ČAM za duben 2022: Carina a sopka
Autor: Lukáš Veselý
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického příběhu. Autor snímku Lukáš Veselý původně zamýšlel pořídit portrét emisní mlhoviny Carina spolu se scenérií horských hřbetů ostrova La Palma, ozvláštněnou navíc jemnou oblačností. Ovšem po zpracování snímků se k plánovaným objektům na snímku objevila ještě drobná „třešnička na dortu“ – jeden z horkých jícnů vulkánu Cumbre Vieja. Cumbre Vieja je obrovský stratovulkán zabírající téměř třetinu ostrova La Palma, tvořený
desítkami kráterů. Jedná se nejaktivnější vulkán na Kanárských ostrovech a je původcem všech erupcí na ostrově za posledních 7000 let. Poslední erupce, jejíž dozvuky autor na snímku zachytil, nastala na konci roku 2021 a byla nejmohutnější erupcí na ostrově za posledních 500 let.
Mlhovina Carina, astronomové ji znají též pod poněkud neromantickým označením NGC 3372, se nachází asi 8500 světelných let od Země a její průměr dosahuje asi 300 světelných let. Jedná se o jednu z největších známých hvězdotvorných oblastí vesmíru. Nalezneme ji v souhvězdí Lodní kýl a v rámci naší Galaxie se nachází ve spirálním rameni označovaném Carina–Sagittarius. Je domovem mladých a velmi hmotných hvězd, včetně poněkud záhadné hvězdy Eta Carinae. Její hmotnost se odhaduje na více než 100 Sluncí. Zářivost této nestabilní hvězdy pět miliónkrát přesahuje svítivost Slunce. Díky jejímu stádiu vývoje a hmotnosti se očekává, že vybuchne jako supernova. V současné době je sice s aktuální jasností 4 magnitud viditelná pouhým okem, ovšem v roce 1837 zjasnila více než hvězda Rigel ze souhvězdí Orion s jasností 0,12 magnitudy. Eta Carinae je ve skutečnosti tvořena minimálně dvěma hvězdami na excentrické orbitě s oběžnou dobou asi 5 a půl roku.
Mlhovinu Carina objevil 25. ledna 1752 francouzský astronom Nicholas Louis de Lacaille během své dvouleté cesty na Mys dobré naděje. Lacaille se proslavil zejména díky zavedení 14 nových souhvězdí a sestavením katalogu Coelum Australe Stelliferum obsahujícím téměř 10 000 hvězd jižní oblohy a 42 mlhovin. Lacaille také vytvořil seznam zatmění Slunce na dobu 1800 let.
Na ostrově La Palma nalezneme ještě jeden astronomický unikát – v současné době největší teleskop na světě, Gran Telescopio Canarias (GTC). Ten se nachází na observatoři Roque de los Muchachos, poblíž vrcholku sopky stejného jména ve výšce 2400 metrů nad mořem. Dalekohled je vybaven adaptivní optikou a průměr zrcadla složeného z 36 segmentů je 10,4 metru. Každý segment má diagonální délku 1,9 metrů, tloušťku 8,5 centimetrů a váží 500 kilogramů. Do provozu byl teleskop uveden v roce 2007.
Říká se, že štěstí přeje připraveným. Tak se stalo i v případě astrofotografa Lukáše Veselého. My mu za celou porotu soutěže, ale i za Českou astronomickou společnost, která soutěž zaštiťuje, gratulujeme.
- Technické údaje a postup:
-
Místo pořízení: La Palma, Kanárské ostrovy
Datum pořízení: 31.3.2022
Optika: Canon EF 100 f2,0
Montáž: Sky watcher mini wifi
Snímač: Canon Rp astromod
Popis:
Fotografie zachycuje Emisní Mlhovinu Carina, která se na této zeměpisné šířce dostává nad obzor jen méně než úhlové 2°. Díky nadmořské výšce přes 2 kilometry a nízké vzdušné vlhkosti v této výšce je dohlednost extrémně vysoká. Světelné znečištění z měst na samotném ostrově samozřejmě existuje, ale je přísně regulováno a veřejné osvětlení má jednotnou žlutou barvu. Pasátová oblačnost navíc města u pobřeží většinu nocí dokonale zakryje.
Díky výše uvedeným jevům jsem mohl vyfotografovat na ohnisko 100 mm právě jednu z nejjasnějších emisních mlhovin na noční obloze.
Největším překvapením ale bylo, že se na fotce objevil stále žhavý kráter z nedávné erupce sopky Cumbre Vieja (uprostřed pod mlhovinou), který by očima vidět vůbec nebyl.Zpracování:
Hvězdy fotografovány na rovníkové montáži a spojeny z 9 identických snímků pro odstranění šumu. Totéž pro krajinu. Zarovnáno přesně na sebe a upraveno v Adobe PS.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky
O autorovi
Marcel Bělík
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
