Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  STS-127: Veranda ve vesmíru
Vít Straka Vytisknout článek

STS-127: Veranda ve vesmíru

Znak STS-127
Znak STS-127
Přesně takto zní "krycí název" mise v oficiálním briefingu NASA. Jejím hlavním úkolem bude doručit na ISS poslední sekci japonské laboratoře Kibo, a sice externí plošinu pro uložení přístrojů a experimentů, které budou probíhat ve vakuu vně stanice. Start raketoplánu Endeavour se má uskutečnit v neděli 12. 7. v 01:39, přímý přenos na astro.cz vám nabídneme od 00:30.

Endeavour před dvěma měsíci vyčkával v pohotovosti na rampě 39B jako možný záchranný člun pro poslední opraváře, kteří zamířili k Hubbleovu teleskopu, jeho start tehdy naštěstí nebyl potřeba (viz článek). 31. května byl tedy přesunut na rampu 39A, odkud v neděli odstartuje k Mezinárodní kosmické stanici. Hlavní části laboratoře Kibo (Naděje) byly na stanici doručeny při misích Endeavour STS-123 a Discovery STS-124 minulý rok, třetí a poslední část se na stanici dostane při tomto letu. Jak jsme už zmínili, půjde o externí plošinu širokou 5 m; 5,2 m dlouhou a 3,8 metrů tlustou. Váží 4,1 tuny a obsahuje 12 zařízení pro uchycení nákladu. Tuto verandu nejdříve z nákladového prostoru raketoplánu vyzvedne jeho robotická paže, předá ji staniční paži a ta se postará o její přenesení a uchycení k modulu Kibo. Samozřejmě nejde o jediný cíl mise. Endeavour s sebou také přiveze přepravní modul s přístroji a experimenty, aby mohla být veranda co nejdříve plně využívána, druhý přepravní modul bude obsahovat náhradní díly pro stanici (např. anténa pro spojení se Zemí, jednotka pro dálkové ovládání nebo čerpadlo), tyto díly budou uchyceny vně stanice ve speciálních nosných konstrukcích (možná si vzpomenete, že jednu z nich se nepodařilo vyklopit astronautům při březnové misi STS-119). V neposlední řadě dojde také na výměnu baterií, které sbírají energii ze solárních panelů energetického modulu P6, jde o první modul svého typu, připojený ke stanici v roce 2000. Úkoly budou plněny v průběhu pěti kosmických vycházek.

Posádka STS-127
Posádka STS-127
Posádce STS-127 bude velet veterán Mark Polansky(sedící vpravo), ve vesmíru byl již dvakrát jako pilot mise Atlantis STS-98 v roce 2001 a velel misi Discovery STS-116 v roce 2006. Jako pilot mu bude sekundovat nováček Douglas Hurley (sedí vlevo). Místa letových specialistů zaujali veterán David Wolf (první zleva, byl třikrát ve vesmíru, dvě mise raketoplánů plus 128 dní na ruské stanici Mir), nováčci Christopher Cassidy (druhý zleva) a Thomas Marshburn (druhý zprava), kanadská astronautka Julie Payetteová, která má za sebou už také jeden let americkým raketoplánem a Timothy Kopra (úplně vpravo), který zůstane na ISS místo japonského astronauta Koichiho Wakaty, který se při STS-127 vrátí na Zemi. Momentálně na stanici spolu s ním pobývá velitel Gennady Padalka, letový inženýr Michael Barratt a posádka Sojuzu TMA-15: belgický astronaut Frank De Winne, rus Roman Romaněnko a kanaďan Robert Thirsk, kteří dorazili na stanici 29. května, při čemž došlo k dlouho očekávanému zdvojnásobení počtu členů základní posádky.

Zůstaňme na chvíli u dění na ISS. 5. a 10. června uskutečnili Padalka a Barratt dvě kosmické vycházky, při kterých připravovali modul Zvezda pro připojení nového ruského modulu MRM-2 (start 10.listopadu). Ten by měl sloužit jako čtvrtý stykovací uzel na ruském segmentu stanice pro připojování lodí Sojuz a nákladních lodí Progress. Při první vycházce instalovali na Zvezdu antény automatického naváděcího systému a zaměřovací terč. Druhá vycházka byla poněkud kuriózní, protože se uskutečnila uvnitř stanice. Astronauté strávili pouhých 12 minut v nehermetizované části modulu Zvezda, když její poklop vyměňovali za stykovací uzel pro modul.

Zdroje:

Aktualizace 13. 6. po odložení startu

Připojení ventilačního potrubí k nádrži
Připojení ventilačního potrubí k nádrži
V noci na sobotu ve 3:52 SELČ začalo plnění externí nádrže tekutým vodíkem, který při startu zásobuje tři hlavní motory raketoplánu (jako okysličovadlo mu slouží tekutý kyslík, do nádrže se celkem tankuje asi 2 miliony litrů paliva v hmotnostním poměru 5,5:1). Kapalný vodík ale unikal do potrubí, které z rampy odvádí přebytečný vodík v plynném skupenství a senzory v místě, kde je toto ventilační potrubí připojeno k nádrži, zaznamenaly vyšší množství procházejícího vodíku, než je tolerováno. Zajímavé je, že kvůli prakticky stejnému problému byl 11. března odvolán start raketoplánu Discovery STS-119. Technici tehdy rozebrali komponentu, která připojuje ventilační potrubí k nádrži a vyměnili uzávěry, podezřelé z netěsnosti. Při druhém pokusu 15. března už celý systém fungoval dobře. Odebrané ventily byly tehdy důkladně prozkoumány ale příčinu úniku se odhalit nepodařilo. V podstatě to stejné dnes potkalo Endeavour.

NASA se problémem intenzivně zabývá a v neděli ve 20 hodin našeho času se uskuteční setkání manažerů, na kterém se bude řešit jak tento problém, tak okolnosti odkladu. Start byl odložen minimálně do 17. června, v ten den je ale naplánován start sondy LRO k Měsíci, tato mise má zodpovědět spoustu nevyřešených otázek o naší přirozené družici, jedná se také o důležitou část přípravy návratu Američanů na Měsíc v roce 2020, takže start této sondy má pro NASA vysokou prioritu a Endeavour mu zřejmě bude muset jít z cesty, protože mezi starty musí být mezera minimálně 48 hodin. Po startu LRO by tak měl Endeavour pouze jednu šanci vzlétnout, a sice 20. června. O den později se totiž zavírá startovací okno a další se otevře 11. července. Je tedy dost možné, že mise STS-127 se uskuteční až v červenci. Více se dozvíme v neděli později večer, po tiskové konferenci NASA.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »