Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Všechny pohledy se upírají k Titanu

Všechny pohledy se upírají k Titanu

pia_06107.jpg
Ukrytý za silným závojem mlhy, to je Titan, jediný známý Měsíc s atmosférou. Jde o největší měsíc Saturnu, který je větší než Merkur nebo Pluto. Je to také druhý největší měsíc ve sluneční soustavě, hned po Jupiterově měsíci Ganymédes. Titan je studené a nehostinné místo s povrchovou teplotou jen 95° Kelvina (minus 178° Celsia).

Kosmická sonda Cassini se k němu, včera 26.10.2004, poprvé přiblížila na opravdu malou, ve srovnání se vzdáleností od Země téměř "směšnou" vzdálenost 1.200 km. V 18:44 našeho času byla sonda na nejbližším místě své dráhy okolo Titanu. Tento přelet byl skoro 300 krát bližší než první přiblížení 3.června 2004. Byl ale také jen jedním ze 45 přiblížení k tomuto měsíci, které jsou naplánovány pro čtyřletou mise sondy u Saturnu.

Jedním z důležitých cílů právě tohoto přeletu je potvrdit pravdivost modelu atmosféry a připravit se tak na sestup sondy Huygens k povrchu. Cassini se proto o atmosféru Titanu téměř otřel.

Všechny přípravné operace sonda Cassini provedla bezchybně a tak řídící tým byl přesvědčen o úspěchu. Akci sice mohla zhatit nějaká závada na sondě nebo špatné počasí na pozemských kontrolních a přijímacích stanicích. Existuje také možnost, že Vědecké výsledky by mohly být i ztraceny, protože na jejich přenos má sonda jen jeden pokus, než budou přepsány na záznamovém zařízení novými daty. Přenos dat začíná 27.10. ve 3:30 ráno našeho času. Přeneseno má být celkem 3,5 GB dat.

Zatím uveřejněný snímek sice ještě není snímkem z největšího přiblížení, byl pořízen už 24.října, ale už i tak odhaluje některé podrobnosti povrchu měsíce. Jde o světlou oblast o velikosti "kontinentu", která byla pojmenována Xanadu. Snímek byl získán úzko úhlovou kamerou přes spektrální filtr na 938 nanometrech, vlnové délce na které lze nejsnáze zahlédnout povrch Titanu skrz zamlženou atmosféru. Kontrast snímku byl zvýšen, aby byly lépe pozorovatelné detaily. Také úhel osvětlení Slunce - Titan - Cassini byl menší než při předchozích snímcích a tak bylo minimalizováno rozptýlení světla v mlze. Snímek tak zobrazuje detaily asi 10 krát menší než ty, které lze pozorovat od Země. Zvýrazněny jsou nejspíše povrchové materiály o různé světlosti nebo spíše s různými odrazivými schopnostmi (albedo), než topografické zastínění terénu.

Update 7:30

cassini-titan-flyby1-bg.jpg

V (7:30)  vysílala NASA TV informace o průběhu průletu.

Podle posledních zpráv se průlet se vydařil tak, jak řídící tým předpokládal. Ve 3:25 začala přijímací stanice u Madridu ve Španělsku dostávat první obrazová data. Jedny z prvních originálních snímků vám předkládáme.

Snímek vlevo je jedním z posledních uveřejněných snímků pořízených při největším přiblížení. Podle zatím prvních náhledů na pořízené snímky se zdá, že předpokládaný kapalný oceán na měsíci neexistuje, ale analýza dat teprve začala.

Na snímku vpravo je vidět detail povrchu. (Snímek lze zvětšit)

Další snímky si lze prohlédnout na http://saturn.jpl.nasa.gov/news/events/titana/index.cfm

pia-titan-1-2-br402.jpg

Zdroj: SpaceDaily, NASA, Space.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »