Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za červen 2017: Trojice galaxií v Draku

ČAM za červen 2017: Trojice galaxií v Draku

Trojice galaxií v Draku
Autor: Jan K. Žehrovický

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2017 obdržel snímek „Trojice galaxií v Draku“, jehož autorem je Jan K. Žehrovický. Souhvězdí Draka nenalezne na obloze každý. A to je to přitom souhvězdí velmi velké, nebo spíše dlouhé, obtočené okolo Velké a Malé medvědice. Dokonce je viditelné po celý rok, je tedy cirkumpolární. Ke hvězdě Thuban, nejjasnější z celého souhvězdí, dokonce v době stavitelů velkých pyramid v Egyptě mířila zemská polární osa. Ta co nyní míří k Polárce.

A v posledním záhybu dračího těla, kousek za hlavou, se nachází severní pól galaktický. Je to oblast oblohy, kterou amatérští astronomové trochu zanedbávají. Mléčná dráha je daleko, špatně se tam míří dalekohledem a mnoho tam toho ke koukání není.

Je to však pravda? Již „hluboké pole“ Hubbleova teleskopu mluví o opaku. Ale to je velké zrcadlo daleko na oběžné dráze. Vybavené úžasnými kamerami a moderními technologiemi. Ovšem, to je velký teleskop. Ale může se do temných hlubin vesmíru v oblastech nedalekých galaktickému pólu podívat třeba i amatérský fotograf?

Fakt, že zde zveřejňujeme tuto fotografii, nám samozřejmě na otázku již částečně odpovídá. Samozřejmě může. Hvězdná pole chudá na zářící mezihvězdný plyn galaktického rovníku, či naopak temná mračna zakrývající pohled do hlubin vesmíru jsou nejen pobídkou pro přehlídky vzdálených galaxií podobných těm „Hubbleovým“, ale i výzvou pro mnohé astrofotografy. Jedním z nich je i Jan Žehrovický, který namířil svůj teleskop a kameru na překrásnou trojici galaxií právě do souhvězdí Draka.

Skupina tří galaxií, nazývaná též „Skupina v Draku“, obsahuje zleva doprava (tedy na autorově snímku) spirální galaxii, na kterou se díváme téměř zepředu, s označením NGC 5985, dále pak eliptickou galaxii 5982 a opět galaxii spirální, tentokrát pozorovanou z boku, s označením NGC 5981. Celá skupina je od nás vzdálena přibližně 100 miliónů světelných let a na obloze zabírá plochu jen o něco větší, než zakryje měsíční úplněk. Představuje velmi odlišné typy objektů, byť každý z nich je samostatnou galaxií, která je domovem miliónů hvězd.

Asi nejhezčí člen skupiny, galaxie NGC 5985, je díky výrazným emisím záření určitých vlnových délek astronomy klasifikován jako Seyfertova aktivní galaxie. Předpokládá se, že v jejím centru, extrémně jasném jádru, se nachází supermasivní černá díra. Označení poddruhu galaxií „Seyfertova" získala po astronomovi Carlu Seyfertovi, který tento typ objektů studoval ve 40. letech 20. století.

Prostřední eliptická galaxie je díky slabé, ostře ohraničené obálce považována za objekt, který v minulosti vznikl, případně jistě výrazně nabyl na hmotnosti, díky mnohému slučování menších galaxií, prostě takovým galaktickým kanibalismem.

Obě tyto galaxie dosahují přibližně 11. magnitudy. Nejslabší z trojice, NGC 5981, má jen 13. magnitudu. Objevil ji anglický astronom William Parsons Rosse 6. května 1850. Jasnější NGC 5982 měla větší štěstí. Tu díky Williamu Herschelovi známe již od 25. května 1788, stejně jako NGC 5985.

Snímek však neznázorňuje pouze tyto tři skvostné a oku lahodící objekty. Podíváme-li se pozorně, uvidíme, že mnoho „hvězd“ na snímku vůbec hvězdami není. Podrobnější pohled ukáže, že mnohé z nich mají různé nekulaté tvary svědčící ne o špatné kvalitě snímku, ale naopak o dokonalém pohledu ještě dále do hlubin vesmíru, snad až někam k hranicím známého vesmíru. Tyto zploštělé a vůbec různě tvarované malé objekty představují totiž také galaxie, ovšem velmi a velmi vzdálené.

Co na závěr? Snad ocenit, že autor vítězného snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, neopomněl tuto na první pohled nezajímavou oblast nebes a podělil se s námi o nevšední zážitek. Přejeme spoustu podobných snímků z míst, kam se většina z nás asi nikdy nepodívá.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: K. Žehrovice

Datum pořízení: 28.05.2017

Optika: Newton 192/800

Montáž: SW AZ-EQ6

Snímač: Atik 428EX

Popis: NGC 5985, NGC 5982 a NGC 5981, LRGB, 5h exp.

Zpracování: PixInsight, Photoshop

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Galaxie, ČAM


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »