Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  STS-127: Veranda ve vesmíru
Vít Straka Vytisknout článek

STS-127: Veranda ve vesmíru

Znak STS-127
Znak STS-127
Přesně takto zní "krycí název" mise v oficiálním briefingu NASA. Jejím hlavním úkolem bude doručit na ISS poslední sekci japonské laboratoře Kibo, a sice externí plošinu pro uložení přístrojů a experimentů, které budou probíhat ve vakuu vně stanice. Start raketoplánu Endeavour se má uskutečnit v neděli 12. 7. v 01:39, přímý přenos na astro.cz vám nabídneme od 00:30.

Endeavour před dvěma měsíci vyčkával v pohotovosti na rampě 39B jako možný záchranný člun pro poslední opraváře, kteří zamířili k Hubbleovu teleskopu, jeho start tehdy naštěstí nebyl potřeba (viz článek). 31. května byl tedy přesunut na rampu 39A, odkud v neděli odstartuje k Mezinárodní kosmické stanici. Hlavní části laboratoře Kibo (Naděje) byly na stanici doručeny při misích Endeavour STS-123 a Discovery STS-124 minulý rok, třetí a poslední část se na stanici dostane při tomto letu. Jak jsme už zmínili, půjde o externí plošinu širokou 5 m; 5,2 m dlouhou a 3,8 metrů tlustou. Váží 4,1 tuny a obsahuje 12 zařízení pro uchycení nákladu. Tuto verandu nejdříve z nákladového prostoru raketoplánu vyzvedne jeho robotická paže, předá ji staniční paži a ta se postará o její přenesení a uchycení k modulu Kibo. Samozřejmě nejde o jediný cíl mise. Endeavour s sebou také přiveze přepravní modul s přístroji a experimenty, aby mohla být veranda co nejdříve plně využívána, druhý přepravní modul bude obsahovat náhradní díly pro stanici (např. anténa pro spojení se Zemí, jednotka pro dálkové ovládání nebo čerpadlo), tyto díly budou uchyceny vně stanice ve speciálních nosných konstrukcích (možná si vzpomenete, že jednu z nich se nepodařilo vyklopit astronautům při březnové misi STS-119). V neposlední řadě dojde také na výměnu baterií, které sbírají energii ze solárních panelů energetického modulu P6, jde o první modul svého typu, připojený ke stanici v roce 2000. Úkoly budou plněny v průběhu pěti kosmických vycházek.

Posádka STS-127
Posádka STS-127
Posádce STS-127 bude velet veterán Mark Polansky(sedící vpravo), ve vesmíru byl již dvakrát jako pilot mise Atlantis STS-98 v roce 2001 a velel misi Discovery STS-116 v roce 2006. Jako pilot mu bude sekundovat nováček Douglas Hurley (sedí vlevo). Místa letových specialistů zaujali veterán David Wolf (první zleva, byl třikrát ve vesmíru, dvě mise raketoplánů plus 128 dní na ruské stanici Mir), nováčci Christopher Cassidy (druhý zleva) a Thomas Marshburn (druhý zprava), kanadská astronautka Julie Payetteová, která má za sebou už také jeden let americkým raketoplánem a Timothy Kopra (úplně vpravo), který zůstane na ISS místo japonského astronauta Koichiho Wakaty, který se při STS-127 vrátí na Zemi. Momentálně na stanici spolu s ním pobývá velitel Gennady Padalka, letový inženýr Michael Barratt a posádka Sojuzu TMA-15: belgický astronaut Frank De Winne, rus Roman Romaněnko a kanaďan Robert Thirsk, kteří dorazili na stanici 29. května, při čemž došlo k dlouho očekávanému zdvojnásobení počtu členů základní posádky.

Zůstaňme na chvíli u dění na ISS. 5. a 10. června uskutečnili Padalka a Barratt dvě kosmické vycházky, při kterých připravovali modul Zvezda pro připojení nového ruského modulu MRM-2 (start 10.listopadu). Ten by měl sloužit jako čtvrtý stykovací uzel na ruském segmentu stanice pro připojování lodí Sojuz a nákladních lodí Progress. Při první vycházce instalovali na Zvezdu antény automatického naváděcího systému a zaměřovací terč. Druhá vycházka byla poněkud kuriózní, protože se uskutečnila uvnitř stanice. Astronauté strávili pouhých 12 minut v nehermetizované části modulu Zvezda, když její poklop vyměňovali za stykovací uzel pro modul.

Zdroje:

Aktualizace 13. 6. po odložení startu

Připojení ventilačního potrubí k nádrži
Připojení ventilačního potrubí k nádrži
V noci na sobotu ve 3:52 SELČ začalo plnění externí nádrže tekutým vodíkem, který při startu zásobuje tři hlavní motory raketoplánu (jako okysličovadlo mu slouží tekutý kyslík, do nádrže se celkem tankuje asi 2 miliony litrů paliva v hmotnostním poměru 5,5:1). Kapalný vodík ale unikal do potrubí, které z rampy odvádí přebytečný vodík v plynném skupenství a senzory v místě, kde je toto ventilační potrubí připojeno k nádrži, zaznamenaly vyšší množství procházejícího vodíku, než je tolerováno. Zajímavé je, že kvůli prakticky stejnému problému byl 11. března odvolán start raketoplánu Discovery STS-119. Technici tehdy rozebrali komponentu, která připojuje ventilační potrubí k nádrži a vyměnili uzávěry, podezřelé z netěsnosti. Při druhém pokusu 15. března už celý systém fungoval dobře. Odebrané ventily byly tehdy důkladně prozkoumány ale příčinu úniku se odhalit nepodařilo. V podstatě to stejné dnes potkalo Endeavour.

NASA se problémem intenzivně zabývá a v neděli ve 20 hodin našeho času se uskuteční setkání manažerů, na kterém se bude řešit jak tento problém, tak okolnosti odkladu. Start byl odložen minimálně do 17. června, v ten den je ale naplánován start sondy LRO k Měsíci, tato mise má zodpovědět spoustu nevyřešených otázek o naší přirozené družici, jedná se také o důležitou část přípravy návratu Američanů na Měsíc v roce 2020, takže start této sondy má pro NASA vysokou prioritu a Endeavour mu zřejmě bude muset jít z cesty, protože mezi starty musí být mezera minimálně 48 hodin. Po startu LRO by tak měl Endeavour pouze jednu šanci vzlétnout, a sice 20. června. O den později se totiž zavírá startovací okno a další se otevře 11. července. Je tedy dost možné, že mise STS-127 se uskuteční až v červenci. Více se dozvíme v neděli později večer, po tiskové konferenci NASA.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »