Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za prosinec 2020: Konjunkcia Jupitera a Saturnu

ČAM za prosinec 2020: Konjunkcia Jupitera a Saturnu

konjunkcia jupitera a saturnu
Autor: Martin Bazo

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2020 získal snímek „Konjunkcia Jupitera a Saturnu“, jehož autorem je Martin Bažo Konjunkce Jupitera a Saturnu. Tedy okamžik, kdy se k sobě planety na obloze přiblíží na nejmenší úhlovou vzdálenost. Vzhledem k tomu, že se planety pohybují ve velmi těsném rozmezí okolo ekliptiky, dochází k podobným setkáním poměrně často. Tato konjunkce však byla poměrně unikátní.

Plynní planetární obři i se svými měsíci se k sobě v prosinci roku 2020 na nebi přiblížili natolik, že se vešli i do zorného pole dalekohledů a na obloze téměř splynuli v jeden svítící „objekt“. Takovéto těsné přiblížení nastalo naposledy v roce 1623 a další nás čeká až v roce 2080. Ovšem konjunkce z roku 1623 byla obtížně pozorovatelná, byť již byl k dispozici astronomický dalekohled. Planety se totiž nacházely na denní obloze poblíž Slunce. A tak poslední velmi těsné a dobře pozorovatelné přiblížení těchto planet nastalo v roce 1226. Tehdy v Českém království vládl král Přemysl Otakar I.

Ovšem ta nejznámější konjunkce, dokonce třikrát se opakující, nastala v roce 7 před naším letopočtem a byla s velkou pravděpodobností onou „Hvězdou Betlémskou“ nad jesličkami.

V prosinci 2020 se planety přiblížily na vzdálenost 6 obloukových minut. Pro většinu pozorovatelů ve střední Evropě se ale schovávaly za tu řidší, tu hustší mraky. A tak astrofotografové vyjížděli do míst, kde se vytvořily v oblacích díry, jimiž bylo možno jev pozorovat a fotografovat.

Učinil tak i slovenský astrofotograf Martin Bažo, který svou fotografickou techniku vyvezl pod jasnou oblohu v Tatrách. Snímek, respektive snímky, pořídil, zpracoval a výslednou fotografii zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce. A v prosincovém kole tuto soutěž vyhrál.

U spodního okraje snímku nalezneme planetu Jupiter. Ta je známá zejména obřím atmosférickým vírem – Rudou skvrnou – podobným pozemskému hurikánu. Ovšem jeho rozměry přesahují dvakrát velikost planety Země a i stáří Rudé skvrny je obdivuhodné. Vzhledem ke skutečnosti, že ji pozorujeme již od chvíle, kdy ji lidstvo mohlo technicky zaznamenat, je její stáří minimálně 300 let. Bohužel nám ji snímek neukáže, neboť v době expozice byla těsně za východním obzorem planety.

Planeta je obklopena tzv. Galileovskými měsíci. Vlevo Callisto a blíže k planetě Ganymed, vpravo pak Europa. Měsíc Io je mezi námi a kotoučkem Jupitera a místo něho tušíme na povrchu planety jeho stín, poblíž středu kotoučku planety, poněkud východně, tedy vlevo.

I planetu Saturn nalezneme snadno podle prstenců, které ji obklopují. Vpravo v rovině prstenců, dále však od planety svítí její nejjasnější měsíc Titan. Vlevo od planety pak nalezneme i velmi slabě viditelné souputníky Dione, Thethys a Rheu (odspodu proti směru hodinových ručiček).

Na závěr bychom rádi Martinovi Bažovi poděkovali za hezký pohled nejen na konjunkci samotnou, ale i na svět obou jasných planet a jejich měsíčních rodin. A to nejen za porotce soutěže, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, ale jistě i za ostatní astronomy a milovníky oblohy. A přejeme hodně podobných snímků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: strbske pleso

Datum pořízení: 20.12.2020

Optika: sw200/100

Montáž: eq5

Snímač: zwo asi290mc

Popis:

tohtorocna konjunkcia jupitera a saturnu kedze bolo inverzne pocasie musel som cestova do hor.

 

Zpracování:

2x video autostakert, registax , ps 1. jupiter a saturn 2. mesiace

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Jupiter, Saturn, Konjunkce Jupiteru se Saturn, ČAM


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »