Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Vyšetření mozků astronautů mohou pomoci nemocným lidem
Vít Straka Vytisknout článek

Vyšetření mozků astronautů mohou pomoci nemocným lidem

Rozlišení nervových sítí v mozku na snímku z magnetické rezonance (pořízeno u účastníků parabolických letů)
Autor: ESA

Ztráta orientace, ztráta denního režimu, ztráta pevné země pod nohama. S těmito změnami se musí vyrovnat lidský mozek po startu do vesmíru a vytvořit si nové nervové spoje pro nové fungování. Jak to přesně probíhá? A co nám výsledky řeknou o podobných jevech u pacientů na neurologických odděleních?

Vesmírný let je pro lidský mozek velmi nepřirozený, stresující a matoucí podnik, protože je všechno najednou nějak jinak. Vnitřní ucho v beztíži tvrdí, že vlastník mozku padá, ale oči ukazují, že se vlastně nic kolem nehýbe. Nulová gravitace také způsobuje přemístění většího množství tělních tekutin do hlavy, což je tady na Zemi pro mozek signál toho, že se člověk nachází v poloze vzhůru nohama, v útrobách vesmírné stanice ale jakékoliv vyjádření směru ztrácí svůj smysl (hovoříme o místech, kde přijdete k večeři a kolem jídelního stolu je už plno … ale nevadí, vždycky si přece můžeme vzít jídlo na strop a konverzovat s ostatními pod sebou).

Posádka raketoplánu Endeavour pózuje na stanici ISS pro působivé společné foto (copak je tohle pro lidský organismus normální?). Březen 2008 Autor: NASA
Posádka raketoplánu Endeavour pózuje na stanici ISS pro působivé společné foto (copak je tohle pro lidský organismus normální?). Březen 2008
Autor: NASA
S příchodem večera se stmívá a člověk pociťuje přirozenou únavu, protože se blíží spánkový cyklus. Astronauti na ISS ovšem každý den takových soumraků zažívají 16, když vlétnou do zemského stínu. Jak vidno, pro lidské vědomí je zahájení vesmírné mise přechodem do úplně nové dimenze. Již v dobách počátků kosmonautiky v SSSR a USA se bralo jako naprosto normální, že po startu na oběžnou dráhu chvíli trvá, než si astronautův vestibulární systém zvykne na beztížný stav a jeho nositel se třeba i párkrát vyzvrací, postupem času se to už ani nehlásilo na Zemi. Po několika málo dnech si však mozek a tělo zvyknou a astronaut se pohybuje interiérem kosmického plavidla jako by tu byl doma.

Je to zajímavý důkaz flexibility našeho mozku, která člověku umožňuje přežít a vyvíjet se, mozek ale umí i těžit z předchozích zkušeností, u zkušených kosmonautů trvá adaptace na beztížný stav výrazně kratší dobu, než u nováčků, byť od jejich poslední mise už uběhla léta.

Je zcela evidentní, že dlouhodobý pobyt ve vesmíru způsobuje změny v lidském mozku, jenže jaké? Pokud chceme v budoucnu vysílat lidské posádky třeba k Marsu nebo i někam dál, musíme teď bezpodmínečně přijít na to, co to s těmi lidmi udělá.

S vůbec první studií, zkoumající změny v lidském mozku vlivem delšího pobytu ve vesmíru, přišli před nedávnem němečtí a belgičtí vědci. Jejich výzkum zahrnuje 16 astronautů, kandidátů 4 – 6 měsíčních expedic na stanici ISS, kteří před startem a po přistání absolvují snímkovací vyšetření mozku pomocí magnetické rezonance (bylo by krásné snímkovat postupné změny v nervových zapojeních i během letu, stanice ISS bohužel na toto není vybavena, jelikož magnetická rezonance je veliký, těžký a složitý přístroj, ISS disponuje maximálně ultrazvukem).

Sběr dat pro výsledek studie má skončit až za tři roky, nicméně první výsledky publikovali vědci už letos v květnu. Jde o analýzy neurologických změn u astronautů důležité pro budoucí meziplanetární expedice ale i pro pacienty s běžnými nemocemi tady dole na Zemi.

(První výsledky v kompletním znění možno stáhnout na tomto odkazu).

Schéma vestibulárního systému ve vnitřním uchu Autor: Publi.cz
Schéma vestibulárního systému ve vnitřním uchu
Autor: Publi.cz
Například i klasické nevolnosti, závratě, poruchy rovnováhy bývají často způsobeny tím, že mozek si špatně vykládá informace, dodávané vestibulárními kanálky ve vnitřním uchu, stejně, jako když je zmaten po dosažení oběžné dráhy a vstupu do beztížného stavu.  

„Bylo by krásné, kdybychom u nemocných lidí měli k dispozici skeny mozku z doby, kdy byli ještě zdraví a pak pro porovnání snímky, pořízené po stanovení diagnózy, to je ovšem ideální případ, který nikdy nenastane,“ prohlásil vedoucí studie ‘Brain-DTI‘ profesor Floris Wyuts.

Podstatný závěr celé záležitosti dodává profesor jedním dechem: „Skeny mozků astronautů, pořízené magnetickou rezonancí, nám mohou ukázat, kde přesně hledat a léčit problémy u pacientů s neurologickými chorobami tady na Zemi.“

Nastává tady další případ, kdy medicínské pokusy u kosmonautů přinášejí celkově lepší poznání našeho organismu a přispívají lékařskému výzkumu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA 8. 10. 2015
[2] Poslední muž na Měsíci (kniha astronauta E. Cernana)



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Přínosy kosmické technologie, Pilotované lety, ISS, Kosmická medicína


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »