Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za únor 2022: Mare Orientale

ČAM za únor 2022: Mare Orientale

Mare Orientale
Autor: Václav Kubeš

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2022 získal snímek „Mare Orientale“, jehož autorem je Václav Kubeš   Jméno jak ze staré knihy. Inu, je latinsky. A kdo již dnes latinsky zná? Latinu máme spojenu s klášterními knihovnami, starými tisky a dodnes i s lékařskými zprávami. A také s astronomií. Ano, mnoho názvů astronomických objektů je latinských. I ten náš – Mare Orientale.

Česky jej překládáme jako Východní moře a nalezli bychom je na Měsíci. Nachází se na rozhraní přivrácené, tedy ze Země viditelné a odvrácené, tedy ze Země neviditelné strany Měsíce. Ze Země je tedy téměř nepozorovatelné. Za to, že o něm nyní píšeme v článku o vítězné fotografii soutěže Česká astrofotografie měsíce, mohou dvě skutečnosti. Jednou z nich je fakt, že díky jevu zvanému librace, tedy kývavému pohybu Měsíce vůči pozorovateli na Zemi, vidíme v průběhu jedné měsíční periody o něco více než polovinu lunárního povrchu. Druhou velmi příznivou okolností je, že autor této fotografie Václav Kubeš strávil mnoho času čekáním na vhodnou příležitost a dobu, kdy se k nám více natočí ta správná, západní měsíční polokoule.

Ano, nejedná se o chybu. Východní moře se na Měsíci opravdu nachází na jeho západní polokouli. I za toto podivné pojmenování mohou vlastně dvě skutečnosti. Moře pojmenoval německý astronom Julius Heinrich Franz Východním, protože se v oné době  nacházelo v oblasti tehdy označované za východní. V roce 1961 zavedla Mezinárodní astronomická unie pravidlo, že východní část Měsíce bude určena z pohledu pozorovatelů na Měsíci. Pro ně tedy  Slunce nad měsíčním povrchem vychází na východě, tedy pro pozorovatele ze Země na západní polokouli. Proto dnes máme Mare Orientale na západním okraji přivrácené strany Měsíce.

Toto měsíční moře má průměr přibližně 930 kilometrů a vzniklo po dopadu asteroidu před 3,8 miliardami let. Vlny, které srážka vyvolala v lunární kůře, vytvořily soustředné valové struktury, viditelné dobře z družic obíhajících okolo Měsíce. Vnitřní val byl pojmenován  Montes Rook, tedy Rookovo pohoří, vnější pak Montes Cordillera, tedy pohoří Kordillery.

Během impaktu bylo vyvrženo přibližně 816 tisíc krychlových kilometrů horniny. To představuje asi 153 krát větší objem než souhrnný objem tzv. Velkých jezer na hranici USA a Kanady.

Místo dopadu zaplavila roztavená láva z vnitřku Měsíce a vytvořila toto moře. Tak se obecně nazývají tmavé a relativně hladké oblasti na Měsíci. Toto podivné pojmenování (latinsky mare) vzniklo proto, že si dávní astronomové mysleli, že tyto oblasti mohou být oceány.

Astronomická fotografie je velmi komplikovanou disciplínou. Jednou fotograf bojuje s nedostatkem světla, jindy s jeho přebykem. Někdy loví na snímcích kontrast a barvy, jindy mu jasové poměry naopak téměř pořízení snímku znemožní. A někdy musí zase bojovat s časem a počasím. Se všemi těmito obtížemi se astrofotograf Václav Kubeš popral a pořídil i?pro nás portrét vzácně pozorovatelné části Měsíce. Za to mu jménem poroty i jménem garanta soutěže České astronomické společnosti děkujeme a gratulujeme k vítězství.

 

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Centrum Strakonic

Datum pořízení: 16.02.2022

Optika: Orion 300/1600, TV Powermate 4x

Montáž: Sky Watcher EQ-R

Snímač: C1-5000

Popis:

16.2.2022 i blízko úplňku bylo na Měsíci velké představení.
Výhodná librace umožnila nasnímat svítání nad Mare Orientale. Opravdu jsem si to odseděl, ale byla to prostě paráda, pozorovat jak se vynořují valy ze stínu. Bohužel přecházela oblačnost a větší a poslední okno bylo kolem půl jedné, pak konec, i když nejlepší podmínky by byly až nad ránem. I tak jsem rád. Mare Orientale je za mě top oblast Měsíce. Toto zpracování bylo foceno od 0:05 do 0:15, to byl seeing o poznání lepší.

 

Zpracování:

Mozaika 5ti polí, každá sekvence 3% z 5000 snímků
Ohnisko 6400mm

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Mare orientale, ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »