Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Na brněnské Kraví hoře zazáří Heliosféra

Na brněnské Kraví hoře zazáří Heliosféra

Tak jsme se konečně dočkali! Lunalón, Terralónu a Marsmeloun letos doplní model toho nejdůležitějšího tělesa v celém vesmíru – model Slunce nazvaný Heliosféra. Na Kraví horu se na ni přijďte podívat od pondělí 11. července do neděle 17. července nebo od čtvrtka 4. srpna do čtvrtka 11. srpna 2022.

Je téměř jisté, že Heliosféra bude posledním obřím modelem, který předvedeme veřejnosti,” komentuje nejnovější přírůstek Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Ostatní tělesa Sluneční soustavy bohužel nejsou tak fotogenická, tedy Merkur, Venuše, Uran či Neptun, nebo nejsou tak detailně zmapována, to je případ Jupiteru či Pluta, nebo je není možné vyrobit, to je případ Saturnu a jeho ladných prstenů. Proto jsme vybrali právě Slunce.”

Nebude se však jednat o prostou, mírně nažloutlou kouli, jejíž dokonalý tvar naruší několik málo skvrn. Návštěvníkům se předvede sluneční podoba v ultrafialovém oboru elektromagnetického spektra. Na těchto vlnových délkách se totiž zviditelní lidskému zraku jinak unikající jevy: Třeba celá řada mimořádně silných erupcí, tedy výtrysků žhavého plazmatu, tmavých filamentů (výrony chladnější hmoty vláknitého tvaru) či velkých koronálních děr, což jsou oblasti, z nichž sluneční vítr „vyfoukává” materiál do okolního kosmického prostoru.

Na modelu Heliosféry spolupracoval Pavel Karas z Hvězdárny a planetária Brno a Jan Machát s Michalem Oklešťkem z uskupení VISUALOVE. Již tradičně vznikl v brněnských dílnách Kubíček Factory.

I když jde z naší strany již o čtvrtý model tělesa Sluneční soustavy, práce na něm nebyla nijak rutinní, natožpak jednoduchá. Snažili jsme se vychytat všechny mouchy a společně s Pavlem Karasem odladit výslednou podobu textury. Musí totiž zaujmout svým vzhledem a současně musí být zřejmé, že jde o model Slunce,“ dodává Michal Okleštěk.



Unikátní textura je ale především výsledkem aplikované matematiky, trpělivosti a také umu,“ prozrazuje Pavel Karas. „K jejímu sestavení totiž bylo nezbytné získat z archivu NASA a následně složit celkem 84 750 surových snímků, pořízených na sklonku roku 2014, o celkovém objemu 2,6 TB. Stejné místo na harddisku by zabralo asi 750 celovečerních filmů. Není tedy divu, že textura vznikala zhruba dva a půl měsíce.”

Heliosféra vznikla díky kosmické sondě Solar Dynamics Observatory, která se pohybuje kolem naší planety ve výšce 36 tisíc kilometrů na tzv. geosynchronní dráze. Vybavena je především čtveřicí dalekohledů, díky nimž pořizuje 24 hodin denně záběry Slunce na mnoha vlnových délkách – od měkkého rentgenového záření až po viditelné světlo.

Všechny snímky byly zpracovány matematickou metodou, navrženou brněnským matematikem, profesorem Miloslavem Druckmüllerem,” popisuje autor textury Pavel Karas. „Následně je bylo nutné pečlivě zarovnat a spojit. Výsledný složený portrét jsem dodatečně obarvil a ručně retušoval, neboť i přes veškerou snahu obsahoval četné rušivé artefakty.




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna a planetárium Brno


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »