Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za květen 2019: Humří mlhovina

ČAM za květen 2019: Humří mlhovina

Lobster
Autor: Pavol Kollarik

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2019 obdržel snímek „Humří mlhovina“, jehož autorem je Pavol Kollarik Humří maso je považováno za pochoutku. Rozlousknout mohutná klepeta tohoto mořského korýše speciálními kleštičkami chodí gastronomičtí gurmáni do restaurací, objednat si ho můžeme i na dovolené u Středozemního moře. Až šedesát centimetrů a několik kilogramů vážící humr je zbarven v přírodě do tmavozelena, uvařen pak má barvu červenou. A proč v astronomickém textu popisujeme tvora obývajícího mořské dno?

Humra, a světe div se také v kombinaci nazelenalé a červené barvy, nalezneme i na obloze. Není však z masa, kostí a krunýře, toto jméno dali astronomové mlhovině s méně poetickým označením NGC 6357.

Protože jsme věnovali odstavec původci jména nebeského objektu, zastavme se i u jeho astronomického označení. Objektů, které můžeme na obloze pozorovat, je nepřeberné množství a postupně je lidstvo objevuje již od starověku. A samozřejmě se je snaží pojmenovat, popsat a proto též označit. A tak za dlouhou dobu astronomických pozorování vzniklo množství různých katalogů různých astronomických objektů. A jedním z nich je i tzv. Nový obecný katalog, tedy NGC (v angličtině je jeho celý název New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars). Tento katalog mlhovin a hvězdokup byl poprvé vydán v roce 1888 Johnem Louisem Emilem Dreyerem pro Královskou astronomickou společnost v Londýně. Obsahuje 7840 objektů s jejich popisem.

A právě na jeden objekt tohoto katalogu zamířil svůj teleskop Pavol Kollarik a zvítězil s pořízeným snímkem v soutěži Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost.

Mlhovinu nalezneme v hlubinách záplavy tisíců hvězd Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce, kousek od „bodce“ souhvězdí Štíra. Samotná mlhovina má na průměr přibližně 400 světelných let a je od nás vzdálena 8000 světelných let. Ve svém středu hostí otevřenou hvězdokupu Pismis 24 (opět jeden z katalogů), ve které se nalézá velké množství jasných a hmotných hvězd. Celý komplex je souborem mladých a dokonce i vznikajících hvězd, temného prachu i oblaku ionizovaného vodíku. Úžasné tvary mlhoviny pak vytvářejí kombinace vzájemně se prorůstajících magnetických, radiačních a gravitačních polí. Některé z hvězd v této hvězdokupě dosahují hmotnosti až 200 hmot Slunce. I když poslední snímky z Hubbleova teleskopu u té nejjasnější hvězdy ukazují, že se jedná o svit tří hvězd v jedné soustavě, i tak by s hmotností téměř 100 Sluncí byly jedněmi z nejhmotnějších hvězd, které známe v současném vesmíru.

Mlhovina Lobster, tedy Humří mlhovina, je jedním z nejzajímavějších objektů na naší obloze. I když jsme k ní alespoň trochu zabrousili, zdaleka jsme nemohli napsat vše. Hlavní díky ovšem patří autorovi snímku Pavlu Kollarikovi, za který mu nejen za celou porotu soutěže, nejen za celou ČAS, ale jistě i za Vás děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Šenkvice

Datum pořízení: 06.05.2019

Optika: ASA N300, 3KORRW,4

Montáž: G53f

Snímač: FLI, HA,OIII

Popis:

26x1200s Ha +22x1200sOII.

 

Zpracování:

pixi ps

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »