jak dokážou mezigalaktické kolize rapidně změnit jejich vzhled a strukturu a zároveň velmi dobře posloužit jako mechanismus spouštějící tvorbu nových hvězd. Prstencové struktury ale vyžadují pro svůj vznik zcela konkrétní průběh srážky. Dojde k němu tehdy, když jedna z galaxií vpluje do disku druhé.

V případě objektu AM 0644-741 ale není na snímku galaxie, která proplula jejím diskem viditelná, k jejímu zachycení je nutné širší zorné pole. Gravitační šoková vlna, která při kolizi vznikla změnila dráhy hvězd a mezihvězdné hmoty a ty se začaly pohybovat podobně jako vlnky na rybníce po dopadu kamene na hladinu. Postupující vlna způsobila lokální zhuštění materiálu na svém čele, kde začly masivně vznikat nové hvězdy.

Žhavé mladé hvězdy mají modrou barvu, takže jejich vznik snadno vysvětluje modrou barvu prstence. Dalším ukazatelem, který upozorňuje na tvorbu mladých hvězd, jsou růžové oblasti na okraji prstence. Jsou to oblaky řídkého vodíku, který je vybuzen ultrafialovým zářením nově vzniklých okolních hvězd a fluoreskuje.

Teoretické simulace také předpovídají, jak se bude modravý prstenec hvězd vyvíjet dál. Jeho rozpínání nebude probíhat do nekonečna. Za zhruba za 300 milionů let dosáhne prstenec svého maximálního průměru a pak se začne zvolna rozpadat.

Obrázek AM 0644-741 byl pořízen pomocí Advanced Camera for Surveys (ACS) na Hubblově dalekohledu v lednu 2004. Tento detektor byl na HST instalován před dvěma lety a nahradil původní přístroj Faint Object Camera, který pořídil za svůj život mnoho důležitých dat.

Zdroj: ESA




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »